Eliška Novotná: Nemohu
Poslední dobou pro mne přibývá na internetu situací, které mě vytáčejí. Nemám teď na mysli fake news ani hloupé příspěvky některých lidí, ale systémové zabraňování jeho užívání podle mé vlastní vůle.
Buď se mi vynoří z ničeho nic před očima něco, co jsem nevyhledala, vůbec o to nemám zájem a znemožňuje mi to prohlížení toho, co jsem si našla; nebo vyskočí požadavek odsouhlasení cookies.
A protože nechci, aby někdo někde filtroval „mně na míru“ to, co mně internet nabízí, a uzavřel mě tak do informační „bubliny“ s klapkami na očích, tak to nikdy neodsouhlasím, a tudíž se nemohu dostat k tomu, o co opravdu stojím.
A protože těchto bariér přibývá a jsou stále urputnější, sílí ve mně stále více pocit rostoucí převahy toho, k čemu mě TO nepustí, nad tím, co číst mohu.
Vím, že svoboda není bezbřehá, ale pokud se mohu svobodně rozhodnout nefungovat jako předurčený klon, znamená to zříci se některých možností, které internet nabízí? No, mohu to udělat, ale… nebo nemohu?
Související
-
Eliška Novotná: Prevence
Chodila jsem po operaci rok co rok na preventivní screening, vždycky trochu s obavami, a po něm jsem si vždy s úlevou dopřála v mé oblíbené kavárně ke kávě i zákusek.
-
Eliška Novotná: Užij a vyhoď
Všichni, kdo jsme se kdy po letech stěhovali nebo vyklízeli byt po prababičce, to známe. „Těch krámů! Co tím myslela?“ nebo „Tohle všechno jsme schovávali, neuvěřitelný!“
-
Eliška Novotná: Přijmout laskavost
Pro ty z nás, kteří jsme byli celý život záměrně soběstační a „nikoho jsme nepotřebovali“, jsou chvíle, kdy zjistíme, že už to bez pomoci nezvládneme, obzvláště těžké.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
