Ústeckým krajem projíždí Legiovlak. Muzeum československých legionářů na kolejích

29. duben 2016
Česko – země neznámá

Muzeum na kolejích, které tvoří jedenáct vagónů, vám dá představu o životě československých legionářů na Rusi v době první světové války a pak o jejich klopotné cestě domů po Transsibiřské magistrále. Je připomínkou 100. výročí boje československých legií za samostatný stát a počítá se zastávkami až do roku 2020.

V době od 22. dubna do 5. května bude stát na nádraží Ústí nad Labem-západ, v následujících dnech od 6. do 14. května bude k vidění v Teplicích, od 16. do 22. května v Chomutově, pak se přesune na Karlovarsko.

Prohlídka je možná denně, ve všední dny jsou v odpoledních hodinách i komentované prohlídky, které lze o víkendu využít po celý den. Můžete si detailně prohlédnout vybavení jednotlivých typů vagónů – sanitárním počínaje a plukovní prodejnou konče. Nechybí řada autentických předmětů denní potřeby, fotografie či dobový tisk.

Vozy jsou zhruba sto let staré, ale dokonale opravené. Uvidíte tzv. těplušku, tedy obytný vagón s kavalci, zdravotnický vagón, poštovní vagón, plukovní prodejnu, dokonce i vagón s kovářskou a obráběcí dílnou nebo vagón s kinosálem, kde se promítají dobové filmy a dokumenty.

Můžete tu najít i svého strýčka legionáře

V plukovní prodejně můžete navíc zjistit víc informací o vašich předcích, pokud v legiích bojovali. Stačí zadat jméno a místo narození a posádka Legiovlaku vám v počítačové databázi vyhledá podrobnosti. O jejím rozsahu si můžete udělat obrázek z několika čísel – legionářských vlaků bylo 259, měly celkem 11 tisíc vagónů a přepravily zhruba 70 tisíc legionářů.

Plukovní prodejna - regály

Vojenské vlaky představovaly doslova a do písmene kasárna na kolejích. Odehrávalo se v nich úplně všechno. Měly speciální vagóny upravené jako pekárny, prádelny, kovárny, krejčovské dílny, fungoval dokonce i pivovar na kolejích. Nechyběla pošta, vagón velení a přepravovali se i koně. Úžasnou práci odváděli lékaři a zdravotní personál.

Zpočátku byly naše legie součástí carské armády, která je financovala, ale po bolševické revoluci si legionáři museli poradit sami a osvědčili český um i šikovné ruce a talent k improvizaci. Využili a znovu do provozu uvedli opuštěné továrny podél trati, fungovaly třeba cukrovary, lihovary, válcovna trubek, železniční dílny, zabezpečili těžbu uhlí a tak dále. Nakonec pracovalo takových podniků na tři stovky.

A v Legiovlaku samozřejmě nesmí chybět ani zbraně. Jde o ruské pušky typu Mosin, kulomety Maxim nebo Šoša (Chauchat), MG nula osm (německý Maschinengewehr 08) a také můžete vidět obrněný vůz Austin, kterému legionáři říkali Juráš.

Spustit audio