Jan Pirk: Pohyb je moje srdeční záležitost

Za svůj profesní život provedl Jan Pirk kolem sedmi tisíc operací srdce a bezmála tři stovky transplantací. „Vstávám před půl šestou, půl hodiny cvičím, pak se osprchuji a v půl sedmé odjíždím do práce,“ popisuje svá běžná rána známý kardiochirurg. Když přijde do pracovny, začne hned vyřizovat korespondenci. Brzy po ránu absolvuje spolu se svými kolegy pravidelná hlášení. Na nich se lékaři informují o tom, jak se daří pacientům, kteří jsou čerstvě po operaci. Krátce poté následují indikace, na kterých se zase diskutuje o tom, kteří pacienti jsou vhodní na operaci a jakým způsobem se výkon provede.

V obou případech Pirk svým mladším kolegům pozorně naslouchá. „Jsem přesvědčený o tom, že každý rozumný šéf má pochopit, že jeho žáci musí být lepší než on. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by žádný pokrok,“ vysvětluje a dodává, že při výcviku se snažil mladým lékařům předat to nejlepší. „Na nich teď je, aby tu káru postrčili dál,“ říká.

Jedním z jeho nástupců je i profesor Ivan Netuka, který převzal po Janu Pirkovi vedení Kliniky kardiovaskulární chirurgie pražského IKEMu. Na svém učiteli oceňuje především jeho rozvahu a pověstný klid. „Jsem velmi rád, že mu můžu kdykoli zavolat. V našem oboru často nastávají situace, kdy jde o hraniční rozhodnutí, a tak je další nezávislý názor velmi důležitý,“ říká Ivan Netuka.

Na sále jde o čas

Dříve operoval Jan Pirk běžně dvakrát denně, teď už to prý vzhledem k počtu dobře vyškolených chirurgů není potřeba. I tak se ale nedávno stalo, že v jeden den provedl dokonce tři zákroky. Jedna běžná operace přitom trvá klidně i čtyři až pět hodin. Dnes ho čeká kombinovaný výkon -výměna srdeční chlopně a zároveň aortokoronární rekonstrukce, takzvaný bypass. Zatímco profesor otevírá pacientce hrudník, asistenti jí odebírají žílu z dolní končetiny. „Na sále je důležité všechno, hlavně sehranost týmu. Chirurgie je především záležitost rukou - dobrý kardiochirurg musí být manuálně zručný a mít smysl pro detail, protože cévy, které sešíváme, mají jeden dva milimetry. Dále musí být velice pečlivý a fyzicky zdatný. Důležité také je rychle se rozhodovat. Když zastavíme srdce pacienta a napojíme ho na mimotělní oběh, abychom mohli začít operovat, snažíme se, aby operace trvala co nejkratší dobu,“ vysvětluje profesor Pirk.

Ze sálu za volant Velorexu

Volný čas tráví úspěšný kardiochirurg aktivně. Je sběratelem veteránů a znalcem vín. „Víno je kulturní nápoj k jídlu i k mudrování. Pije se na chuť v příjemné společnosti. Někdo má rád bílé, někdo červené. Já můžu pít jakékoli - podle příležitosti, podle jídla. Dobré je to, které vám chutná,“ říká lékař, který má ve svém sklípku na chalupě ve středních Čechách především vína z Moravy. V garáži nad vinným sklípkem parkuje několik velorexů a dalších veteránů, které si sám opravuje. Nejčastěji jezdí s velorexem jménem Hugo. „Velorexy se jmenují podle křestního jména svého prvního majitele - to je mezi velorexáři taková tradice. Jinak můj nejstarší automobil je Peugeot BB z roku 1913, který je jediný v Československu," popisuje své kousky. Dalším klenotem jeho vozového parku je třeba Aero 30.

Svůj den zakončuje známý lékař nejraději během. O rekordy už sice vzhledem k věku neusiluje, ale sportovat se snaží pravidelně každý den alespoň půl hodiny. Coby lékař totiž moc dobře ví, jak pohyb člověku prospívá.