Angažovaní architekti. Proč se nevzdávat pojmu angažovanost navzdory jeho anihilaci někdejší propagandou komunistického režimu?

12. duben 2022

V nakladatelství Arbor vitae před nedávnem vyšla kniha Miroslav Masák, jejímž editorem je Rostislav Švácha. Je rekapitulací díla architekta Miroslava Masáka, které není představeno jenom skrze projekty a realizace, ale také na základě jeho různých životních rolí. Kromě jeho úlohy v SIALu, také jako poradce prezidenta Václava Havla, či jako učitele. Tento přístup je cílem edice Poslání architektů, jíž je kniha prvním svazkem.

Zajímavé ale je, že ačkoli autoři a nakladatel původně zamýšleli edici nazvat Angažovaní architekti, nakonec se pojmu zalekli pro jeho negativní konotace s komunistickou érou, která ho spojila s propagandou; angažovaný byl ten, kdo deklaračně sloužil režimu, a vlastně tak na dlouhou dobu anihilovala sémantiku pojmu.

Miroslav Masák

Ač obavě autorů rozumím, přesto si myslím, že se pojmu angažovanost v jeho přínosné rovině nemáme zříkat. Ostatně i Rostislav Švácha se ho nevzdal alespoň v názvu úvodu ke knize. Když totiž v jazyce nějakého národa určitý pojem schází, často schází i sám obsah. Například v Rakousku se běžně používá pojem „sociálně angažovaný architekt“, a možná to cosi vypovídá i o míře sociálního vnímání v dané zemi.

Ukázky z knihy: Rostislav Švácha (ed), Miroslav Masák, Arbor vitae, Řevnice

Pojmy angažovanost a poslání nejsou totéž. Angažovanost je účastnost, rozhodnutí aktivně se o něco zasadit. Ve smyslu, který má edice na mysli, bychom asi měli použít pojem společensky angažovaný architekt. Poslání oproti tomu implikuje jakési zaúkolování – ať už světské nebo osudové. Které přichází zvenčí, a je tedy de facto pasivní, na rozdíl od rozhodnutí k angažovanosti.

Společensky angažovaný architekt se zjednodušeně řečeno zajímá o obecný zájem, nejen svůj osobní. Snaží se aktivně ovlivňovat prostředí okolo nás a život lidí a společnosti k lepšímu. Důležité je, nakolik se může architekt pro tyto ideály angažovat přímo skrze realizaci architektury a nakolik jsou potřebné i další, s architekturou více či méně související činnosti.

Aktivitou nad rámec stavění je třeba vstoupení do politiky. Anebo například osvěta – psaní, přednášení. I učení. Důležitá je práce ve veřejné sféře. Může směřovat ke změně legislativy, nebo aktivity směřující k zlepšení rámce pro stavění. Jako například nedávno vzniklé Pražské stavební předpisy či Manuál tvorby veřejných prostranství. Klíčová je sociální sféra – vzorem nám může být například zapojení architektů do výstavby sociálního bydlení po druhé světové válce, kdy se stali tahouny nejen v otázce navrhování architektury bydlení, ale i v zodpovědnosti za celkové vyřešení základního společenského problému doby. 

Spustit audio

Související