Diagnóza F: Duševní zdraví není černobílá záležitost
Možná jste si všimli, zejména na sociálních sítích, kampaně Dávám židli do kruhu #davamzidlidokruhu. Jejím cílem je mimo jiné to, aby lidé více mluvili o duševních nemocech, a tak pomyslně dali tu svou židli do terapeutického kruhu, v němž sedí lidé s duševním onemocněním, když se účastní nějaké formy skupinové terapie. Duševní onemocnění s sebou totiž stále nese určité stigma a je spojeno také s řadou mýtů.
Nejen s nimi se při své práci potkává vedoucí výzkumného programu sociální psychiatrie v Národním ústavu duševního zdraví Petr Winkler. „Jedním z nejčastějších mýtů je, že duševní zdraví je dichotomická záležitost. To znamená, že buď je člověk nemocný a patří do blázince, nebo je zdravý a může normálně fungovat. Mezi těmito dvěma póly však může být velmi široká škála.“ Určitou část duševního strádání navíc může člověk zvládnout prakticky i vlastními silami, když bude o své duševní zdraví náležitě pečovat.
Zatímco články a návody, jak pečovat o naše tělesné zdraví, se objevují prakticky v každém periodiku a ostatních médiích a jsou v jisté formě zahrnuty i ve vyučování na školách (tělesná výchova), o nějaké „duševní výchově“ se moc často nemluví. „Ve světě existují různé programy pro školy, které toto zahrnují. Některé fungují na základě všímavosti, tedy mindfulness, jiné na jógových technikách a meditacích, v Česku však podobné programy zatím nefungují,“ dodává Winkler. Právě tomuto tématu by se měl věnovat nový výzkum Národního ústavu duševního zdraví.
Poslechněte si rozhovor s Petrem Winklerem, dejte svou židli do kruhu a nebojte se mluvit o svém duševním zdraví.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
