Hana Hosnedlová: Houby s octem
Už jako malá holka jsem ráda houbařila. Chodívali jsme na kraj lesa k rybníku Matěják a domů nosili plné košíky lišek, což je mimochodem jedna z nejchutnějších hub. Nebo jsme po loukách, kde dnes stojí rodinné vilky a panelákové sídliště, sbírali žampiony a mladé pýchavky.
Vzpomínám na chuť řízků z klobouků bedel, na plátech sporáku opékané posolené proužky syrovinek nebo na pochoutku z masáků, připomínající vepřové maso. Na smaženici s vajíčky, houbovou omáčku, na houbové friko nebo rizoto, na roštěnku na houbách... A houby nakládané nakyselo to byla teprve pochoutka.
Ale jak jsem zjistila na svých cestách po světě, v cizině naši vášeň pro houbaření nesdílejí. V Kanadě nebo v Americe si hospodyňky raději koupily pytlík uměle pěstovaných žampionů, ačkoliv na loukách a v lesích jsem tam viděla spousty jedlých druhů hub.
Kamarád, který jezdil na montáže do sousedních států, zase vyprávěl, jak se stal nejoblíbenějším členem party, protože svým kolegům vařil houbová jídla. Vybavuji si také plantáže ryzců v Austrálii, které nikdo nesbíral...
Dneska, díky zařazení mezinárodních kuchyní do našeho jídelníčku, se nám mohou dostat na stůl i exotické pokrmy s cizokrajnými houbami, ale takovou smetanovou houbovku s nadýchaným houskovým knedlíčkem – tu nic nenahradí.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
