Evropská unie plánuje zakázat používání syntetických pesticidů v parcích

Znečištění vod antibiotiky představuje podle vědců problém, protože může podporovat vznik rezistentních bakterií a zároveň narušovat účinnost standardních biologických procesů v čistírnách odpadních vod.

„Ukázalo se, že fotokatalýza je především vhodná pro nižší koncentrace látek, které mají velký biologický účinek i při nízké koncentraci a které se obtížně odstraňují jinými metodami, což jsou například antibiotika či endokrinní disruptory neboli hormonálně aktivní látky,“ řekl Jiří Rathouský z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR, kde vědci metodu vyvinuli.

Fotokatalyzátory jsou známé už od 80. let, ale jejich širšímu využití v praxi stále brání různé překážky. Vědci testovali různé typy znečištění a na základě výsledků sestavili přehled, podle kterého je možné vybrat ten správný fotokatalyzátor pro konkrétní znečištěnou vodu. Díky tomu se dá lépe odhadnout, jak účinné bude čištění v reálném provozu.

Vědci se při výzkumu zabývali i tím, zda je celý proces bezpečný. Potvrdili, že fotokatalyzátory samy o sobě nejsou toxické. Neuvolňují do vody žádné škodlivé látky a nebezpečné pro životní prostředí nejsou ani substance vznikající při rozkladu škodlivých látek.

Výsledky výzkumu publikovaly vědecké časopisy nakladatelství Elsevier a Americké chemické společnosti.

Většinou jde o mláďata, která se oddělí od matky a vyznačují se žalostným nářkem. Jiné zraní plovoucí trosky nebo odpad, častá jsou také zranění po střetu s projíždějící lodí, píše server Euronews.

„Když se podíváme na data za posledních patnáct let, tak vidíme, že každým rokem přibývá tuleňů, kteří se zamotají do odpadu v moři, většinou se jedná o rybářské sítě,“ říká van Dijk.

Nádrže v novém centru jsou uzpůsobené přímo tuleňům. Místo kohoutkové vody je v nich mořská voda, aby tuleni žili v co nejpřirozenějším prostředí.

„Je to dobré pro jejich srst. Mořská voda, i přes to, že je slaná, má některé vlastnosti, díky kterým se rány hojí rychleji,“ vysvětluje van Dijk.

Stanice World Heritage Centre nahradila Pieterburen Seal Centre ze 70. let. Stará se o tuleně z nedalekého Waddenského moře, které je chráněné organizací UNESCO a kde podle biologů žije asi 24 000 tuleňů.

Svoboda médií v Česku je podle RSF nadále ohrožena vysokou koncentrací soukromých médií v rukou několika málo vlastníků, mezi které patří Czech News Centre (Blesk, Aha!, Reflex), MAFRA (Mladá fronta DNES, Impuls, Expres) a Economia (Hospodářské noviny, Aktuálně). Naproti tomu se ale podařilo uchytit menším nezávislým médiím, mezi které podle organizace patří HlídacíPes nebo Deník N.

Reportéři bez hranic připomínají, že vláda premiéra Petra Fialy z ODS prosadila takzvanou velkou mediální novelu, jejíž součástí je i zvýšení televizního a rozhlasového poplatku, čímž podle RSF pomohla stabilizovat Českou televizi a Český rozhlas. Veřejnoprávní média ale i nadále čelí možnému politickému tlaku. Předseda nejsilnějšího opozičního hnutí ANO a expremiér Andrej Babiš například zveřejnil plán na sloučení médií veřejné služby. Český rozhlas a Česká televize jsou podle zprávy Reuters Digital News Report z roku 2024 nejdůvěryhodnějšími médii v Česku.

V žebříčku Reportérů bez hranic si pohoršilo Slovensko. Sousední země klesla z 29. na 38. místo. Od roku 2023, kdy se moci opět ujal premiér Robert Fico, vytváří vláda podle RSF nepřátelské prostředí vůči nezávislé žurnalistice. Organizace navíc připomíná, že stále nebyl odsouzen objednavatel vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Na potlačení svobody médií na Slovensku v březnu upozornila i Rada Evropy. Podle její výroční zprávy byl loňský rok pro slovenské novináře pohnutý, neboť vláda premiéra Roberta Fica začala prosazovat kontrolu nad veřejnoprávními médii a hrozí reportérům postihy.

