Domorodí Masajové jsou vyháněni z domovů. Na jejich území vznikají turistická centra

Zinek pokrývá přibližně 80 % pařížských střech. Mnoho z nich pochází z 19. století a jejich pravidelná údržba a oprava vyžaduje specifické dovednosti. I proto byly v roce 2024 zařazeny na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pařížští pokrývači zápis na seznam vítají, zároveň ale čelí problémům, které se s tímto pařížským unikátem pojí.

Paříž má nejvyšší nadměrnou úmrtnost v důsledku horka ze všech evropských měst. Už v roce 2003 zde během mimořádně silné vlny veder zemřelo více než 700 lidí a město se připravuje na to, že do roku 2032 mohou teploty dosahovat až 50 °C.

V horkých dnech se zinkové střechy mohou snadno zahřát až na 80 °C. Trpí nejen již zmínění pokrývači, ale také ti, kteří přímo pod střechami žijí. Server Euronews cituje obyvatelku Paříže, která v jednom z podkrovních bytů bydlí a popisuje, jak se naučila během horkých dní zakrývat okna peřinami, aby byla teplota uvnitř alespoň trochu snesitelná.

Server Smithsonian cituje architekta Raphaëla Ménarda, který říká, že zinek se sice na slunci zahřívá, ale je světlý, a proto odráží velké množství slunečního záření. S ventilací a správnou izolací pod plechy tak může být funkční. Jelikož však přidání izolace často znamená i mírnou změnu sklonu střech, někteří úředníci blokují podobné žádosti s odůvodněním, že by to narušilo pařížskou estetiku.

Architekt Tim Cousin je však optimistický a jako další variantu řešení zmiňuje instalaci zelených střech nad ty zinkové. Zatím se podle něj zdá, že tento přístup funguje – střechy zakryté zelení byly během tropických dní o několik desítek stupňů Celsia chladnější. Do panoramatu pařížských střech tak do budoucna k modrošedé možná ve větší míře přibyde i zelená. 

Server Euronews cituje údaje Evropské spotřebitelské organizace, podle kterých se v Evropské unii každoročně vyprodukuje téměř 59 milionů tun potravinového odpadu. Každé vyhozené jídlo znamená také plýtvání zdroji, které byly použity na jeho výrobu, přepravu a uchování – a to včetně paliva, vody, půdy, práce, hnojiv a obalů.

Méně se také ví, že potraviny, které se rozkládají na skládkách, produkují značné množství metanu – tedy plynu, který významně přispívá ke skleníkovému efektu. Podle Bena Ashmora z charitativní organizace FareShare bylo během let 2021 a 2022 jen ve Velké Británii tímto způsobem vyprodukováno kolem 18 milionů tun emisí skleníkových plynů.

Výhoda mražených potravin je v tomto ohledu zřejmá – mají mnohem delší trvanlivost, takže není třeba je tak rychle vyhazovat. Podle serveru Nutricomms je také zejména v případě zeleniny při správném skladování možné uchovat větší procento živin a vitamínů, což většina lidí neví.

Podle průzkumu dává téměř 60 % Britů přednost nákupu mražených potravin, aby předešli plýtvání, následuje Itálie s 50 %, Francie s 49 % a Německo se 44 %. O něco menší část spotřebitelů pak zmiňuje, že mražené potraviny přispívají k větší udržitelnosti potravinového průmyslu.

V souvislosti s rostoucí oblibou mražených potravin se zároveň vede debata o co nejudržitelnějším způsobu jejich skladování. Nedávná studie centra Campden BRI zjistila, že zvýšení teploty mrazáku o 3 °C – tedy ze současných –18 °C na –15 °C – potravinám výrazněji neškodí a zároveň vede ke značné úspoře energie.

