Jaromír Zástěra to z komunistických lágrů dotáhl až na zástupce šéfa českého vysílání Hlasu Ameriky

Do studií zasáhl Jaromíru Zástěrovi únor 1948 a jeho vlastní nechuť podvolit se novým poměrům. V březnu 1949 ve školním časopisu zveřejnil úvodník k výročí narození Tomáše G. Masaryka.

A koncem května 1949 pro změnu připomněl ve školním rozhlasu výročí narození Edvarda Beneše a vyzval studenty, aby vyvěsili jeho obraz ve třídách.

Čtěte také

Rozhlasový komentátor je do určité míry nevděčné povolání

Výsledek se dostavil. Už 10. července 1949 byl na rok podmínečně vyloučen. V září nastoupil do maturitního ročníku, ale pomyslnou zkoušku z dospělosti skládal jinak: ještě v září 1949 byl zatčen a obviněn z vyzvědačství a spojení s agenty cizí moci.

Připojil se totiž k činnosti skupiny, která byla skutečně napojena za západního agenta; Zástěra pro něj zjišťoval podrobnosti o podnicích na Příbramsku.

V dubnu 1950 byl odsouzen na osmnáct let odnětí svobody, trest si odpykával mimo jiné na Borech, ve Valdicích, Leopoldově nebo na Mírově.

Zástěra i ve vězení zůstal „svým“, byl proto mnohokrát kázeňsky trestán. I jeho chování zapříčinilo, že až v roce 1954 jej poprvé mohl ve vězení navštívit zástupce amerického velvyslanectví – Zástěra byl totiž formálně Američanem.

Za oceánem se mezitím rozběhla mediální kampaň na podporu jeho propuštění a Zástěra do vězení dostával mnoho balíčků s americkými cigaretami nebo žvýkačkami…

Do Ameriky

Jaromír Zástěra byl propuštěn byl až v roce 1962 a jako byl cizinec vzápětí vypovězen.

Odcestoval přes Bavorsko do USA, kde si užil několik týdnů slávy – rozhovory s ním přinášely noviny, rozhlas i televize. Potom si splnil sen a dokončil studia, včetně těch vysokoškolských. Na živobytí si sám vydělával, zároveň pořádal pro krajany večírky s moderní českou hudbou.

Čtěte také

Hlas Ameriky ze střední Evropy aneb Bdělá a ostražitá StB 80. let

Členové krajanských spolků tak poprvé slyšeli ukázky z tehdejšího Semaforu, z divadla Na Zábradlí, četl jim básně a prózy autorů, jako byli Ludvík Aškenazy, Josef Škvorecký, František Nepil, Josef Hanzlík a další.

Koncem roku 1968 se Zástěra mohl přijet podívat do Československa, kde mimo jiné jednal o americkém turné Semaforu (nakonec neuskutečněném) a pokoušel se neúspěšně přemluvit Václava Havla k publikování v českém krajanském tisku v USA.

Do Československa se Zástěra podíval ještě v létě 1969, kdy mu zemřela matka. Od roku 1974 byl redaktorem českého vysílání Hlasu Ameriky, odstěhoval se do Washingtonu a nakonec se stal zástupcem vedoucího československého oddělení. V Československu byly zvláště oblíbené jeho hudební pořady. Zemřel v létě 1984.