Už má na bedrech devět křížků a je stále vitální, dobře naladěn, pořád s jiskrou v oku. Kdo by se nechtěl dožít tak požehnaného věku, navíc v takové kondici? Jiří Soukup z Hradce Králové je ikonou českého vytrvalostního sportu. Pan Běžec a Pan Plavec. Má nějaký tajný recept na zdraví? V čem je jeho tajemství?
Dnes se budu možná několikrát červenat a cítit stud. Až bude náš host mluvit o svých sportovních výkonech a úspěších, co ho v životě bavilo a co všechno dokázat. Protože v 91 letech stále běhá, plave, otužuje se, jezdí na kole, kam přijede, tam zvítězí. A je nejstarším občanem České republiky, který uběhl maraton. Neuvěřitelné, pan Jiří Soukup z Hradce Králové.
Děkuji za milé přivítání.
Spočítal jsem to správně? Je vám opravdu 91 let?
Narodil jsem se 30. června 1927.
Víte, co mě potěšilo? Že jste se narodil ve stejný den jako já! Tedy o 50 let dříve, ale 30. června máme spolu narozeniny, takže jsme si padli hned do oka. Kdy jste si byl naposledy zaběhat? Protože každý den začínáte ráno rozcvičkou. Je to tak?
Začínám rozcvičkou každý den, ale neběhám každý den. Protože i do tréninku musí být člověk tak nějak dobře nabuzený a nikoliv sedřený, unavený. Potom ten trénink nemá kvalitu. Tak běhám dvakrát nebo třikrát týdně. A takovým svým volným tempem, ale neopomenu si zafinišovat, protože to je důležité. Při tom klidném běhu si potom drobet povyrazit, protože závody se běží na čas.
Říká se, že závod je nejlepší a nejkvalitnější trénink.
Ing. Jiří Soukup, nejstarší český maratónec
Vy jste někde říkal, že klidně během toho závodu můžete jít, ale důležitý je finiš. Protože lidé chtějí vidět někoho, kdo běží s úsilím do cíle. Aby mu pořádně zatleskali, to je také důležité.
Bohužel tato má pýcha se mi teď nevyplatila, když jsem běžel vinařskou desítku v Chrudimi. Byly tam takové dvě terénní vložky velice fyzicky náročné a já jsem si neodpustil ten finiš. Ale protože jsem byl unavený z těch terénních vložek, tak jsem zakopnul a praštil jsem sebou o zem. Naboural jsem si žebra. To by nevadilo, to se časem spraví a zahojí, ale za dva dny jsem běžel Běchovice a věřte, při tom dýchání mi to dost vadilo. A jen díky tomu, že se mnou běžela má vnučka, tak mě pořád povzbuzovala a napomínala, že nesmím vzdát, že musím doběhnout, že už je to jen dva kilometry, už jen kilometr, že už vidíme cílovou páskou. Tak jsem doběhl díky tomu povzbuzování.
Běžel jste s vnučkou, takže je to v rodině. Předal jste svou lásku ke sportu i vnoučatům. Vy máte tři syny, ti také běhali?
Každý něco dělal ve sportu. Někdo jezdí na koni, někdo jezdí na kole, někdo dělá turistiku. Prostě sklon k pohybové aktivitě se určitě dědí.
A kdy vy jste běžel ten svůj zatím poslední maratón?
To už je asi dva nebo tři roky.
Nevím, kdy jste vy naposledy někam běželi, možná, když jste dobíhali autobus, aby vám neujel. Ale my vám dnes představíme člověka, který rád běhá a taky k běhu pro zdraví vyzve tak trochu i vás. Hostem je dnes Aneta Žďárská, bývalá atletka a také trenérka atletické mládeže v Novém Městě nad Metují, osobní trenér běhu a organizátorka běžeckých kurzů pro veřejnost Run4run v Náchodě.
Ale platí, že jste pořád zatím nejstarším českým občanem, kdo uběhl maraton.
Před šesti lety jsem běžel ve Stromovce maratón a tam mi jeden brněnský statistik potom psal dopis, že jsem podle jeho zjištění a evidence nejstarším maratoncem České a Slovenské republiky všech dob. Tak sleduji výsledky a zatím se mi nezdá, že by někdo starší ten maraton zaběhl. Ale také už to byla labutí píseň mé maratonské historie. Protože jsem potom ještě uvažoval o tom, že bych běžel z vrchu pod Kunětickou horou a radil jsem se se svými přáteli. Jeden mi řekl, Jirko, já ti to nezakazuji, ale uvaž, jestli by to pro tebe bylo radostné vzpomínání, bylo by to spíš trápení? A neměl bys z toho asi radost, tak si to rozmysli. Druhý, doktor Němeček, můj trenér na skok vysoký, mi říkal, když jsem tě viděl, jak běžíš desítku, tak jsem si říkal, že asi ten maraton už by byl nad tvé síly. Takže na radu dobrých přátel jsem od toho posledního maratonu upustil.
Ale pořád jste zatím tedy držitelem českého rekordu.
Zatím ano.