Jde o takzvané nanoprotilátky, které byly poprvé objeveny na počátku 90. let 20. století, když belgičtí vědci zkoumali imunitní systém velbloudovitých. Tyto specifické protilátky jsou až desetkrát menší než běžné protilátky a mají odlišnou strukturu. Právě to může být podle vědců při léčbě poruch mozku klíčové, protože to může pomoci omezit vedlejší účinky léků.

Server Good News Network cituje doktora Pierra-Andrého Lafona z francouzského Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS), podle kterého je u nanoprotilátek menší riziko, že se v mozku takzvaně navážou mimo předpokládaný cíl. Dále zmiňuje také fakt, že se nanoprotilátky dají snáze vyčistit a upravit, než protilátky běžné.

Podle webu Science Alert, se už delší dobu vědělo, že nanoprotilátky dokáží pomoci například při léčbě žloutenky typu A a B, covidu-19 či HIV. Předpokládalo se však, že při léčbě mozku budou neúčinné, protože se do něj jednoduše nedokážou dostat dřív, než je lidské tělo vyloučí.

Nová studie ale dokázala opak, a podle Philippa Ronarda z CNRS se tak otevírá nová éra biologické léčby mozku. Ačkoli – jak vědci sami uznávají – od tohoto prvotního objevu k uvedení prvního léku založeného na nanoprotilátkách povede ještě dlouhá cesta.

Někdo miluje napětí a děs, jinému se jen při zmínce o Vymítači ďábla sevře žaludek. Podle americké psycholožky Pamely Rutledgeové se lidé dělí na takzvané „hledače vzrušení“ a „emoční houby“. Ti první si s radostí užívají dávky bezpečného adrenalinu, ti druzí se vcítí do postav tak hluboko, že si z kina odnášejí i jejich úzkost. Píše o tom server CNN.

Podle specialistky na spánek Jennifer Mundtové horory mohou mít vedlejší účinky, před kterými nás už v dětství varovali rodiče – mozek zpracovává během spánku emoce prožité přes den a pokud jste večer sledovali třeba řádění vraždícího klauna, může se vám zážitek vrátit v podobě noční můry. U lidí s živou představivostí nebo se sklony k náměsíčnosti se tak dokonce může spustit epizoda parasomnie – tedy nočních děsů, mluvení ze spaní nebo spánkové paralýzy.

„Abychom kvalitně usnuli, musíme se cítit v bezpečí,“ připomíná profesor mediálních studií Michael Grabowski. Horory podle něj pracují se stejnými instinkty, které kdysi rozhodovaly o přežití našich předků – mozek se snaží předvídat, jestli nám někdo ublíží, nebo pomůže. Výsledkem je napětí, které nás místo spánku drží vzhůru, i když víme, že šlo jen o film.

Ti, kdo horory milují, ovšem pro změnu můžou těžit z biologického paradoxu: strach spouští adrenalin, po jehož uvolnění přichází do těla vlna dopaminu a endorfinů. Rutledgeová tomu v článku pro server The Charger Online říká „hororová euforie“, neboli pocit vítězství nad vlastním strachem.

A pokud patříte k těm, co po zhlédnutí Psycha spí s rozsvícenou lampičkou, ale horory si ani tak nemohou odepřít? Experti radí – pusťte si strašidelný film radši už odpoledne, po něm klidně přidejte zábavnou komedii, dýchejte zhluboka a smiřte se s tím, že být strašpytel je jedna ze strategií jak přežít.

Zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ukazuje, že četnost osobního kontaktu s přáteli a rodinou v Evropě dlouhodobě klesá – a začalo to už před pandemií covidu. Od roku 2006 do roku 2022 se počty pravidelných setkání s blízkými zmenšují, zatímco narůstá doba strávená online komunikací. Ve Francii a Litvě se přitom v posledních letech cítilo osaměle „většinu času“ až 11 % lidí.

OECD upozorňuje, že samota může zvyšovat například riziko předčasného úmrtí, zhoršovat pracovní výkon, přispívat k předčasnému ukončení studia nebo častěji vede k nezaměstnanosti. Mladí muži navíc podle zprávy čelí zvláštnímu tlaku sociálních sítí – vědci se ale zatím neshodují, nakolik právě digitální technologie k pocitu odcizení přispívají.

