Karin Lednická: Šikmý kostel. Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945

Karin Lednická nás bere na Karvinsko v dobách velmi dramatických a plných historických změn a zvratů. Zatímco na prvních stránkách románu trhají pokračovatelé Barbořina rodu své duše na českou a polskou půli, aby obě nerozhodně a marně potěžkávali v dlaních, ke konci pod nepříjemným tlakem vybírají dokonce mezi třemi národnostmi: polskou, českou a německou; a k těm můžeme přičíst ještě slezskou identitu, která se zpočátku zdála únikovou cestou ze všech špatných voleb. Noví Němci šli na frontu, Poláky čekal Polenlager a Češi vyfasovali papír nadepsaný Przepustka bez prawa powrotu. Změněná státní hranice, pouhá čára na mapě, vede v příběhu napříč rodinami a nekompromisně ovlivňuje lidské životy.

Kdo se s psaním Karin Lednické už setkal, ví, že okamžiků štěstí nebude mnoho. Pokud se vůbec objeví, mají podobu obyčejných dnů, ve kterých děti odejdou do školy, otec do práce, matka má z čeho uvařit a nestane se nic nečekaného. Mnohem odvážněji, a řekněme rovnou ku prospěchu čtenáře i posluchače, využívá tentokrát autorka nářečí. Není to nic, co by znesnadňovalo vnímání textu, roztroušená slůvka i celé věty přirozeně dobarvují atmosféru a vytvářejí pozitivní iluzi autenticity. Ano, takto se mluvilo a často ještě mluví u polských hranic na východě republiky, kde byl každý, kdo se ve 20. letech hlásil k Čechům, zdrajca.

Kromě Karvinska dostává ve druhé části Šikmého kostela větší prostor také Ostrava, malé role sehrají kupříkladu kavárna Union, vila Felixe Neumanna nebo Zámecká ulice. Notoricky známé dějinné body Karin Lednická připomíná pouze prostřednictvím následků. Sama je vypravěčkou té téměř skryté, neznámé historie, která se ale týká i nás. Poslouchejme tedy.

V premiéře dvacetidílné ságy, která ovšem využívá pouhý zlomek obsáhlého románu, uslyšíme herečku ostravského divadla Komorní scéna Aréna Zuzanu Truplovou.

Připravila Eva Lenartová, režie Tomáš Soldán, účinkuje Zuzana Truplová, zvuk Aleš Huber.