„Když nemůžu psát, tak nežiju.“ Josef Škvorecký si zvolil život v Kanadě, svět otevřel mnoha autorům

Už svým prvním románem Zbabělci, který vyšel v roce 1958 a popisoval květnovou revoluci očima mladého zamilovaného milovníka jazzu, popudil Škvorecký komunistický režim.

Tehdy ještě dostal druhou šanci, nebo za ni spíš vděčil uvolněnějším 60. letům. Svou emigrací do Kanady v roce 1969 si to však s režimem rozházel už definitivně.

Čtěte také

Tankový prapor i Zbabělci museli nejdřív projít cenzurou. Škvorecký bojoval o řádky i celé kapitoly

„Já jsem věděl, že kdybych tady zůstal, tak bych měl jenom tři možnosti. Buď provést nějakou tu formu sebekritiky a potom psát věci, který se vydávat daly, což jsem dělat nechtěl,“ popsal své rozhodování ohledně emigrace v pořadu Opožděné rozhovory v květnu 1990.

„Druhá možnost byla dělat disidenta, psát do šuplíku, jako jsme to dělali v padesátejch letech. Ale mně už bylo pětačtyřicet a nechtěl jsem žít zase takhle v podzemí,“ pokračoval tehdy Škvorecký.

„Třetí možnost byla přestat psát. No ale já jsem spisovatel a já když nemůžu psát, tak vlastně nežiju,“ dodal.

Čechokanaďan srdcem i duší

Jako vystudovaný anglista a překladatel se zaměřením na anglo-americkou literaturu neměl Škvorecký s uplatněním v Kanadě problém. Přednášel na torontské univerzitě, vedl semináře tvůrčího psaní a kromě toho psal vlastní knihy.

Čtěte také

Škvoreckého Tankový prapor se před 30 lety točil de facto nelegálně

A Kanada mu navíc přirostla k srdci. 

„Já se cítím v Kanadě opravdu velice doma, ale vůbec mně nepřipadá, že bych se tím nějak zpronevěřoval starý vlasti. To je specifikum severoamerického kontinentu, že vás nikdo nenutí být věrnej tomu za cenu, že budete nevěrnej někomu jinýmu,“ řekl koncem 70. ve vysílání Svobodné Evropy.

A své někdejší vlasti věrný skutečně zůstal. Kromě toho, že psal česky, tak Čechoslovákům z éteru nezmizel ani jeho hlas, i když už nezazníval z oficiálního rozhlasu, ale rušeně a zašuměle prostřednictvím Hlasu Ameriky.

V rozhlasovém archivu má Škvorecký bohaté zastoupení a zachovalo se toho víc než jen jeho literární tvorka. Spisovatel poskytl řadu rozhovorů, byl hostem, moderátorem nebo i autorem mnoha pořadů. A to už od první půlky 60. let, kdy patřil mezi nejznámější literární osobnosti u nás.

Exiloví nakladatelé

Škvoreckého manželka Zdena Salivarová se s pobytem v daleké cizině smiřovala podstatně hůře než její muž. Stesk po domově byl také jednou z motivací, které vedly k založení nakladatelství ’68 Publishers. Vzniklo v roce 1971 a vydávalo knihy českých a slovenských autorů, kteří byli v Československu zakázaní.

Čtěte také

Rok 1971: Česká kniha ve světě. Škvorecký využil svobodu k prospěchu světa

Kupovali si je nejen exulanti, ale různými neoficiálními cestami se dostávaly také do komunistického Československa. Během dvou desetiletí vydalo jejich nakladatelství přes 220 děl, z nichž většina by jinak zůstala v onom pomyslném šuplíku nebo rovnou nevznikla vůbec.

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová se tak o kvalitu české literatury v komunistické éře zasloužili jako málokdo jiný.

Jak Josef Škvorecký prožíval 60. léta v Československu a jak později vypadal jeho pobyt v Kanadě? Poslechněte si Archiv Plus, který připravila Naďa Reviláková.