Evropské státy se teď snaží izolaci až desetiny populace aktivně řešit. Německo, Finsko nebo Španělsko spustily národní strategie proti samotě, které podporují komunitní činnosti a péči o duševní zdraví. Finsko nabízí mladým lidem třeba arteterapii, sport, ale i finanční poradenství.

Jiné země jdou ještě dál – třeba Francie, Belgie nebo Řecko omezily používání mobilních telefonů ve školách, aby podpořily osobní kontakt a reálné vztahy mezi školáky a studenty.

Britská agentura pro řidiče a dopravu zveřejnila statistiky, které ukazují, že vytrvalost některých žadatelů o řidičské oprávnění je obdivuhodná. Jeden z nejodhodlanějších podle deníku Independent zvládl písemný zkušební test na 75. pokus. V přepočtu za to zaplatil asi padesát tisíc korun. Rekord ale prozatím drží uchazeč, který test absolvoval 128krát, pokaždé za 23 liber, za volant ho ovšem úřady stále nepustily.

Teoretická zkouška v Británii prověřuje znalost dopravních předpisů, ale i schopnost adekvátně zareagovat na simulované dopravní situace. Uchazeči ji musejí zvládnout předtím, než se dostanou k praktické části zkoušky, tedy k jízdě v provozu. Šéfka autoškoly AA Driving School Emma Bushová zveřejněnou statistiku okomentovala slovy „opakování je klíčem k úspěchu“ – i když v tomhle případě měla na mysli spíš vytrvalý trénink nanečisto, než počet neúspěšných zkoušek.

Bushová pro server Sky News každopádně zdůraznila, že tak vysoký počet nepodařených pokusů bývá naprostou výjimkou. Většina lidí zvládne teoretický test výrazně dřív, i když úspěšnost uchazečů stále dlouhodobě klesá – aktuálně jich projde prvním pokusem testu jen necelá polovina.

A kdo si myslí, že praktická část zkoušky je snazší, ten se plete. Nejvíc pokusů o bezchybné řízení bylo loni 21 a dva lidé se v počtu neúspěšných jízd dostali dokonce na číslo 37.

Předsedkyně Spolkového sněmu Julia Klöcknerová z Křesťanskodemokratické unie (CDU) nedávno naznačila, že se Německo stalo „nevěstincem Evropy". Informuje o tom server Deutsche Welle.

Podle Spolkového statistického úřadu bylo na konci roku 2024 v Německu registrováno přibližně 32 300 sexuálních pracovnic, z toho jen 5600 německých občanek. Asi 11 500 pocházelo z Rumunska a 3400 z Bulharska.

Odhady výzkumníků však naznačují, že skutečný počet osob v prostituci může dosahovat 200 000 až 400 000, v krajním případě až milionu. Převážnou většinu z nich tvoří cizinky se slabou znalostí němčiny, které často netuší, jaká mají práva, a mají omezený přístup ke zdravotní a sociální pomoci.

Klöcknerová a Warkenová se vyslovily pro zavedení tzv. severského modelu. Tento přístup byl poprvé zaveden ve Švédsku v roce 1999, později ho převzaly i Island, Kanada, Francie, Irsko a Izrael.

Model zakazuje nákup sexuálních služeb a jejich organizované zprostředkování, nikoli samotný prodej. Kriminalizuje tedy zákazníky a pasáky, ale nikoli sexuální pracovnice. Zároveň nabízí komplexní systém podpory a programy pro ty, kteří chtějí s prostitucí skončit. Klienti čelí pokutám, ve Švédsku i trestu odnětí svobody až na jeden rok. Norsko navíc stíhá své občany i za nákup sexuálních služeb v zahraničí.

