Hudba, která posluchače odnáší s sebou. Vyšlo album živých nahrávek Filipa Topola

„Poprvé jsem tě slyšel na Hrádečku. Ujmul ses, na žádost Václava Havla, nevděčné role předzápasu k Pašijím. Stál jsem v první řadě a musím přiznat, že mně to vyrazilo dech. Byl jsem rád, že unaveným Plastikům běží v patách Psí vojáci. Bylo to ďábelské předtančení, úžasná předjarní bouře, jen stěží spoutaný živel.“ Do předmluvy souborné knihy textů Národ Psích vojáků to o budoucím frontmanovi této kapely Filipovi Topolovi (1965–2013) napsal člen The Plastic People of the Universe Vratislav Brabenec.

Podle hudebního publicisty a překladatele Josefa Rauvolfa se trefil přesně. „Vím, že Plastici si nehráli na hezký slova, takže když to (Vratislav Brabenec) řekl, tak to tak myslel. A domnívám se, že to nebylo motivované ohleduplností k tehdy třináctiletému klukovi. Já Psí vojáky slyšel někdy v roce 1979 a i mně vyrazila dech ta jejich nespoutanost a energie,“ vzpomíná v ArtCafé.

Když Psí vojáci potkají Květy

Hudebník Martin Kyšperský z brněnské skupiny Květy přidal historku z jediného společného hraní, kdy se před mnoha lety Květy a Topolovi Psí vojáci potkali na jednom letním festivalu. „Byl jsem nadšený, protože jsem se mohl setkat s idolem z let dospívání. Když Psí vojáci dohráli, Filip Topol si stoupl a asi ztratil orientaci, protože spadl dozadu z pódia. Vylezl ale zpátky a řekl, že to byla poklona dozadu.“

Martin Kyšperský doufal, že společně sdílený stan pro účinkující mu poskytne prostor alespoň pro krátký rozhovor. „Pozdravili jsme se, usmáli jsme se na sebe a já najednou zjistil, že mu nepotřebuju nic říkat. Že všechno, co jsem od něj v důležitých letech dostal skrz písničky a knížky, mi stačí. Takže jsme tam jen mlčeli a bylo to fajn.“

Byl to koncert básníka

Hostem vltavského ArtCafé byl i majitel vydavatelství Indies Scope, které nedávno vydalo trojcédéčko Nebe je zatažený poskládané ze skladeb, jež Filip Topol odehrál v prosinci 2000 a 2001 na sólových koncertech v klubu Na Rampě v Jablonci nad Nisou. Nahrávky Pálešovi poskytl hudební dramaturg Karel Šírek, který si tehdy koncerty v jabloneckém klubu nahrával. „Uvědomil jsem si, že živých desek Psích vojáků vyšlo spoustu, ale sólovka Topola jen jedna, a to ještě varhanní koncert na vinylu. Řekl jsem si tedy, že tuto nahrávku zkusím vyčistit, a začal jsem se jí proposlouchávat,“ vzpomíná.

Vybrat ze dvou stominutových koncertů skladby na jedno cédéčko o stopáži 80 minut se záhy ukázalo jako nadlidský výkon, a tak se Milan Páleš rozhodl pro dvojdesku. Na třetí disk nakonec umístil čtyři dlouhé skladby – obě live verze V září už nikdy netanči, zde díky klavírním improvizacím výrazně delší než na řadových albech Nalej čistého vína, pokrytče, a Malou smuteční a Malou zimní hudbu. 

Všichni hosté se shodli, že sólově odehrané skladby ukazují hudebníkovy klavíristické schopnosti i to, že divokost, tak typickou pro koncertování Psích vojáků zejména v 80. a 90. letech, Topol dokázal transformovat do silné vnitřní energie.

Filip Topol|foto: Bohdan Holomíček,Indies Scope

Zážitky z jednoho z Topolových koncertů v brněnské Alterně připomněl Martin Kyšperský: „Na sólových koncertech byl něžnější, člověku neušlo žádné jeho slovo. Uvědomil jsem si tehdy, že je to koncert básníka, který za to, co říká, ručí celou svou osobností. Vnímal jsem tu energii, skutečnost, že všechno, co slyším, je podložený uvěřitelnou silou, která to nese na zádech a odnáší s sebou i posluchače.“

Odkud se bralo charizma Filipa Topola? Budou Psí vojáky poslouchat i další generace? Jak Martin Kyšperský přistupoval ke tvorbě covervezí skladeb Psích vojáků, které Květy vydaly před třemi lety? Poslechněte si celé ArtCafé, v němž hosté vzpomínali také na nedávno zesnulého hudebníka a manažera Psích vojáků Romka Hanzlíka. Jeho památku připomene i koncert Sbohem a řetěz, na kterém 12. června, v den nedožitých 54. narozenin Filipa Topola, zazní právě coververze Psích vojáků. Písně Filipa Topola pro ArtCafé vybrala Hana Slívová, o aktuální evropské hitparádě world music v druhé části pořadu mluvil Petr Dorůžka.