Španělé si tento týden připomněli 80. výročí ukončení španělské občanské války. Skončila 1. dubna 1939 jako bolestná a krvavá rána, která se dodnes nezacelila, uvádí španělská verze evropského serveru Local.
Konflikt označuje za temnou předehru druhé světové války; na skoro tři roky rozpoutal vášně po celém světě a skončil diktaturou, která trvala několik desetiletí.
Všechno začalo 18. července 1936, kdy generálové provedli puč proti mladé republice, jež vznikla o pět let dříve. Pokus o převrat se sice nezdařil, ale rozdělil Španělsko na stoupence republiky a nacionalistické povstalce, mezi nimiž byl i generál Francisco Franco, velitel armády ve španělském protektorátu Maroko.
Antonio González Pacheco je stařík drobné postavy, který žije v centru španělského Madridu. Je mu sedmdesát let a udržuje se v dobré formě – stále ještě běhá maratony. A když to jen trochu jde, vyhýbá se fotografům a televizním kamerám.
Franco si získal podporu německého kancléře Adolfa Hitlera a italského diktátora Benita Mussoliniho, jejichž letouny pak převážely vojáky na pevninu. Pravidelně také bombardovaly španělská města a zničily například Guerniku, jejíž zkázu znázornil Pablo Picasso na svém hrůzostrašném obraze. Tehdy byli poprvé cílem náletů civilisté.
O bojích a násilí ve Španělsku se psalo na celém světě. Díky novým přenosným fotoaparátům byla občanská válka „první, o které mohl podávat svědectví z prvních linií boje a bombardovaných měst tým profesionálních fotografů“, poznamenala americká spisovatelka Susan Sontagová.
Zemi zmítal zmatek a násilí. Povstalecký generál Gonzalo Queipo de Llano v červenci 1936 prohlásil, že je třeba „bez skrupulí a váhání vyvolat atmosféru hrůzy (…) likvidací těch, kdo nás nemají rádi“.
Povstalci postupovali, zatímco levicoví poslanci, unionisté, socialističtí aktivisté, jejich stoupenci i jejich rodiny po tisících umírali. Ozbrojené gangy zase pronásledovaly bohaté nebo ty, které podezřívaly ze sympatií vůči rebelům. Terčem násilností byli i kněží a řádové sestry, kteří byli obviňováni z těsných vazeb na vyšší třídy. Republikáni jich zavraždili přes šest a půl tisíce.
Nová španělská vláda hodlá exhumovat ostatky diktátora Franciska Franca z velkého mauzolea v Údolí padlých u Madridu a proměnit areál v „místo smíření“
Madrid marně žádal o pomoc sousední státy. Británie a Francie odmítly, protože se bály, že by zabředly do světové války. Zvolily „politiku nevměšování“, stejně jako Itálie a Německo, které však dál podporovaly nacionalistické povstalce.
Protože západní demokracie Španělsku nepomohly, postavili se na stranu republiky světoví intelektuálové, počínaje americkým spisovatelem Johnem Steinbeckem a konče indickým laureátem Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranáthem Thákurem.
Do občanské války se zapojil i Sovětský svaz a začal posílat zbraně republikánům. Konflikt se tak stal střetem fašismu a komunismu. Sovětský diktátor Josif Stalin využil této příležitosti k upevnění vlastního vlivu a posílal republikánům poradce a organizoval interbrigády. Přihlásilo se do nich na 50 tisíc lidí z celého světa, kteří chtěli bojovat proti fašismu.
Interbrigády pomohly republikánům dosáhnout několika vítězství, například udržet Madrid v zimě 1936 nebo porazit italské brigády vyslané Mussolinim v roce 1937. Republikáni však neměli vojenskou převahu, a navíc je oslabovaly rozpory, a tak brzy prohráli. Vláda, která sídlila v Barceloně, odešla v březnu 1939 do exilu a s ní na 400 tisíc dalších Španělů. Pět měsíců nato vypukla druhá světová válka.
Generál Franco oznámil 1. dubna 1939 vítězství a pak vládl Španělsku až do své smrti v roce 1975. Podle historika Paula Prestona bylo po válce popraveno na 20 tisíc stoupenců republiky.
Už za války zahynulo 200 tisíc lidí a dalších 200 tisíc bylo zavražděno a popraveno, včetně 150 tisíc, které zabili nacionalisté, odhaduje Preston. Franco pak uctíval památku svých padlých, ale mrtví republikáni zůstali zapomenuti a skončili v masových hrobech.
Když se Španělsko po Francově smrti proměnilo v demokracii, padlo rozhodnutí nechat minulost spát. Mnoho lidí však žádalo spravedlnost, a tak vláda v roce 2007 schválila zákon, který slíbil pomoc příbuzným obětí, kteří chtějí ostatky svých blízkých exhumovat. V neoznačených hrobech však dodnes leží desetitisíce lidí.
Současný premiér Pedro Sánchez chce vystěhovat ostatky generála Franca z památníku v kontroverzním Údolí padlých a proměnit celý areál v místo usmíření. K exhumaci diktátorových ostatků má dojít v červnu, ale jestli socialisté nevyhrají 28. dubna volby, může nová vláda jejich rozhodnutí zvrátit.
Katalánská policie ve čtvrtek uvedla, že zmařila pokus o atentát na španělského premiéra Pedra Sáncheze. Muž se chtěl pomstít za chystané přemístění ostatků někdejšího diktátora Franciska Franka.
Španělská společnost je rozpolcená, jestli má být Franco pohřben v národní katedrále i jestli s jeho ostatky vůbec hýbat.
Mnozí považují za nedůstojné, aby Franco zůstal pohřben na stejném místě jako 34 tisíc obětí války, kterou svým pučem v roce 1936 Franco rozpoutal.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
