V Afghánistánu jsme investovali a riskovali životy. Zavazuje nás to lacině neodejít, říká bývalý diplomat

„Rozdělil bych konflikty do dvou skupin. Ty, které jsou pod rezolucí Rady bezpečnosti OSN, a konflikty, které tímto orgánem nejsou posvěceny. Těch by se Česká republika neměla účastnit,“ říká poslanec Daniel Pawlas (KSČM).

Připouští, že mise v Afghánistánu mandát OSN má, ovšem uplynulo už 17 let a konflikt se stále neblíží svému konci. „Problém se dále eskaluje a pokud byl důvod k určitým krokům proti Al-Káidě a Talibanu, tak tyto důvody už částečně pominuly,“ soudí Pawlas.

Lidé v Afghánistánu žijí několik generací ve válečném stavu a prodlužování válečných aktivit u nich vyvolává tendenci pokračovat v útocích. Místo toho, abychom se snažili zemi obnovit a mírovými prostředky dosáhli toho, že ti lidé budou normálně žít.
Daniel Pawlas

„Afghánci ty zbraně nevyrábějí, oni je nakupují. Obávám se, že výrobci jsou často ze zemí, jejichž vojáci v Afghánistánu pokládají životy,“ argumentuje Pawlas. „Pokud konflikty odstřihneme od zdrojů a zbraní, tak skončí,“ dodává.

Světové farmaceutické firmy by podle něj například mohly vykupovat afghánské opium, pomoci tak tamnímu zemědělství a zároveň dostat pod kontrolu obchod s drogami.

Afghánistán nelze odizolovat

Ředitel Aspen institutu Jiří Schneider ovšem namítá, že pro obnovu a rozvoj je třeba bezpečí. „Podílel jsem se na řízení provinčních rekonstrukčních týmů, ve který desítky Čechů pracovaly na obnově infrastruktury, školství nebo zemědělství. Investovali jsme tam hodně prostředků,“ uvádí.

„Mise, která v Afghánistánu probíhá od roku 2014, má jednomyslný souhlas Rady bezpečnosti, tedy včetně Ruska a Číny. Je to nebojová mise, naši vojáci se tam účastní patrol, ne bojových operací. Ty jsou na bedrech afghánské armády, na jejímž výcviku se podílíme,“ vysvětluje.

To, že jsme tam investovali a riskovali lidské životy, nás zavazuje, abychom odtud lacině neodcházeli. Jakkoli je situace v Afghánistánu složitá.
Jiří Schneider

Kdyby prý v Afghánistánu nebyla mise NATO, nepochybně by tam působila Evropská unie, podobně jako například v Mali. „Je potřeba být aktivně zapojeni tam, kde to nebezpečí vzniká, a netvářit se, že se nás netýká a je možné ho odizolovat. Není to bez rizika, ale je to nutné,“ zdůrazňuje.

Schneider upozorňuje na to, že není možné vyzývat k tomu, abychom působili ve zdrojových zemích migrace, a zároveň říkat opak, tedy stáhněme se z misí, vojáci jsou potřeba doma.

„Jsme země, která není obklopena nepřáteli a hrozby nejsou na našich hranicích. Potřebujeme vyjádřit solidaritu s těmi, se kterými sdílíme společný prostor,“ uzavírá někdejší náměstek ministra zahraničí a exvelvyslanec v Izraeli.