Masarykův hlas pro budoucí generace

14. říjen 2018

Účast T. G. Masaryka na rozhlasovém vysílání v československu tvoří jak samostatnou kapitolu z dějin médií, tak poměrně důležitou součást veřejné činnosti prezidenta republiky. Rozhlas od poloviny dvacátých let minulého století ovlivňoval Masarykovo působení v prezidentském úřadu. Raritní nahrávky jeho projevů, doplněné řadou vzpomínek i dobových audio dokumentů (například z prezidentova pohřbu) vyšly u příležitosti letošního stého výročí vzniku republiky na 2CD.

Jako první bylo rozhlasové vysílání uvedeno do provozu ve Spojených státech v roce 1921. Záhy se rozhlas objevil i ve vyspělých evropských zemích (britská BBC začala vysílat v roce 1922), Československo se připojilo o rok později.

Nové médium

Dne 18. května 1923 bylo zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání z dnes již legendárního stanu v areálu tehdejšího vojenského letiště v Praze-Kbelích. Záhy nato došlo k založení soukromé společnosti Radiojournal, která se ujala vedoucí role v rámci československého rozhlasového podnikání. Od roku 1925, kdy Radiojournal převzalo ministerstvo pošt, byla tato činnost řízena státem.

Audiokniha T.G.Masaryk na rozhlasových vlnách - zakoupíte v eshopu www.radioteka.cz

Oproti tradičnímu tisku s mnohaletou tradicí z dob rakousko-uherské monarchie byl sice rozhlas mnohem mladším médiem, postupně si však získával své příznivce a jeho popularita rostla. Byl to ovšem proces pozvolný, ovlivněný řadou faktorů. Rozhlasové vysílání se dlouho potýkalo s technickými obtížemi, teprve se budovala infrastruktura, zpočátku také chyběly kvalitní a cenově dostupné přijímače. Tomu odpovídalo i relativně malé množství posluchačských koncesí, které začalo rychle narůstat až na konci dvacátých let. Zatímco v roce 1925 jich bylo registrováno necelých 13 tisíc, v roce 1929 již přes 250 tisíc a v roce 1938 překročil počet koncesovaných posluchačů v Československu magickou hranici jednoho milionu (z nich bylo jen asi 100 tisíc ze Slovenska a 10 tisíc z Podkarpatské Rusi).

Až na přelomu dvacátých a třicátých let se tedy rozhlas stal plnohodnotným a v pravém slova smyslu masovým médiem. Jeho hlavními výhodami byly rychlost sdělení a široký dopad na veřejnost. Nejpodstatnější byla ovšem vlastní programová náplň rozhlasového vysílání. Ta se také tvořila postupně: zpočátku převažovaly hlavně přenosy hudebních pořadů, koncertů či různá kulturní pásma. Rozhlasové hry se v programu objevily až v roce 1926. V témže roce také zahájily vysílání stanice v Brně a Bratislavě. T. G. Masaryk jako státník a také zkušený žurnalista rychle pochopil přínos a možnosti rozhlasu jako nového sdělovacího prostředku, který může najednou oslovit ohromné množství lidí. Rozhlasové vysílání mělo svůj rozměr kulturní, vzdělávací i propagandistický, odhlédneme-li od základního poslání, tedy věcného a rychlého zpravodajství. Jako hlava státu byl Masaryk pochopitelně často žádán o rozhlasový projev či přednášku, zdaleka ne vždy ovšem mohl vyhovět.

Slovo domů i do Ameriky

První rozhlasový projev pronesl prezident do rozhlasu v roce 1925 v den státního svátku 28. října, kdy promluvil na Pražském hradě k předsedovi Národní rady československé, poslanci Adolfu Prokůpkovi. Další jeho rozhlasový vstup se uskutečnil v červenci 1926 u příležitosti VIN. Všesokolského sletu, kdy Masaryk poděkoval za hold sokolů. Postupně následovaly další přenosy, z nichž připomeneme jen některé.

Dne 11. června 1927, krátce po prezidentských volbách, při kterých byl Masaryk potřetí zvolen do čela republiky, přenášel rozhlas poselství, jež prezident pronesl k zástupcům obou komor parlamentu za účasti předsedy vlády Antonína Švehly. V jubilejním roce 1928, kdy republika oslavovala desáté výročí svého vzniku, mluvil Masaryk ve slavnostních dnech do rozhlasu dvakrát krátce po sobě: nejprve 27. září v rámci holdu školních dětí prezidentovi na Pražském hradě a den nato, v den státního svátku 28. října 1928, kdy promluvil na Hradě k zástupcům vlády. Oba projevy byly také zaznamenány na gramofonové desky. V roce 1929, který byl rokem svatováclavského milénia, přenášel rozhlas 27. září prezidentův projev při předávání praporu 8. jezdeckému pluku knížete Václava Svatého na Václavském náměstí v Praze. I touto formou prezident Osvoboditel vyjádřil úctu k zemskému patronu a světci.

TGM rozhlasového média pravidelně využíval až do svého onemocnění v roce 1934. Patrně nejvytíženější byl v tomto smyslu rok 1932, v němž přednesl řadu rozhlasových projevů. Jedním z nejvýznamnějších byl projev v angličtině pro americké posluchače 22. února 1932 u příležitosti dvoustého výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona. Jeho přímý přenos se kvůli časovému posunu uskutečnil ve večerních hodinách z Masarykovy pracovny na Pražském hradě. V polovině března 1932 Masaryk rozhlasem promluvil ze zámeckého parku v Lánech k československé školní mládeži.

