My očkovaní se musíme omezovat kvůli neočkovaným. A ještě koukat na brutální kampaň, zlobí se analytik Šlerka

10. listopad 2021

Sémiotik a vedoucí Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Josef Šlerka přiznává, že z nové kampaně na očkování proti covidu-19 není nadšený. „Vláda a obzvláště ministerstvo zdravotnictví tu komunikační část kolem očkování naprosto strašlivým způsobem podcenily. Kampaň tady měla být už od začátku minulého roku a měla být všudypřítomná. To, co teď vidíme, vypadá velmi efektně, ale obávám se, že to efektivní nebude.“ 

„Vláda a ministerstvo se zaměřují především na kampaně místo na celospolečenskou komunikaci. Myslím, že už to přichází v době, která je svým způsobem pozdě. Kdyby to bylo na mně, tak by bylo řešením zavedení povinného očkování, které by nám ještě i v tuto chvíli mohlo pomoct alespoň pro budoucí měsíce a roky,“ doplňuje svou úvahu. 

Čtěte také

V pořadu Osobnost Plus Šlerka přidává i argument, že máme povinné očkování na řadu jiných chorob. Proto nevidí důvod, proč by to nemohlo být i proti covidu. 

Proti očkovací kampani, která stojí na fotografiích z intenzivních lůžek nemocnic s těly zemřelých pacientů nebo snímcích těl v igelitových pytlích, se už ohradil třeba rektor ČVUT Vojtěch Petráček. Žádá vládu o zastavení kampaně, která je podle něj agresivní, nechutná a neetická.

Za těchto okolností si umím představit, že se některé prvky, které se za ,mírových dob‘ nepoužívají, použijí. Potřebujeme zabránit kolapsu.
Josef Šlerka

„Já se přiznám, že v situaci, ve které se nacházíme, bych asi slovo agresivní a neetická nepoužil. Použil bych slova, že je pravděpodobně neefektivní za situace, ve které se nacházíme – kdy jsme kousíček od dalšího zpřísnění a před přetečením nemocnic.“

„Za těchto okolností si umím představit, že se některé prvky, které se za ,mírových dob‘ nepoužívají, prostě použijí. Protože to, co potřebujeme, je zabránit kolapsu,“ vysvětluje a k hodnocení kampaně dodává: 

„Neetická bych neřekl, ale je brutální a nechutná. A zvolili si ji takto sami,“ vzkazuje ministerstvu.

Očkovaní vs. neočkovaní

Podle rektora ČVUT Petráčka bude vládní kampani nemocných s covidem vystaven každý, a to bez ohledu na to, jestli je, či není očkovaný, nebo jestli jde o malé dítě. U mnohých to pak může vyvolat posttraumatické stresové poruchy či depresi.

Čtěte také

„Tady se přesně trefujeme do místa, v čem je problém pandemie. My očkovaní lidé s protilátkami a podobně musíme dnes omezovat své chování kvůli části populace, která se nenechala očkovat. A zároveň se musíme koukat na tohle. Ale proč já mám nést náklady někoho, kdo se rozhodl, že nebude očkován?“ vadí Šlerkovi.

„Pandemie je, abych parafrázoval Tomáše G. Masaryka, problém povýtce společenský a sociální. To není úplně zdravotnický problém a bohužel tyto věci k tomu patří. Já bych tuto kampaň nevolil. Myslím si, že je nechutná, ovšem v situaci, ve které jsme, bych ji neoznačil za neetickou,“ dodává mediální odborník, datový analytik a vedoucí Studia nových médií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. 

Svědomí, nebo antipatie?

Josef Šlerka před časem na své přednášce prohlásil, že svědomí je dnes ještě staromódnější pojem než pravda, ale pořád tady je. Svědomí je cosi vzadu, co každého novináře plácá přes hlavu a ptá se: Opravdu toto říkáš s nejlepším svědomím, nebo jen proto, že někoho máš, nebo nemáš rád?

Čtěte také

Tyto otázky si klade vlastně denně, přiznává:

„Žijeme v době, která je politicky vyhrocená, a teď nechám pandemii pandemií. Když se podíváme například na referování kolem hospitalizace prezidenta Miloše Zemana – a mně asi nikdo nebude podezírat, že bych byl jeho voličem a jeho příznivcem, spíš naopak – jaké typy záběrů média naprosto zbytečně zveřejňovala. A když pak byla za to kritizována, tak odpovídala, že by to nedělali, kdyby vedoucí kanceláře Vratislav Mynář s mluvčím Jiřím Ovčáčkem líp informovali,“ popisuje. 

Problém je, že se snižovala důstojnost člověka. Skutečně byla ohrožena důstojnost prezidenta.
Josef Šlerka

„Ale problém je, že se snižovala důstojnost člověka – ne Ovčáčka s Mynářem a poradcem Martinem Nejedlým. To jsou pitoreskní figury, který nemají ve veřejným prostoru co dělat. Ale byla skutečně ohrožena důstojnost prezidenta.“

A pokračuje: „V tu chvíli ale novináři přicházeli se sérií rozhodnutí – a já si myslím, že prostě převažovaly osobní antipatie. Velmi často jsme svědky toho, že vítězí titulek u článků, který je za prvé hloupý a za druhý skandálně proti smyslu textu.“ 

Neutralita unavuje

Josef Šlerka byl čtyři roky ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Svůj odchod zdůvodňoval únavou.

Čtěte také

„Když jsem byl v roli šéfa nadačního fondu, tak velká část mé práce byla diplomatická – ve smyslu dojednávání, promýšlení si, sjednávání. A já v ní vždy musel zachovat pozici naprosto neutrálního hráče. Mě už unavovalo být neutrální. Protože ono to bere strašně energii – nemoct si ulevit, zanadávat, nebo někomu říct, ať jde s tímto do háje. A když se to za ty roky nastřádá, tak je to velmi únavná věc,“ přiznává upřímně. 

„Být permanentně v sebekontrole, i když něco člověk komentuje na sociálních sítích. Často se stávalo, že jsem něco okomentoval, udělal třeba i nějaký vtip. A přišla mi zpátky reakce, že jsem ředitel nadačního fondu, že takové věci bych neměl říkat.“ 

Mě už unavovalo být neutrální. Protože ono to bere strašně energii – nemoct si ulevit, zanadávat, nebo někomu říct, ať jde s tímto do háje.
Josef Šlerka

Kdy ho to štvalo nejvíc? „Byly tam dva momenty a každý malinko jiný. Tím prvním byl začátek referování o covidu, respektive když covid v různých momentech vrcholil. To jsem měl chvílemi pocit, že všichni zešíleli.“

„Tím druhým bylo období po vraždě Jána Kuciaka. Do té doby jsem asi nikdy nebyl s takovým pocitem naštvanosti v sobě. A tehdy mi hrozně pomohlo to, že čeští novináři podepsali společně dopis a přidali se ke svým slovenským kolegům. Protože když jsem potom viděl různé formy zlehčování na sociálních sítích, tak jsem si říkal, že vlastně tomu světu přestávám rozumět,“ uzavírá Josef Šlerka.

Celý rozhovor pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.

autoři: Barbora Tachecí , lup

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.