Kriminalita středověku byla velmi tvrdá a surová. Tehdejší společnost byla navíc dost pokrytecká, míní historik

Nejen strohé politické či hospodářsko-společenské dějiny nám ukazují život našich předků.  I středověký člověk páchal nepravosti – nepředstavujte si žádnou idylku. I kriminalita se také v průběhu let měnila, byť její podstata zůstává stejná. „Člověk před čtyřmi staletími se nelišil příliš od toho dnešního,“ konstatuje Jaroslav Čechura v pořadu Jak to bylo doopravdy. 

V historických spisech tak najdete případy krádeží, vrahů, těch, co se uráželi, a to i panovníka. Řešení až do dob josefínských reforem, kdy vzniká soudní systém podobný současnému, bylo víceméně na místních. Pokud se tedy nejednalo o odvolací soudy a vyšší instance.

Účinkuje: historik Jaroslav Čechura
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Klíčovou postavou v obci byl rychtář, který byl volen a zastával nejen úřední funkci, ale byl i soudcem, odpovědnost měl i za veřejné práce. Pokračuje historik Čechura: „Zejména srovnával drobné konflikty mezi obyvateli ve vsi. Když někdo přejel vozem někomu jinému pole, neběželi hned k soudu, ale urovnali to díky rychtáři.“

Každodenní život byl pragmatický a tehdejší společnost i dost pokrytecká.
Jaroslav Čechura

Archivních dokumentů příliš nemáme, písemné dokumenty se váží až k soudním odvolacím instancím. Je jistě zajímavé, že v rámci rozdělení země na jednotlivá panství byly některé činy, přečiny, posuzovány různě dle místa, kde se udály.

Středověký člověk a víra

Středověký člověk si zřejmě neuměl představit svůj život bez náboženství a bez víry. Je ale překvapivé, že nelze v rámci etiky, mravních norem vysledovat výraznou roli církví. „Církev byla spíš v pozadí, ale máme tady nedostatek písemností,“ připomíná historik.

Čtěte také

Co bylo ale zcela jiné, byli vojenští vysloužilci, kočující „cikáni“, postavení židovské komunity a také míra toho, co bylo považováno za urážku panovníka či urážku na cti.

Mezi zločinci najdeme i ženy – zlodějky, podvodnice a také vražedkyně. Se ženami jsou spojeny i případy domácího násilí, tedy agrese mužů. A klasické jsou případy, které se odehrály v prostředí jarmarků, kde se lidé setkávali, a kde svou roli sehrával alkohol nebo karban. Obvinění se ale třeba domnívali, že jejich podnapilost může být polehčující okolnost, v rámci trestu tomu bylo přesně naopak.

Čtěte také

Zajímavou kategorií, která spadá do kriminality středověku, bylo nedodržení slibu manželství.

„Často šlo pouze o povolnost ženy, aby došlo k sexuálnímu styku a dotyčný se mohl dostat před soud. Protože slíbil sňatek a pak couvnul, ale žena už měla například dítě,“ popisuje Jaroslav Čechura.

A to už nejsme daleko od případů zabití, zavraždění novorozence. Což byl čin, který obvykle vedl k trestu hrdelnímu, tedy trestu smrti. Probodnutí kůlem – což dnes neumíme ani představit – byl za podobné činy dokonce trest obvyklý. 

Středověký člověk byl přímočařejší a tolik nelhal.
Jaroslav Čechura

Na otázku pořadu, jestli byla kriminalita ve středověku jiná než dnes, historik Čechura odpovídá: „V principu nebyla, středověká kriminalita byla ale jednodušší. Lidé tehdy neměli dostatek sofistikovaných pomůcek, aby ji mohli páchat. Ale tehdejší kriminalita byla velmi tvrdá a surová.

Co ale tehdy člověk neznal, byla kriminalita spojená s technikou. I když i tu – například v dolech – znal. Každodenní život byl pragmatický a tehdejší společnost i dost pokrytecká. I když jinak než dnes. Středověký člověk byl přímočařejší a tolik nelhal.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související