Kdybych se rozhodl pro tetování, chtěl bych ho z Markéz. Lidi jsou tam potetovaní ze všech nejkrásněji, říká etnolog Martin Rychlík
Všichni se radujeme, truchlíme, dáváme si jména. Jenomže jinak to dělají Evropané, jinak Maoři a ještě jinak to dělali Aztékové. Díky knize Dějiny lidí: Pestrost lidstva, která získala cenu Magnesia Litera 2023, v 73 kapitolách od Martina Rychlíka si o tom teď v teple domova můžeme číst – a díky Vizitce a Markétě Kaňkové teď i víme, jak autor k přípravě knihy přistupoval, odkud čerpal a také o čem si zpívají Eskymáci v iglú.
Když ve filmu Vinnetou – Poslední výstřel hlavní hrdina zemřel, malý Martin Rychlík se ve svém pokojíku usedavě rozplakal. V tu dobu ho bavilo vše spojené s indiány, hltal Mayovky a rád se procházel mezi exponáty v Náprstkově muzeu. Ke studiu klínopisu a anglistiky jej sice o pár let později nepřijali, fakt, že dnes nezná detailní zákonitosti akadštiny nebo sumerštiny ho ale nikterak netrápí. Zájem o mimoevropské civilizace totiž dokonale rozvinul během studia etnologie a dějin a teorie kultury.
V pětačtyřiceti letech má za sebou několik objemných a ceněných knih: Dějiny tetování (2014), Dějiny vlasů (2018) a nejnověji šestiset padesáti stránkovou, obrazově bohatě vybavenou publikaci Dějiny lidí: Pestrost lidstva v 73 kapitolách. Na jejím počátku stály Rychlíkovy články do Lidových novin, v nichž zkoumal, co lidi spojuje napříč prostorem: všichni si dávají jména, zdobí svá těla, pečují o vlasy, zhotovují nástroje, dělí si mezi sebou práci, truchlí či tančí a dávají si jména, která ovšem třeba pětkrát za život změní. Dějinami lidí tak – jak ve Vizitce řekl – vlastně opět stvrdil svůj poznatek, že cokoliv, čemu se člověk detailně a dlouhodobě věnuje, lze sepsat do knihy.
V rozhovoru vysvětlil, proč se při psaní držel téměř osmdesát let starého členění 73 univerzálií, s nímž přišel americký kulturní antropolog George P. Murdock, anebo čím jej zaujala estetika mimoevropského dekorativního umění. Mluvil o klíčových inspirativních osobnostech, mezi které počítá například experta na zákonitosti jazyků Zdeňka Salzmanna, etnologa a polyglota Miloslava Stingla či Leopolda Pospíšila. Ten Evropanům například dokázal, že Papuánci z kmene Kapauku sice chodí nazí, ale jsou nesmírně dobří počtáři. Vzpomněl také na cesty do Japonska, Indonésie nebo Bhútánu, přičemž jednou by rád navštívil souostroví Markézy v Polynésii. Žijí tam prý nejkrásněji potetovaní lidé, které ze svého studia antropologie zná. „Byli to kanibalové, řezbáři, ale měli krásné účesy i tetování. Kdybych se jednou rozhodl, že se nechám potetovat, o tetování bych uvažoval u nich.“
Související
-
Etnolog Tomáš Boukal přibližuje osudy lidí na Uralu, po jejichž smrti lítají nad osadou zlí duchové
Na břehu řeky stojí malá osada, v ní pár srubů a chata na kuřích nožkách se zásobami. Její obyvatelé mohou mít asijské rysy, ale najdou se i jedinci s rezavými vlasy.
-
Záliba politických vůdců v uniformách je minulost propsaná do současnosti, říká etnoložka Křížová
Co znamenala válka pro její účastníky i pro ty, které zasahovala nepřímo? Co lidem kromě utrpení a smrti přinášela? Jaký měla význam pro hospodářství?
-
Ve vězení vám z identity zbyde jen tělo. I to je důvod, proč se vězni často tetují, říká etnoložka
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Alena Lochmannová detailně hovoří o knize Tělo za katrem, o vlastním tetování, o dalších výzkumných plánech týkajících se sebevražd.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
