Palacký se nehodil nacistům ani komunistům. Byl skvělý historik, ale neúspěšný politik, míní Hanuš
Národní obrození, ve kterém František Palacký prožil svá činorodá léta, bylo období z dnešního pohledu někdy až úsměvného národovectví. Ironií je, že právě pojmy jako národ nebo vlastenectví v pozdějších letech dostávaly zcela jiný význam. Byl Palacký jen romantickým historikem? Historik Jiří Hanuš pro Český rozhlas Plus upozorňuje, že Palacký byl také vlastencem s kulturně-hodnotovým programem a dokázal ovlivňovat lidi okolo sebe, stejně jako veřejnost.
„Nacionalismus v 19. století nebyl jen bojem za samostatnost, ale měl zároveň pozitivní program – zájem o národní minulost, zakládají se národní instituce,“ vysvětluje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Jiří Hanuš a srovnává:
„Ve 20. století pak jde více než o nacionalismus o jakýsi darwinistický imperialismus, nové válečnické koncepty. Vlastenectví hrálo roli pozlátka, za kterým se skrýval militarismus a nenávist k jiným.“
Dějiny národu českého
Palacký měl být původně kazatel, pocházel z protestantské rodiny. Nakonec se stal učitelem češtiny. Začala ho zajímat filozofie, také chtěl být básníkem a estetikem a předně byl ovlivněn německým romantismem.
„Původně neměl historické vzdělání, ale právě historii se začal učit od německých romantiků. Tehdy také pochopil, že vlastenectví je něco nesmírně důležitého, co dává smysl životu, a také i odbornému působení,“ přibližuje Hanuš.
A tak Palacký začal pracovat na rozsáhlém historickém díle – Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě, které rozčlenil do pěti dílů. Klíčovým obdobím je pro něj husitství a historii českých zemí končil rokem 1526, kdy na český trůn nastupuje habsburská dynastie.
Na historických událostech a souvislostech je podle historika Hanuše možné vnímat také jeho filozofii dějin, které jsou podle ní definované zákonem polarity, vzájemným zápolením protikladných sil a jejich směřování. Jednalo se o stýkání a potýkání Čechů s Němci.
„Podle Palackého byli staří Slované pokojní, nevýbojní zemědělci, na rozdíl od výbojných Němců. Obhajobou Rukopisů, které hájil celý život, také hájil svůj filozofický koncept,“ říká Hanuš a konstatuje: „Dnes je to už kus starých nehajitelných představ.“
„Buržoazní“ historik
Palacký byl také aktivním politikem, a to od revolučního roku 1848. Dokonce navrhoval ústavu. Tehdy zastával pozici austroslavismu, kdy budoucnost slovanských národů spojoval s rakouskou monarchií.
Změna nastává roku 1867, kdy se monarchie mění na Rakousko-Uhersko. Palacký habsburské monarchii přestal věřit a jeho sympatie se obracejí k carskému Rusku, kde v té době probíhala řada reforem.
Jeho názory a dílo byly kritizovány za první republiky, a to i kvůli jeho obhajobě rukopisů. Zcela logicky se nehodil nacistům v období protektorátu, ani komunistům, pro které byl příliš „buržoazní“.
Ovšem ani intelektuálové jako Petr Příhoda, Milan Otáhal a Petr Pithart v knize Češi v dějinách nové doby kritikou nešetřili. Jeho Dějiny sice hodnotili jako pozoruhodné dílo, ale „nedokázaly skrýt účelovost autorské koncepce, kterou byla pohnutka rehabilitovat český národ, a tak neodolaly rezignaci na dostupnou pravdu,“ píší.
Racionální člověk
Podobně byla kritickému zkoumání podrobena i průkaznost historických argumentů. I přesto je však Palacký výraznou a významnou osobností našich dějin a především osobností, která položila základ historickému bádání a historické vědě.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli byl Palacký jen romantickým historikem, host pořadu historik Jiří Hanuš odpovídá:
„Byl, ale my si romantismus představujeme jen jako citový a naplněný emocemi. Palacký byl racionální člověk s programem. Byl skvělým historikem, ale nebyl tak úspěšným politikem.“
Poslechněte si celý pořad.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