V žebříčku RSF se tak jako před rokem první umístilo Norsko, nejhůř hodnocená zůstává Eritrea. Katastrofální je podle organizace situace v Palestině, která je v žebříčku na 163. pozici. Izraelská armáda v Pásmu Gazy zabila téměř 200 novinářů, zničila sídla médií a na enklávu uvalila déle než 18 měsíců trvající blokádu, uvádí RSF ve své zprávě. Izrael se propadl o 11 míst na 112. pozici.

Britská ekologická aktivistka Wendy Ward poslala poštou generálnímu řediteli řetězce Sainsbury’s staré bavlněné prostěradlo s dopisem, že ho nemá kam dát. Nedá se darovat, opravit, kompostovat ani recyklovat. O jejím příběhu informoval britský deník The Guardian.

„Prodali jste ho, tak ho teď taky zrecyklujte,“ vzkázala. Reakce firmy byla podle ní jen formální fráze. Když o svém protestu ale napsala na Instagram, sklidila nadšené reakce. Tak vznikla kampaň #TakeItBack, která vyzývá lidi, aby své obnošené oblečení posílali zpátky značkám spolu s dotazem: „Co s tím hodláte udělat?“

Problém, na který Ward upozorňuje, je rozsáhlý. Britské charity i výkupci textilu čím dál častěji odmítají přijímat poškozené oblečení, protože jeho likvidace je drahá. Recyklace do nových materiálů – tzv. fibre-to-fibre – zatím není příliš rozšířená a navíc je dražší než výroba nové textilie. Ani zpětné odběry, které nabízí značky jako H&M nebo Zara, podle studií ve většině případů nevedou k recyklaci.

Mnoho obchodů zkrátka zaplatí za to, že se oblečení spálí, nebo pošle do Afriky a Asie. Ale ani tam už o něj ale nikdo nestojí. Ward proto volá po zavedení zákonné odpovědnosti výrobců za celý životní cyklus produktu – tzv. EPR – „extended producer responsibility.“ Evropská unie se k zavedení podobného pravidla v případě textilií zřejmě výhledově chystá.

„Lidi si myslí, že dělají dobrou věc, když odevzdají oblečení do charity. Ale kdyby viděli, kde to často končí, byli by v šoku,“ říká Ward.

Čelenky, sluchátka nebo headsety na principu EEG, které zaznamenávají a měří neurální signály, už dávno nejsou záležitostí specializovaných klinik. Popularita těchto zařízení mezi širokou veřejností roste. Uživatelům většinou slibují lepší spánek, koncentraci nebo třeba úlevu od stresu. Informoval o tom web Vice.

Málokdo ale tuší, že řada těchto zařízení zároveň odesílá nasnímaná data výrobcům – a ti je mohou dále prodávat. EEG signály přitom nejsou žádné abstraktní křivky. Mohou odhalit například vaši náladu, úroveň stresu nebo známky deprese.

Provozovatelé zařízení data často sdílejí nebo prodávají třetím stranám, jako jsou reklamní agentury, vývojáři umělé inteligence nebo technologické firmy. Některé společnosti využívají tyto data třeba k trénování algoritmů strojového učení, které mohou předpovídat emocionální stavy nebo kognitivní vzorce uživatelů.

Američtí senátoři Chuck Schumer, Maria Cantwellová a Ed Markey proto varují, že neurotechnologické firmy s těmito daty nakládají jako s obchodním artiklem. Ve společném dopise Federální obchodní komisi požadují, aby Spojené státy stanovily jasná pravidla. Neurodata jsou podle nich stejně citlivá jako třeba přístupové údaje k bankovnictví – a měla by být stejně chráněná.