Na podzim toho roku, 22. listopadu, pak prezident oslovil prostřednictvím rozhlasových vln ze své pracovny na Pražském hradě německou mládež v rámci vysílání německého školského rozhlasu. Dne 17. listopadu 1932 pak pronesl rozhlasový projev pro britské posluchače. Naposledy mohli posluchači slyšet naživo Masarykův hlas při vysílání z prezidentské volby dne 24. května 1934, která se poprvé konala ve Vladislavském sále na Pražském hradě a při níž prezident složil na ústavu krátký slib.

Podle svědectví prezidentova tajemníka Antonína Schenka, který ve svých vzpomínkách věnoval problematice rozhlasového vysílání celou kapitolu, bylo na lánském zámku již v roce 1928 nainstalováno několik rozhlasových přístrojů. Prezident pravidelně sledoval týdenní programy v časopise Radiojournal a vybíral si to, co ho aktuálně zaujalo. V Lánech se poslouchaly především hudební a kulturní pořady, ale také politické a zpravodajské relace, někdy i sportovní přenosy. Méně prezidenta zaujaly rozhlasové hry; podle Schenka sledoval Masaryk takový pořad snad jen jednou, a to počátkem února 1932 hru s Vlastou Burianem nazvanou Konto X.

Masaryk obvykle poslouchal rádio v Lánech u krbu, často v užším kruhu přátel, spolupracovníků a hostů. V oblibě měl poslech klasické hudby, zvláště díla Bedřicha Smetany, ale i dalších autorů, například Antonína Dvořáka či Wolfganga Amadea Mozarta. Sportovní programy poslouchal jen zřídka, výjimku tvořil přímý přenos fotbalového utkání ČSR - Itálie ve finále mistrovství světa v Římě, které se hrálo 10. června 1934. Naši reprezentanti tehdy vybojovali stříbrné medaile, což byl ohromný sportovní úspěch, který dokázali Čechoslováci zopakovat až o téměř třicet let později v Chile.

Výrazným politickým momentem byly také parlamentní volby v říjnu 1929, jejichž výsledky Masaryk s napětím sledoval až do pozdních nočních hodin 27. října na Pražském hradě právě prostřednictvím rozhlasového přijímače. Skupinku posluchačů tehdy tvořili kromě prezidenta, jeho archivářky Anny Gašparíkové a tajemníka Antonína Schenka také ministr zahraničí Edvard Beneš s manželkou Hanou, Masarykova dcera Alice, syn Jan a markýza Giuliana Benzoniová (bývalá snoubenka Milana Rastislava Štefánika).

Poslechneme si toho Hitlera!

Když se v roce 1931 rozhodli v Lyonu pojmenovat jeden z mostů přes řeku Saonu Masarykovým jménem, promluvil při slavnostním aktu známý francouzský politik a několikanásobný ministerský předseda Édouard Herriot a jeho řeč byla přenášena rozhlasem. To zaujalo prezidentova syna, československého vyslance ve Velké Británii Jana Masaryka, který na tuto skutečnost upozornil prezidentskou kancelář zvláštním dopisem. Po rozhovoru s ředitelem Radiojournalu Ladislavem Šourkem Jan Masaryk naléhavě doporučoval, aby otec promluvil aktuálně do rozhlasu při plánovaném slavnostním otevření nové československé rozhlasové stanice v Liblicích. Zdůrazňoval přitom význam rozhlasu „v nynějších vážných dobách", i kdyby měl prezident třeba pronést jen několik slov. I když v uvedeném případě T. G. Masaryk nakonec žádosti z časových důvodů nevyhověl, dokazuje to zájem prezidentova nejbližšího okolí o využití tohoto tehdy moderního sdělovacího prostředku.

Prezident také sledoval vývoj v zahraničí, zvláště změny v Německu a nástup nacistického hnutí k moci počátkem roku 1933. V rádiu vyslechl řadu Hitlerových projevů, aby si udělal dojem o novém německém vůdci. Autentický proslov působil jistě daleko plastičtěji, než následné přečtení textu v novinách. Masaryk poslouchal už jedny z prvních Hitlerových projevů po uchopení moci, 10. února a 4. března 1933; při poslechu prvního z nich byl v Lánech přítomný též německý spisovatel Emil Ludwig.

V závěru roku 1933 také prezident Masaryk namluvil v češtině a několika světových jazycích (v němčině, francouzštině a angličtině) své první vánoční poselství; projev však nebyl šířen rozhlasem, ale byl promítán v kinech prostřednictvím Foxova zvukového týdeníku.

V době nemoci v posledních letech života, kdy mohl Masaryk už jen omezeně číst, pro něj rozhlas představoval nejen významný zdroj informací, ale i prostředek relaxace při pravidelném poslechu hudebních pořadů. Po abdikaci 14. prosince 1935 sledoval Masaryk v rozhlase zpravodajství a komentáře ke svému odstoupení i přenos z volby svého nástupce Edvarda Beneše 18. prosince 1935.

Spustit audio

Více o tématu