Nesnaž se být vtipný, originální, chytrý a nedej bože kreativní… Základní pravidla improvizační školy Ondřeje Nečase

30. září 2018

Taky se vám někdy stane, že stojíte nějaké nečekané situaci tváři tvář… a na to, jak jste se měli doopravdy zachovat, přijdete až doma? Přesně podobné situace trénuje Ondřej Nečas.

Baví mě být zajímavá. Opak by mne nebavil a je to i součást sebelásky, říká Simona Babčáková

Simona Babčáková

„Býti aktivním občanem pro mě není otázkou toho, jestli mě to baví, nebo nebaví. Nazývám to určitým duchovním levelem. V okamžiku, kdy si člověk opravdu uvědomí a procítí, že je součástí celku, kdy vidí, že každá kapka ovlivňuje kvalitu moře, nelhostejnost vůči společnosti je pro mě věc základního charakteru,“ říká nedělní host Osobnosti Plus, herečka Simona Babčáková. 

Absolvent Fakulty elektrotechniky Západočeské univerzity v Plzni svou Školu improvizace založil, až když sám profesně i osobně „vyhořel“. „V době, kdy jsem pracoval v reklamních agenturách a chodil za nejrůznějšími klienty, tak ve mne začaly hlodat pochybnosti. Protože firmy řeší svou propagaci, ale zapomínají na to, že propagací firmy jsou i ony samy. Přemýšlel jsem co s tím, přitom jsem sám prošel nějakými improvizačními kurzy a konečně mi to začalo spínat… Tehdy jsem lidsky i osobně vyhořel,“ popisuje. 

Musel tak znovu začít hledat vlastní cestu a rozhodl se vrhnout na výuku improvizace. „Pochopil jsem, že zakopaný pes vězí v obavách z vnitřního selhání, že nebudu dostatečně dobrý, že udělám něco špatně a pak přijde taky perzekuce, trest.“ V těchto pocitech podle Nečase ale vyrůstáme úplně všichni. Když ve škole něco neumíte, dostanete špatnou známku a stejně je to i v pracovním životě. „To všechno mne dohnalo k takovému ´trochu šílenství´, vyhoření a nakonec k založení Školy improvizace.“ 

Není to jen o divadle

Otravujeme své děti a zabíjíme v nich radost, říká herec Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Beznaděj protialkoholní léčebny, příběhy lidí se závislostí, drsné i humorné příběhy. Taková byla kniha Úsměvy smutných mužů od spisovatele Josefa Formánka, a pokud se zadaří, bude takový i film, který podle knihy nyní vzniká. Jednu z hlavních rolí si v něm zahrál i Jaroslav Dušek, a jak v rozhovoru s Lucií Výbornou říká, s jejím přijetím příliš neváhal.

Improvizace ale není jen divadelní. „Není to o tom, že byste bez přípravy a bez rozmyslu improvizovali. Musíte být na ni dobře připraveni, ale improvizace sama o sobě být připravená nemůže.“ Ve škole tak probíhá trénink, přitom nejde o nějaké terapeutická cvičení v pravém slova smyslu.

„Baví mě lidi motivovat a podporovat jejich silné stránky. Každému jsem zatím jeho silnou stránku našel a pak si sám sobě víc věřil a cítil se nejlíp, jak to jde.“ U studentů prý zažil i situace, kdy nevěděli kam dál… „Jejich cesta nebyla ani podle nich samotných nestavena tak, aby po ní chtěli jít až do konce.“ Na vlastní oči pak viděl, jak jim sebereflexe otevřela oči… „Tehdy mi proběhl mráz po zádech,“ vzpomíná.

To byste nečekali... 

Nesnaž se být vtipný, nesnaž se být originální, chytrý a nedej bože kreativní. To jsou základní čtyři body improvizace. Jejich nedodržení prý spolehlivě zablokují vašeho parťáka. Dobrá improvizace spočívá v kvalitním nadhození druhému, aby se mohl chytit a zasmečovat. K tomu všemu se ale lidé musejí poslouchat. „Když se tohle všechno neděje, je improvizace špatná. To je příklad i televizního pořadu Partička, kde se aktéři absolutně neposlouchají,“ tvrdí Nečas.

Jaroslav Dušek: Jsme zajatci emocí

Jaroslav Dušek

Filmový a divadelní herec i jedna z největších osobností českého improvizovaného divadla, to vše je Jaroslav Dušek. Proslavil se ve filmech Pupendo, Pelíšky nebo Musíme si pomáhat. Je ale i držitelem ceny Bludný balvan za „Dobré šamanské rady pro každý den“.

Taky máte někdy pocit, že dnes a denně děláte něco, co vlastně ani sami nechcete? „Tak to máme v životě asi všichni, je ale důležité najít směr. Pomoci vám může nějaký koníček nebo zájmy, která vám dělají radost. Improvizace má tu výhodu, že je to věc kolektivní, přestože jste sami za sebe tak ale s druhými vytváříte nějaký nový příběh.“

Jak na to?

To, co lidé kolem Ondřeje Nečase učí má několik kroků. Jedním z prvních je Get out of the box, tj. Vypadnout ze své krabičky. Cvičí třeba postup, kdy hlava může říkat úplné hlouposti a tělo se hýbat způsobem, který jsme nikdy nezažili. Až když to propojíte, tak si prý určitě začnete říkat: Co to dělám? Základem je odhodit stud.

I vy se můžete stát mistrem improvizace. Stačí jednoduché cvičení

dívky - komunikace - konverzace

Být za jakékoliv situace mistrem pohotové a vtipné konverzace by si přál snad každý. Je to v našich silách? A jak se naučit improvizovat?

Dalším krokem je uvědomění si sami sebe a vlastních schopností. „I když mi někdo řekne, že rozhodně není kreativec, tak po protáhnutí nejrůznějšími technikami najednou zjistí, že kreativní je a hlavně, přestane hodnotit, co z něj leze. Protože je v bezpečném prostředí. Najednou se vám nesmírně uleví, až člověk někdy slyší padat ty pomyslné kameny ze srdce.“ V této chvíli prý trénujete vlastní emoce a bloky, které jste si v běhu života nashromáždili. 

Ve škole se trénuje i tzv. kompetence, což je vaše rychlá reakce. „Když se dostanete do prekérní situace, nějak zareagujete a správné řešení vás napadne až doma. Tak vypadá zablokování emocí. Konkrétní situace ve vás něco vyvolá a vaše tělo sdělí mozku: nic neříkej ani nedělej. Pak to ale vás vře a bublá. Tělo vychází z minulosti a opakuje stav, který se vám už stal... Ale i to se dá naučit a změnit,“ dodává.

Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu.

autoři: Naděžda Hávová , lup
Spustit audio

Související