Zpráva nezávislé nadace Neurorights Foundation z roku 2024 ukázala, že 29 z 30 prověřovaných firem sbírá záznamy mozkové aktivity i další data uživatelů téměř bez omezení. Polovina z nich pak svým klientům nenabízí možnost poskytnutí těchto citlivých zdravotních údajů odmítnout. Víc než polovina ani neumožňuje nasbírané údaje smazat. Některé americké státy jako Kalifornie nebo Colorado už přijaly zákony, které se sběrem neurodat alespoň částečně zabývají. Většina světa ale stále nemá žádné předpisy, které by uživatele chránily. Pro uživatele nositelné elektroniky platí jednoduchá rada: pokud zařízení slibuje, že vás seznámí s aktivitou vašeho mozku, je možné, že s ní současně seznámí také někoho dalšího.

BIOCAP dlaždice vyvinuli výzkumníci z Florida International University v Miami. Jedná se o betonové bloky vytvořené metodou 3D tisku a inspirované tvarem přírodních korálových útesů. Na rozdíl od obyčejných betonových zdí, které vytvářejí pro mořský život nehostinné podmínky, mají BIOCAP dlaždice členitý povrch, ve kterém se mohou usadit například ústřice, svijonožci nebo malé ryby. Informovaly o tom weby Vice a The Conversation.

Více života v pobřežních hrázích a vlnolamech může zásadně ovlivnit celé okolní prostředí. Jedna ústřice denně zvládne přefiltrovat až 190 litrů vody. V čistějším oceánu roste víc mořských řas, které zachytávají uhlík a současně produkují kyslík. O stěny s dlaždicemi se rozbíjejí vlny podobně jako o přírodní útesy, a to pomáhá zpomalit erozi pobřeží.

Pilotní projekt financuje americká Agentura pro ochranu životního prostředí i Národní vědecká nadace. Dlaždice mají kromě přímé pomoci přírodě také funkci senzorů mimo jiné pro měření tlaku vln nebo pH vody. Pohyb pod hladinou budou také nepřetržitě sledovat kamery, které mají monitorovat, jak si mořští tvorové nacházejí cestu do svých nových betonových úkrytů. Vědci tak chtějí ověřit, že BIOCAP funguje jako životaschopnější a přírodě bližší náhrada za klasické pobřežní hráze.

Termín „quiet quitting“ vznikl v USA v roce 2022, kdy se rozšířil na TikToku jako pojmenování specifické pracovní morálky. Nižší motivace pracovat se šíří především mezi dvacátníky, kteří se zaměřují spíš na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ti, kteří se považují za quiet quitters, dávají přednost práci, při níž plní povinnosti dle požadavků, ale nic navíc – neusilují tedy o povýšení nebo zvýšení platu. Jinými slovy jde o zlatou střední cestu mezi nedostatečným a nadměrným výkonem, uvádí server The Street.

V rámci průzkumu společnosti Mynavi existují čtyři hlavní důvody, proč se současní japonští pracovníci stávají quiet quitters – současné pracoviště neodpovídá jejich představám a cílům, nejsou spokojeni s tím, jak je hodnotí zaměstnavatel, dávají přednost nižším pracovním i platovým standardům ve prospěch osobního volna nebo jim je kariérní postup zcela lhostejný.

Jak píše web The Japan Times, ve stejném průzkumu se necelých 40 % respondentů z řad personalistů vyjádřilo ve prospěch těchto zaměstnanců. „Jelikož se hodnoty stále více liší, je důležité, aby společnosti priority zaměstnanců akceptovaly a nabízely flexibilnější pracovní místa,“ podotýká Akari Asahina, výzkumná pracovnice Mynavi Career Research Lab.

Vedle fenoménu quiet quitting, který podle americké výzkumné společností Gallup následovalo v roce 2022 nejméně 50 % Američanů, může svůj vzestup zaznamenat i takzvaný „revenge quitting,“ tedy jakási agresivnější forma pracovní výpovědi. Nespokojení lidé tím dávají najevo, že nesouhlasí s nízkou mzdou či nedostatkem příležitostí ke kariérnímu postupu.

