Jan Vávra: O osudu demokracie mohou ještě stále rozhodnout sami občané
Liberálové se děsí, jak rychle se pod tlakem autoritářského prezidenta Trumpa drolí demokracie v USA. Zároveň ve většině evropských států posilují antisystémové strany.
V řadě zemí střední a východní Evropy se liberální demokracie již zhroutila, pokud tam někdy vůbec zapustila kořeny. My Češi sice spoléháme na své údajné demokratické tradice, ale jejich pevnost si budeme moct vyzkoušet za pár měsíců ve sněmovních volbách. Upřímně řečeno, zatím to na vítězství liberální demokracie příliš nevypadá.
Čtěte také
Liberální média často pokládají růst nedůvěry v demokracii za důsledek působení různých dezolátů, kteří straší občany a nabízení jednoduchá řešení, nebo za výsledek dezinformačních kampaní pocházející převážně z Ruska, které vyvolávají nedůvěru k současnému establishmentu.
Obojí samozřejmě hraje svoji roli, ovšem na druhou stranu nelze nevidět, že demokratický systém se drolí z vůle samotných občanů, kteří místo zastupitelské demokracie, dělby moci a nezávislých institucí hledají spásu u vůdců, kteří slibují návrat starých dobrých časů a vládu pevné ruky. Domluva a hledání konsenzu, které byly považovány za hlavní ctnosti, jsou terčem posměchu a většinu veřejnosti fascinuje síla, ať již je skutečná nebo jen virtuální.
Čtěte také
V České republice mohou mít zastánci vlády pevné ruky po příštích volbách většinu. Vůdce hnutí ANO, které vévodí všem průzkumům, obdivuje Trumpa, a ještě nedávno tvrdil, že prosazuje stejnou politiku jako on, než zjistil, že mu podpora Trumpa kazí preference.
Dnes představuje Andrej Babiš jakousi soft verzi Trumpa. Bude chtít dobré vztahy s Ruskem a samozřejmě s Maďarskem a Slovenskem, které rozvracejí soudržnost EU. Bude pravděpodobně chtít zlikvidovat některá média a již během minulé vlády se dostal do konfliktu zájmů. Je samozřejmě otázkou, s kým se po volbách spojí.
Čtěte také
Naše antisystémové strany mají svoji ideologii. Hlavním ideologem se stal bývalý diplomat Petr Drulák. Ten již dříve ve svém komentáři „Pravolevé kleště“ navrhoval, aby se část levice, kterou nazývá neliberální, začala spojovat s neliberální pravicí. Prý se sice na všem neshodnou, ale mohou se shodnout v tom, že „musí bránit národní svrchovanost před nadnárodními strukturami“.
Liberální demokracie versus vláda pevné ruky
Drulák nedávno přišel s nápadem nastolit místo demokracie autoritativní prezidentský systém. Většina našich antisystémových politiků mu nadšeně tleskala.
Čtěte také
Potvrzuje se, že pravolevé dělení politického spektra již neplatí a dělící čára vede mezi zastánci liberální demokracie, kteří chtějí pokračovat v dosavadním trendu globální spolupráce a vyrovnávání příležitostí, a příznivci vlády pevné ruky, která nás vrátí zpět do bezpečí národního státu a do dob, kdy otec byl neomezeným pánem své rodiny.
Naši zastánci liberální demokracie si s touto polarizací společnosti nevědí příliš rady. Většina z nich věří starým ideologickým poučkám, podle kterých voliči ocení snižování strukturálního deficitu státního rozpočtu a omezování veřejných výdajů, zatím co většina populace volí podle toho, jak vysoko má do žlabu a kolik stojí elektřina nebo vajíčka.
Naše vláda tak připomíná politiky amerických demokratů, kteří se dodnes nevzpamatovali z trpké porážky a pořád si ji nedokáží vysvětlit.
Nezbývá než doufat, že naši zastánci liberální demokracie prohlédnou dříve. Osud demokracie mají ještě stále v rukou sami občané.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
