Ivan Štern: Evropa je rasistická, ne že ne!
Agentura pro lidská práva při Evropské unii, Agency for Fundamental Rights, provedla šetření mezi Evropany afrického původu a zjišťovala, do jaké míry se setkávají s diskriminací a rasismem. Šetření pro Evropany nedopadlo příliš lichotivě. Bezmála polovina jejich afrických souputníků má zkušenost s rasově motivovanou diskriminací.
Zhruba jedna třetina zažila přímý rasistický útok. Stejný počet získává v zaměstnání pocit, že se stali lidmi druhé kategorie. Nevyznamenává se ani evropská policie. Asi 58 procentům evropských Afričanů bělošští policisté dávají najevo, že patří do podřadného lidského druhu a podle toho s nimi zacházejí.
Čtěte také
Šetření probíhalo ve 13 zemích Evropské unie. V Belgii, Dánsku, Německu, Finsku, Irsku, Itálii, Lucembursku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Švédsku a Španělsku. Překvapivě nejhorší zkušenosti mají evropští Afričané s Němci, Rakušany a s Finy.
Jestliže je možné do určité míry vysvětlit nevlídné zacházení s nimi v Rakousku, a hlavně pak v Německu, přesycením obou zemí uprchlíky, kdy zejména Němci, ponechaní řadou evropských zemí v otázce uprchlické na pospas, už mají uprchlíků doslova nad hlavu a už zdaleka u nich neplatí ono merkelovské „zvládneme to“, pak svému postoji k lidem z Afriky už vůbec nerozumějí Finové, jestliže nadto s nimi sousedící a kulturně blízcí Švédově představují pravý opak.
Duševně zatuhlá společnost česká
Finský komentátor Lapin Kansa, ač má za to, že rasismus je nepřijatelným společenským jevem, soudí, že ve finské společnosti patrně zakořenil velice hluboko a vymýtit ho je během na dlouhé trati. Jaké použít nástroje k jeho postupnému odstranění sice netuší, ví jen, že i ve společnosti vyznačující se vysokou vzdělaností a otevřeností k světu sama kultivace vzděláním nejspíš nestačí.
Čtěte také
Pia Heikkilä, zpravodajka deníku Kauppalehti, cituje svého indického přítele. Ptal se jí, proč Finové otevřeně nenávidějí cizince, když se mají tak dobře a kdy je lze považovat za opravdu šťastný národ? Na otázku odpověď nenašla. Jen ji napadlo, že její krajany, původně lesní národ, děsí cizinci jako takoví a že možná se jednoduše nechtějí dělit o dobra, která těžce vydobyli na nevlídné severské přírodě.
Současně zjišťuje, že rasismus působí zhoubně v samotné ekonomice. Diskriminace menšin ji znehybňuje. Píše: „Když diskriminujeme lidi jiného etnického původu, pohlaví nebo náboženství, diskriminujeme jejich talent, schopnost inovací a kulturní perspektivu.“
Zdůrazňuje, že uvedené poznání je výsledkem celé řady univerzitních studií. Dávno již objevily, že „skupiny lidí různého pohlaví a barvy pleti jsou vynalézavější a produktivnější než skupiny lidí stejného původu“.
Je vlastně klika, že výzkumníci vynechali Česko. Asi bychom dostali podobné známky jako Finové. Už jen proto, že se v Evropě obtížně hledá tak duševně zatuhlá společnost, jakou je naše česká.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
