Hlasy v hlavě máme všichni. Když nás ale překvapí a nedokážeme je kontrolovat, je třeba zpozornět

12. říjen 2022

Problematiku hlasů v hlavě mimo jiné připomněl Týden duševního zdraví. Je rozdíl mezi tím, když s někým vedeme v hlavě neškodný dialog, a tím, když slyšíme hlasy, které nás k něčemu nabádají, vstupují nám do života. Reálné slyšení nereálných hlasů se pojí ke schizofrenii, ale jak říká psychiatr Jan Bečka, ještě ji nezakládá.

„Samo slyšení hlasů není ještě schizofrenie. Je to jeden z projevů, který v kombinaci s dalšími projevy a příznaky teprve dává dohromady tuto diagnózu,“ říká. Jakési vnitřní dialogy podle něj ostatně vedeme všichni, není na nich špatného a ke schizofrenii to má daleko. Záleží spíš na tom, jestli je máme pod kontrolou.

Každý člověk má svá různá já, se kterými běžně v duchu komunikuje. „Myslím, že úplně všichni máme svoje vnitřní dítě. To je ta část, která je taková spontánní, hravá, chce se bavit, nechce se moc namáhat. Pak máme vnitřního rodiče, což je to, co jsme posbírali o tom, co je správné, co je špatné, jak se věci mají dělat a jak je potřeba se přemáhat a překonávat,“ líčí psychiatr Jan Bečka.

Jako třetí součást osobnosti pak označuje vnitřního dospělého, jehož úkolem je zbylé dva nějak smiřovat a nastolovat klid, harmonii. „Myslím si, že tyto tři složky máme všichni a vést mezi nimi dialog je zdraví prospěšné. Čím víc to člověk dělá, tím víc se zná, víc toho o sobě ví, lépe rozumí tomu, co prožívá, a dovede se lépe orientovat ve světě,“ dodává.

Čtěte také

Jak tedy ale poznáme, že to, co se nám ozývá v hlavě, už je patologické? „V první řadě je to něco nového, co neznáme, co jsme během našeho dosavadního života nezažívali. Člověka to překvapí,“ odpovídá Jan Bečka.

Patologické hlasy se zároveň připojují jakoby z vnějšku. „Nevnímáme je jako něco, co je naší součástí. A za třetí se to často děje proti naší vůli. Přepadne nás to, když to nečekáme a když to nechceme. Je to prostě takové nevyžádané, v podstatě nekontrolovatelné,“ doplňuje psychiatr.

Pacient podle něj opravdu zvuky slyší jako reálné. „Jsou to většinou přímo lidské hlasy. Je to naprosto reálně znějící hlas, ten člověk se i rozhlíží, jestli někde není někdo, kdo by k němu mluvil, ale nikoho nevidí, jenom slyší,“ popisuje.

Pokud nám takto někdo neexistující začne zvnějšku vstupovat do života, jestliže nás to znepokojuje, máme strach, pocit, že svět se změnil, že se v něm dějí divné věci a že mají skryté významy, mělo by nás to lékaře Jana Bečky varovat a vést za odborníkem.

Celý rozhovor s psychiatrem Janem Bečkou si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.

Spustit audio

Související