„Asistovaná reprodukce nedokáže posunout věk, vhodný pro rodičovství,“ říká Jan Šulc

Asistovanou reprodukci "vymyslel" v r. 1978 britský fyziolog Robert G. Edwards, který za své zásluhy o tento obor dostal Nobelovu cenu. V té době Jan Šulc ještě studoval, ale velmi dobře si vzpomíná na chvíli, kdy se zprávu dozvěděl. „Byli jsme tehdy v Maďarsku, kam jsme jezdili na setkání se strýčkem z Ameriky, který se bál jezdit do tehdejšího Československa. Měl tam u sebe anglické noviny, kde na první stránce stálo, že se narodila Louisa Brownová.“ Tehdy ještě netušil, že se asistovaná reprodukce stane jeho budoucí profesí. To se stalo až za několik let, kdy úspěšně vystudoval gynekologii a porodnictví. O asistované reprodukci se u nás prakticky nic nevědělo a mnozí si jí pletli s léčbou neplodnosti, která spočívá v řadě léčebných postupů, které mají pomoci k otěhotnění ženy.

O asistované reprodukci si můžeme myslet cokoliv, ale jen těžko se zdraví lidé dokáží vžít do situace těch, kteří si velmi přejí potomka, ale ono to zkrátka „jaksi nejde“. První dítě ze zkumavky se u nás narodilo v r. 1982 v Brně a byl to velký úspěch. „O to více, že se bez nadsázky jednalo o amatérské a kutilské období. Chyběly nám léky, přístrojové vybavení a především kontakty s našimi kolegy v zahraničí, kteří už měli praktické zkušenosti.“ Po r. 1989 ale nastal dramatický obrat a Česká republika srovnala krok s vyspělým světem. V myslích lidí ale téma neplodnosti zůstává stále tabu. „Markantní je to např. ve srovnání se zhoubnými nádory. V poslední době se o nich hovoří poměrně veřejně a přiznávají se k nim i celebrity. Ale je vzácné, když známá osobnost veřejně připustí problém neplodnosti. Lidé se evidentně stále stydí a nechtějí o tomto problému mluvit.“ Připustit si neplodnost je problémem hlavně u žen, které k lékaři přicházejí pozdě. „Věk, kdy se ženy obracejí na lékaře stále stoupá a je to alarmující jev,“ řekl specialista.

spící novorozeně|foto: Pavla Kopřivová

Co je to asistovaná reprodukce? Jak nám vysvětlil Jan Šulc, jedná se o manipulaci se spermiemi a vajíčky a zahrnuje dvě kategorie: inseminaci a mimotělní oplodnění. „Kromě toho, zkumavka není zkumavkou, jak si mnozí myslí, ale je to vlastně jen takový důlek v plastu.“ Z rozhodnutí Světové zdravotnické organizace je už několik desítek let neplodnost uznána jako onemocnění a v ČR "trpí" touto chorobou 15% párů.

"Vinu" nesou rovným dílem muži i ženy. „U žen to může být hormonální porucha, ale klíčovou roli hraje i psychika.“ Problém je i to, že ženy stále více odkládají těhotenství. Je to pochopitelné, dítě se těžko kloubí s kariérou, chutí cestovat, financemi atd. Dříve ženy plánovaly rodinu ve 25 letech, dnes o ní začínají přemýšlet po 30. „Společenské změny jdou kupředu čím dál rychleji a příroda na to nereaguje. Nejvhodnější věk pro otěhotnění se neposunul a medicína, ani asistovaná reprodukce, tento interval neumí výrazně prodloužit. Kromě toho, děláme vše pro to, abychom neplodným párům pomohli. Ale výsledek, ten je vždycky nejistý,“ uzavřel Jan Šulc.

Jan Šulc|foto: Jan Sklenář

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.