Když nemůžeš, tak přidej. Jestli si dobře vzpomínám, to je heslo Emila Zátopka, našeho legendárního běžce a olympijského vítěze. Toho jste jistě vnímal a sledovat. Možná on byl pro vás velkou inspirací, ne?
Osobně jsem se s ním znal, protože mám chatu poblíž Staré Boleslavi a Emil Zátopek tam jezdil za svými běžeckými kamarády. A hned za mojí chatou v lese je okruh, říká se tomu Václavák, který má kilometr. A tam Emil Zátopek běhával, bylo to takové vyšlapané, takže tam mohl běhat i za tmy při svitu baterky. A potom to má tu výhodu, že člověk, když sleduje svůj čas, tak ví, za kolik běží kilometr, za kolik běží pět a za kolik 10 kilometrů. A na tom Zátopkově Václaváku jsem trénoval i já. Zajímavý je, že když jsem si dal před závodem takový testovací kilometr, tak jsem si mohl spočítat, že v závodě poběžím kilometr o 10 sekund lépe. V závodě to bylo vždy trochu lepší, protože závod, říká se, je nejlepší a nejkvalitnější trénink.
Vy jste v životě běžel 24 maratónů. Ale dostal jste se k nim poměrně pozdě, protože jste celý život pracoval u koní na vesnici, na venkově. Ve 48 letech jste běžel svůj první maraton. Na každý z nich si pamatujete?
Na každý si pamatuji. Víte, každý závod je v jiném prostředí, za jiných okolností. Vím přesně, že když jsme běželi v Mohelnici, tak jsem přišel o den dříve, spali jsme v tělocvičně a tam byl veliký ruch. A tak jsem přišel k poznatku, že nejlepší pro uklidnění běžce je dát si špunty do uší. Protože tam celou noc přicházeli další nocležníci a každý vás nějakým způsobem rušil.
Většina běžců z vlastních zkušeností ví, že běh může zásadně ovlivnit psychiku. Touto myšlenkou se v posledních letech začala zabývat i neurověda a vznikla řada výzkumů, které objasňují, co se při běhu s naším mozkem vlastně děje.
Vy si ale pamatujete dokonce i na počasí při těch maratonech, kdy pršelo.
Ano, to bylo v České Lípě, lilo. Byl čas startu, jde se na start. A protože jsem předpokládal, že tato situace nastane, tak jsem se rozbíhal po chodbě 30 metrů zpátky, naběhal jsem svoji uvolňovací dávku, a tak se mi běželo dobře. Ta příprava je velice důležitá. A důležitý je také režim posledních dnů před maratonem, kdy se člověk nesmí zbláznit, nesmí už honit formu, ale více odpočívat, být v klidu a jít na start vyrovnaný.
Když jste pracoval na ministerstvu zemědělství, tak jste rozhýbal i své kolegy úředníky, kteří se moc nehýbali. Motivoval jste je k tomu, aby sportovali. Za svůj možná největší úspěch prý považujete, že jste 25 vašich kolegů dokázal postavit na start Běchovic!
Ano, přesně tak, na Běchovice a Velkou Kunratickou. Zrovna včera jsem byl na ministerstvu zemědělství a setkal jsem se s jednou dámou, Marie se jmenuje. A ta právě organizovala sportovní akce, respektive zajišťovala finanční příspěvek na jejich realizaci. A tak jsme si říkali, už ty sportovní hry zemědělců nejsou a že to byl úžasný počin. Ale chtěl jsem říct, jak jsem ty běžce sháněl. Pozoroval jsme ty své kolegy, jak jdou po chodbě a podle té chůze jsem odhadl, zda mají na to, aby běhali závody, nebo nemají.
Prosím vás a nesledoval jste teď také mě, jak chodím? Jestli bych měl na to uběhnout nějaký závod.
My jsme se příliš málo setkali a viděli, abych vás mohl odhadnout. Ale opravdu jsem například odhadnul náměstka ministra doktora Jaroše a to bylo úžasné. Já jsem získal pro běhání doktora Josefa Radoše, bývalého ředitele masokombinátu v jižních Čechách. Ta Kunratická se běží na podzim, v blátě, celí jsme byli zacákaní. A on mi po závodech říká, že by se rád někde umyl. Já na to, Pepo, my se chodíme mýt tady do potoka. Potom jsem si říkal, jestli se pan náměstek neurazil. Ale druhý den jsme se na chodbě potkali a on říkal, víš, co bylo na té Kunratický nejkrásnější? Jak jsme se šli potom umýt do potoka. Já jsem si vzpomněl na svá dětská léta, kdy jsme si hrávali ve vodě, sahali pod kameny a chytali do ruky ryby. Tak on oslavoval ten pěkný okamžik, kdy zaběhl Velkou Kunratickou.
Přeji vám hodně zdraví a ať vás sport a pohyb dál baví. Děkuji.
Také děkuji. A rád bych ještě popřál posluchačům všechno dobré do nového roku tím obvyklým jasným heslem: hýbejte se!
We run we serve! Běháme a pomáháme! To je heslo Mírového charitativního běhu, který z iniciativy Polska a Německa začal v roce 2013.
Většina z nich v mládí aktivně závodila a nyní si prodlužují radost z lyžování účastí na závodech světové série Worldloppet po celém světě.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
