Ladislav Lis – signatář, chalupář, elitář...

Narodil se 24. dubna 1926 v obci Mlaka, jeho rodina se počátkem 30. let přestěhovala do Prahy. Od roku 1941 pracoval jako strojní zámečník, o dva roky později vstoupil do ilegální komunistické strany a účastnil se protinacistického odboje.

Po válce se výrazně angažoval v KSČ a odborech, v roce 1952 se stal předsedou ČSM a kandidátem ÚV KSČ. O funkci v ČSM přišel, když v roce 1953 protestoval proti měnové reformě. Poté studoval na Vysoké stranické škole a po jejím dokončení (1957) působil jako pracovník aparátu ÚV KSČ.

V roce 1961 byl ze strany vyloučen (v souvislosti s odhalením „protistátní projugoslávské skupiny Klement Lukeš a spol.“ – sovětský vůdce Nikita Chruščov našemu tehdejšímu vedení nepovolil veřejný proces v této věci) a pracoval v dělnických profesích, rehabilitován byl v roce 1968, kdy se stal jedním z tajemníků městského výboru KSČ v Praze.

Po sovětské okupaci byl jedním z organizátorů Vysočanského sjezdu, poté musel opustit svou funkci a následujícího roku byl z KSČ vyloučen podruhé. Koncem šedesátých let vystudoval dálkově práva, následně odchází z Prahy na Českolipsko a pracuje jako lesní dělník.

V roce 1977 se stává jedním z prvních signatářů Charty 77, jejímž mluvčím byl v roce 1982. V roce 1977 také začínají opakované represe vůči němu i jeho rodině (domovní prohlídky, odebrání řidičského průkazu, vyhrožování únosem dcery ad.), v této době (13. února 1977) také vychází pomlouvační článek v severočeském Průboji, část jeho titulku (signatář, chalupář, elitář) dala název i našemu pořadu.

Ladislav Lis - pamětní deska disidenta uprostřed PP Peklo|foto: licence Public Domain, volné dílo

Tehdy také píše řadu stížností a otevřených dopisů, např. generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentu republiky Gustávu Husákovi či předsedovi federální vlády Lubomíru Štrougalovi. Ve druhém z nich 6. ledna 1978 napsal: „Lhostejnost se za určitou hranicí stává zločinem.“

Byl také členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných a dalších nezávislých iniciativ. Z politických důvodů byl celkem čtyřikrát vězněn.

Po listopadu 1989 působil do roku 1992 jako poslanec za Občanské fórum (a následně Občanské hnutí). Ve Federálním shromáždění pracoval ve funkci předsedy branně-bezpečnostního výboru.

Na sklonku života se v Pekle u Sosnové věnoval chovu koz. Zemřel 18. března 2000.

V pořadu uslyšíte ukázky z textů Ladislava Lise i jeho hlas dochovaný v archivu Českého rozhlasu.