Eduard Stehlík: Vláda měla dát po Mnichovu pokyn k obraně. Někdy je potřeba bouchnout do stolu

„Vždycky je druhé řešení,“ domnívá se vojenský historik Eduard Stehlík. „Měl jsem možnost mluvit se stovkami lidí, kteří Mnichov prožili jako vojáci a buď opevnění budovali, nebo ho potom měli bránit. A trauma si nesli po celý život.“

Měli jsme se bránit

„Voják se nepřipravuje na kapitulaci, ale na boj. A oni v tu chvíli cítili, že ten boj bude spravedlivý a že je třeba se zlu postavit,“ říká historik a připomíná výrok Winstona Churchilla, který v souvislosti s mnichovským ujednáním řekl, že vláda Jejího Veličenstva měla na výběr mezi hanebností a válkou. Zvolila hanebnost a bude mít válku.

„Naše vláda mohla dát pokyn armádě, která v tu dobu už stála připravená na hranicích, aby republiku bránila. A přestože bychom to nejspíš prohráli, nenesli bychom si do dalších desetiletí a možná století břímě kapitulace bez boje,“ myslí si Eduard Stehlík.

Neprotivení se zlu třeba i násilím může přinést kruté ovoce. Ani ne rok po Mnichovské dohodě se Evropa ocitla v krvavém válečném konfliktu do té doby nepoznaných rozměrů. A myslím, že to je i varováním pro nás v současnosti, že není možné ustupovat v určitých situacích agresorovi a třeba se i bránit se zbraní v ruce.
Eduard Stehlík

Tož budeme sedlat…

Kořeny rozhodnutí přijmout ponižující osekání vlastního území podle vojenského historika sahají do doby, kdy se prezidentem republiky stal Edvard Beneš. „I po jeho zvolení se zahraniční politika Československa nedělala v Černínském paláci u ministra zahraničí, ale dělala se na Hradě. Beneš zůstal ministrem zahraničí i jako hlava státu. A to by se nemělo stávat,“ myslí si a vysvětluje, že diplomatická praxe vede k tomu, snažit se za všech okolností nějak dohodnout.

Mnichov beru jako cestu nejenom k březnu 1939, ale i k únoru 1948.
Eduard Stehlík

„Přitom někdy je potřeba bouchnout do stolu a jít na věci přímočařeji. Ne nadarmo, když se ptali Jana Masaryka za druhé světové války v Londýně, co by dělal jeho tatínek, kdyby byl prezidentem v září 1938, tak odpověděl: ‚Tata by řekl: Tož budeme sedlat.‘“

Další témata v rozhovoru: Jaký význam má svatováclavská tradice a proč si ji připomínat? Jak zpřístupňovat historická témata dnešním mladým lidem? Uplynulo 80 let od podpisu Mnichovské dohody. Dalo se jejím následkům předejít? A proč jsme se měli bránit?