Češky vaří a uklízí víc než Češi. Podle indexu genderové nerovnosti pořád věříme na gen uklízení
Každý den vaří anebo uklízí 67,4 % českých žen a pouze 15,8 % českých mužů. To ukázal nedávno zveřejněný index genderové nerovnosti. Není úplně přiléhavé označit tento údaj za šokující, protože to každý a každá přinejmenším tuší. Přesto mě zarazil.
Z indexu genderové rovnosti, který nedávno zveřejnil Evropský institut pro genderovou rovnost, je možné vyčíst, že Česká republika v této oblasti přešlapuje na místě. Pravda, údaj o procentech vařících a uklízejících mužů a žen nám neříká nic o objemu času stráveného těmito činnostmi. Ale i v tomhle ohledu je u nás nepoměr zhruba obdobný, jak můžeme vidět z jiných evropských šetření.
Bez ohledu na cokoli
Ještě zajímavější jsou potom podrobnější údaje v této kategorii. Nepoměr mezi tím, jak často vaří a uklízí ženy, se v zásadě nemění ani v závislosti na věku, vzdělání nebo například zdravotním stavu. Jediné, co má na tuto skutečnost jakýsi vliv, je rodinná situace.
Aha, řekneme si. Pokud je žena doma na rodičovské, samozřejmě že častěji vaří a uklízí ona. A to je v pořádku, protože muž je v práci. I kdybychom ale toto vysvětlování akceptovali, pořád je to argument jen pro pár let v lidském životě. Ale jak říkám – věk na nepoměr v domácích povinnostech vliv nemá, ženy mnohem častěji vaří a uklízí, i když už jsou dávno z rodičovské zpět v práci.
Odhlédněme od dětí. V bezdětných párech jsou nůžky mezi tím, jak často kdo o domácnost pečuje, také široce rozevřeny, dokonce ještě víc než v celkovém součtu, který jsem zmínila. Dobře, řekneme si, to už je záležitost každého páru, jak si to nastaví a domluví, když jim to tak vyhovuje. Jenže, a to pozor, výrazný rozdíl, konkrétně 61,5 % vůči 29,5 %, je i mezi single ženami a single muži!
Gen vaření a uklízení
No tak to je jasné, řekne někdo. To se nedá jinak interpretovat, než že ženy prostě uklízet a vařit baví, je jim to vrozené a vyžívají se v tom. Muži vědí, že to je zbytná činnost, tak na to tolik nedají. No jo, ale proč je tedy mezi single Švédy a Švédkami rozdíl jen poloviční než u nás? A proč denně vaří a uklízí dvakrát tolik single Švédů než single Čechů? Je genetická výbava tolik odlišná? Nebude to spíš něčím jiným než genem uklízení?
Co si třeba posvítit na obrazy všech těch čistotných, upravených a úslužných holčiček, které se na nás s výjimkou Pipi Dlouhé punčochy valí téměř od narození? Nebo si vzpomenout, kolikrát jsme slyšeli výčitku typu: „Co jsi to za ženskou, když ani… (doplňte si sami)“?
Představuju si legendární islandskou stávku žen ze sedmdesátého pátého a přemýšlím, co by se stalo u nás, kdyby si české ženy jeden den hodily nohy na stůl. Zkolabovaly by naše domácnosti a všem by došlo, kolik té péče v běžném provozu je a že není fér ji nakládat takto jednosměrně? Nebo by si toho nikdo nevšiml, a o to spíš bychom se k tomu nemusely vracet?
Každý, komu se kdy nečekaně díky zrušené schůzce uvolnila hodina času, ví, jak je takový okamžik vzácný. Co kdyby se jich takto uvolnilo několik za týden? Možná bychom mohly víc pracovat, co by ne. Nebo by se naše dobrovolnické aktivity nemusely omezovat na SRPŠ. Ale třeba bychom se, podobně jako čeští muži nebo švédské ženy, mohly častěji věnovat sportu, kultuře nebo prostě jen samy sobě.
Víc o rovnosti ve vaření a uklízení si poslechněte v glose Šárky Homfray.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Související
-
U potratů to nekončí, pro-life hnutí je celkově pro návrat za plotny
Sousední Polsko opět omezilo potraty. Je to však jen střípek v tom, co se na poli světových potratových válek děje.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
