Jozef Gabčík. Hrdina, kterému selhal samopal
Otázka jak do televizní soutěže: Největší čin domácího protinacistického odboje v Evropě v letech 2. světové války? Pokud odpovíte atentát na Reinharda Heydricha v květnu 1942, tipujete správně. Velký příběh má nevýhodu, že kdekdo se ho už snažil popsat, kdekdo o něm něco natočil, a především: Všichni vědí, jak to dopadlo. Slovenský publicista Ján Bábik přesvědčuje, že je stále co objevovat. Třeba na osobnosti slovenského hrdiny Jozefa Gabčíka (1912–1942).
Začít můžeme u píseme „z“ v jeho křestním jménu. Gabčík byl po otci slovenské národnosti, jeho maminka Marie byla Češka, a on sám byl v křestním listu zapsán jako Josef. Tak se podepisoval a tak signoval i poslední vůli. Ono „z“ je nyní jakýmsi dodatečným respektem k jeho slovenské národnosti.
Gabčík se nestal hrdinou až okamžikem atentátu. Svůj postoj k nacistům dal najevo v létě 1939, už v samostatném Slovenském štátu. Tehdy pracoval jako skladník ve Skalce u Trenčína ve skladu bojových chemických látek.
Když do skladu přišli němečtí vojáci, odmítl vydat klíče. Následně uvolnil kohoutky na zásobnících s yperitem. Jedovatý plyn několik nacistických vojáků zabil a způsobil škodu za 50 tisíc tehdejších marek. Po tomto činu se Gabčík rozhodl pro útěk za hranice, odkud mohl proti nacistům bojovat lépe.
Gabčíkovu rodinu nevydali
Samotný průběh atentátu byl mnohokrát popsán včetně nešťastného selhání Gabčíkova samopalu stengun, nepříliš spolehlivé zbraně. V roce 1992 natáčel dokumentarista Jan Kaplan film o atentátu a oslovil zpravodajského důstojníka Petera Wilkinsona, který oba atentátníky několik týdnů školil.
Wilkinson mu řekl památnou větu: „Čert ví, kdo jim stengun dal. Sám bych nesvolil, aby byl parašutistům přidělen. Měl jsem s tou zbraní většinou katastrofální zkušenosti. Jsem si jist, že šlo o nějaký soukromý podnik ze strany Čechů, nebo jim ho dalo nějaké anglické hovado.“
Neméně zajímavou kapitolou je i osud Gabčíkových rodičů. Tisův režim sice vydal nacistům do koncentráků 60 tisíc slovenských Židů, ale v případě Gabčíkových rodičů se postavil nacistům na odpor a rodinu Němcům nevydal.
Gabčíkův otec tak mohl v roce 1945 převzít od prezidenta Beneše vysoké státní vyznamenání. Gabčíkova sestra pak převzala Řád Bílého lva v roce 1968 od Ludvíka Svobody.
A co uslyšíte dál?
Až v loňském roce a posmrtně se dočkali nejvyššího ocenění z rukou prezidenta Petra Pavla dva významní představitelé našeho odboje a generálové František Moravec a Sergej Ingr. Jejich pohnuté osudy, připomínáme v repríze. Připravili Jan Sedmdibský, Petr Koura a Ján Bábik.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
