Mluvení jako forma terapie funguje fantasticky, říká filmový kritik Fila. Zachráníte si život

„Když máma spáchala sebevraždu, bylo mi 21 let. Tehdy jsem to téma uzamknul, že se tím nebudu zabývat. Po rozchodu v dalším vztahu jsem měl pocit, že jsem o někoho trvale přišel a vrátilo se to. Vzpomněl jsem si na mámu, uvědomil jsem si, že nemám nic a rozjelo se to…,“ vzpomíná Fila na spouštěč depresí v pořadu Osobnost Plus.  

Čtěte také

Laskavost je typický znak českých filmů, které chtějí být úspěšné, myslí si kritik Kamil Fila

Přiznává, že ho to naučilo, že je důležité o problémech hodně mluvit. „Paradoxní je, že jsem byl zvyklý rozebírat filmy. Člověk tomu věnuje nějakou empatii, věnuje ji osudům jiných a nevěnuje ji sám sobě. Není schopen mluvit o svých emocích, o svých problémech,“ popisuje.

„Teď aspoň o nějakých problémech umím mluvit a v tu chvíli jsou věci řešitelné a nezdají se tak děsivé a šílené. Mluvení jako jistá forma terapie fantasticky funguje,“ věří filmový kritik.

Staříci

Vyhlášení výsledků Českého lva sleduje Fila z profesních zájmů. „Beru to jako spíš výroční anketu z toho, co musí být, co ten rok přišlo. Ale není to tak, že opravdu někdo o něco usiluje. Myslím, že není český film, který usiluje o Českého lva, ale je rád, když ho dostane. Je to v podstatě stejné, jako když jsem dostal cenu Gendermana,“ srovnává Fila. 

Čtěte také

S érou stalinismu jsme se nevyrovnali, ukazuje to i kauza Válkové, soudí režisér Staříků Dušek

Nejvíce nominací na Českého lva má film Vlastníci, následují Nabarvené ptáče a Staříci. Fila za nejpovedenější považuje Staříky. „Film s malým rozpočtem působí zdánlivě nudně, ale tím ukazuje, jak vypadá tempo starého člověka. Je to ale zároveň akční film, který ukazuje, že i staří lidé chtějí nějakou spravedlnost. Téma spravedlnosti je obecně v českém filmu opomíjené. Asi reflexe minulosti. Takže Staříci jsou film, který by si to zasloužil možná nejvíc,“ myslí si filmový kritik.

Co se týče snímku Vlastníci, jde podle něj o ukázku dobré mainstreamové komedie. „To, že je v tuto chvíli nejlepším filmem roku a má nejvíc nominací, je ukázka toho, jak špatně na tom je český mainstream, ne český film obecně,“ míní. „Nabarvené práče je úplný unikát, největší producentský počin od revoluce. Problém, je, že je v něm vloženo víc ambicí, než ve výsledku nabízí. Působí jako nějaká vzpomínka na filmy 60. a 70. let a nevypadá tak, jak by měl vypadat dnešní artový film ve světovém kontextu. Ale klobouk dolů, že to vzniklo,“ říká.

„Připomněl bych ještě jeden malý opomenutý film, který byl trochu vyzvednut na cenách kritiky: Karel, já a ty. Je to psychologický snímek o vztazích, který je dělán na koleně a s jakousi zvláštní autenticitou,“ doplňuje Fila.

Nízkorozpočtové horory

Faktorů, proč se v Česku netočí mainstreamové filmy na úrovni třeba Spojených států, je podle něj celá řada. „Neexistuje tady velké studio, Barrandov za socialismu v podstatě fungoval jako hollywoodské studio, měli možnost filmy dlouhodobě plánovat. Dnes neexistuje dlouhodobý dramaturgický dohled a do výroby tak jdou nepřipravené filmy. Změnit by se dnes mělo to, že pokud se dávají filmům granty, nemají jít jen na natáčení, ale i na přípravu,“ popisuje.

Čtěte také

Snahy o zrovnoprávnění žen tady dostaly nálepku jakéhosi sociálního inženýrství, říká feministka Smiggels Kavková

Česká kinematografie je podle něj poměrně silná v tom, že má dostatek diváků v kinech. „Na české filmy chodí třetina až čtvrtina návštěvníků kin. Mimo Ameriku jsme v tom nejlepší v Evropě a na světě. Nejfunkčnější model je v současné době něco jako vícegenerační rodinná komedie, trošku romantická.“  

V Česku podle něj v současné době chybí komedie, která reflektuje druh humoru mladé generace, který se od té starší liší. „Filmový žánr, který by šlo v Česku v současné době dělat, jsou nízkorozpočtové horory. Je to žánr největší imaginace a i průměrný horor vzbuzuje množství emocí různého typu. Dá se s tím velmi zajímavě typově pracovat. A i s malým rozpočtem,“ míní filmový kritik Kamil Fila.

Co si myslí o úrovni českého filmového mainstreamu? Co považuje za svůj nejzásadnější genderový počin? Jak si zavařil, když se pustil do moderátora Marka Ebena? Nejen na tyto otázky odpověděl Barboře Tachecí.