„Pirátství. Je to zločin,“ varovala od roku 2004 v kinech a na DVD reklama, která se snažila lidi odradit od vypalování filmů na vlastní disk. Projekt vznikl v koprodukci Federace proti krádežím autorských práv a Americké filmové asociace (nyní MPA). Uživatelé sociálních sítí však po letech zjistili, že font apelujícího textu byl pirátsky převzat od nizozemského typografa Justa Van Rossuma, uvádí web Daily Mail.

Van Rossum vytvořil písmo FF Confidential v roce 1992. To pak bylo nelegálně zkopírováno a vydáno jako písmo XBand-Rough.

Zatímco převzatý font je bezplatně dostupný, za použití Rossumova originálního výtvoru se společnostem účtovaly poplatky. Uživatel Bluesky prověřil obrázek z kampaně „Auto bys neukradl“ pomocí online softwaru, který přesně rozpozná použité písmo. Zjistil, že místo původního Rossumova výtvoru bylo v reklamě použito pirátské XBand-Rough.

Britský server Sky News upozorňuje, že neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že by si tvůrci antipirátské kampaně byli nepravosti písma vědomi. Ostatně jeho kopie byly v té době široce sdíleny. Kriticky se k situaci nestaví ani samotný autor původního fontu Van Rossum. „O nelegální kopii svého písma jsem věděl už dříve. Netušil jsem však, že kampaň používá XBand-Rough, nikoli FF Confidential. Ta reklama vyznívala špatně vždy, což podle mě vysvětluje množství vtipů, které na její účet vznikly. Ironie toho, že v ní bylo použito pirátské písmo, je zkrátka skvostná,“ okomentoval Van Rossum pro britský web nejnovější zjištění.

Reklama se vysílala v kinech mezi lety 2004 a 2008. V té době se zapsala do dějin popkultury a ještě několik let poté na ni vznikaly parodie.

Instagramové a tiktokové algoritmy v současnosti předhazují prazvláštní koláže vytvořené umělou inteligencí. Robotický hlas komentuje nejrůznější výjevy zkomolenou italštinou, která dodává na absurditě výslednému sdělení. Portál Fandom zaznamenává asi 63 podivných postav. Mezi nejčastějšími jsou Ballerina Cappuccina, Bombardiro Crocodilo nebo Chimpanzini Bananini. Fantasmagorické názvy jsou doplněné o ještě šílenější obrázky. Zmíněný Bombardiro Crocodilo znázorňuje křížence krokodýla s bombardérem. Pojem Tralellero Trallala zase reprezentuje bílého žraloka se čtyřma nohama v teniskách.

Zatímco mladší publikum trend baví, starší generace bijí na poplach. Zvlášť úzkostlivě k současnému trendu přistupují Italové, které hit sociálních sítí uráží. Australan s italskými kořeny jej považuje za podlý a nevtipný. „My takhle nemluvíme! Já nejsem žádný bambini guisni, nebo co to je,“ cituje muže australský server News. „Vážně, lidé se lacině smějí na účet italského národa, je to zklamání,“ dodává.

Podle jazykovědce Adama Aleksice trend nelze je jednoduše řadit do kategorie brainrot. AI videa ze své podstaty upozorňují na záměnu toho, co je skutečné, a toho, co se za skutečné vydává. „Když smícháme něco autentického, jako je hlava velblouda, s něčím neodpovídajícím, jako je tělo ledničky, výsledná nesourodost vlastně upozorňuje na složitost toho, čemu můžeme na internetu věřit, s tím, čemu nemůžeme,“ tvrdí Aleksic.

„Obraz je generován umělou inteligencí, takže je falešný, ale často se mísí s reálnými vstupy. Například trendový zvuk pro Bombardiro Crocodilo se týká skutečné situace v Gaze,“ upozorňuje Aleksic na alarmující podtext spojení krokodýla s bombardérem. Někteří uživatelé Redditu totiž poukazují na skrytý význam této koláže. Pod tímto AI výtvorem se opakuje komentář, že jde o aligátora, který bombarduje děti v palestinské Gaze, nevěří v Alláha a miluje bomby.