Kritici modelu tvrdí, že by se místo kriminalizace mělo posilovat postavení sexuálních pracovnic, jak píše web Euractiv. Obávají se, že trestání zákazníků by mohlo prostitutky vytlačit do nelegálního prostoru, například na internet. Důležité je podle nich financovat prevenci a důsledně trestat obchod s lidmi.

Podle soudních spisů Rogov s manželkou opustili Rusko v roce 2021.Tvrdí to soudní dokumenty, do nichž nahlédl deník The Guardian. Rogov byl zatčen polskými úřady v létě 2024, zpočátku kvůli podezření z napojení na balíček s výbušninou.

Polsko v posledních letech čelí vlně žhářských a sabotážních útoků, do nichž jsou zapojeni jednotlivci najímaní přes internet, o nichž se má za to, že jednají na pokyn ruských tajných služeb. Později byla zadržena i Rogovova manželka Irina, přičemž oba byli obviněni ze spolupráce s FSB a z podávání informací o dalších ruských opozičních aktivistech v Polsku.

Polsko za poslední dva roky zadrželo desítky osob obviněných z přípravy nebo provádění sabotáží ve prospěch Ruska. Mnozí z nich jsou Poláci, Ukrajinci či Bělorusové, kteří byli podle vyšetřovatelů najímáni přes Telegram na jednorázové zakázky. Rogovův případ je výjimečný v tom, že jde o ruského občana s dlouhodobým přímým kontaktem s FSB.

Rogov se při výslechu přiznal, že byl osloven ruskou tajnou službou už před lety, když žil v Rusku, a byl donucen proniknout do místní buňky opozičního hnutí. Uvedl, že mu byly předány mobilní telefony na jednorázové použití a SIM karty ke komunikaci s řídícím důstojníkem FSB. Když „spolupráce dosáhla vyšší úrovně“, setkával se s ním osobně v bytě poblíž sídla FSB. „V té době také začal dostávat finanční odměnu za spolupráci,“ stojí v obžalobě.

Od roku 2022 Polsko výrazně zpřísnilo vydávání víz ruským občanům – výjimky platí pouze pro humanitární případy nebo pro osoby s prokazatelnou opoziční minulostí, jako byl Rogov. První soudní jednání v případu Igora a Iriny Rogovových je naplánováno na 8. prosince 2025.

Vodík býval označován za „palivo budoucnosti“. Teoreticky jde o čistý zdroj energie, při jehož spalování vzniká pouze vodní pára. Problémem však zůstává způsob výroby. Až 96 procent evropského vodíku stále pochází ze zemního plynu, a tedy z fosilních zdrojů. Proto se Evropská unie rozhodla investovat miliardy eur do vývoje takzvaného zeleného vodíku vyráběného elektrolýzou vody za pomoci obnovitelných zdrojů. Informuje o tom server Ekonews.

Očekávaný pokles nákladů se ale nedostavil. Zklamání investorů se odrazilo i v číslech. Podle magazínu Hydrogen Europe dosáhlo finálního investičního rozhodnutí pouze 21 procent evropských projektů podpořených 18,9 miliardy eur. V případě ostatních projektů se do finální fáze dostalo jen osm až deset procent. Výrazné technologické limity se přitom projevují i v provozu: elektrolyzéry závislé na proměnlivých obnovitelných zdrojích trpí vysokou poruchovostí, bateriové zálohy jsou drahé a flexibilní provoz s častým zapínáním a vypínáním snižuje životnost zařízení.

Další slabinou vodíkové ekonomiky je skladování a distribuce. Vodík má nízkou hustotu, je výbušný a vyžaduje složité zabezpečení. Náklady na přepravu a uchovávání mohou výslednou cenu více než zdvojnásobit.

Vodík se v budoucnu zřejmě uplatní jen jako průmyslová surovina, například při výrobě hnojiv či oceli. Perspektivnější alternativy dekarbonizace představují tepelná čerpadla nebo biopaliva.