Herec Jan Cina: V Americe jsem zpíval gospely. Bylo to fascinující, s místními tetkami jsem už jako rodina

„Došlo mi, jak je neskutečně zelená a krásná. Jaké tady uznáváme hodnoty a jak se nám vlastně hrozně dobře žije, kdy máme téměř zadarmo zdravotnictví apod. Nebo i to, že se můžu živit herectvím, za které mě někdo platí a další se do toho divadla chodí dívat. Prostě najednou vnímám i vděčnost,“ prozrazuje herec Jan Cina.

Čtěte také

Mauglí? To bylo do plnejch! Herec Jan Cina o natáčení rozhlasové pohádky

Do Ameriky odjel bez konkrétního plánu, měl jen potřebu opustit každodenní stereotyp a podívat se na to nejlepší, co New York nabízí.

„Byla v tom ještě i osobní rovina, protože jsem z několika důvodů nestihl na střední škole studijní pobyt, takže jsem asi posledních deset let cítil, že mi tato zkušenost nesmírně chybí.“

„Zároveň bylo super být najednou anonymní. Tady mě lidé poznávají, přestože netrpím nějakou přílišnou popularitou, ale tam jsem byl najednou svobodný a asi i trochu jiný než doma. Možná, víc sám sebou,“ doplňuje v pořadu Hovory.  

Čtěte také

VLTAVA

Jakmile tančím romský tanec, jsem ve své kůži. Zmizí vyžehlený Jan a probouzí se ten divoký, říká herec Cina

Jan Cina koketuje s představou, že by zkusil psát a zpívat – s Bárou Polákovou a Markem Adamczykem začínají s novým hudebním projektem.

„,Někde už lítají‘ i naše dvě tři písničky. Chceme vytvořit album, takže kvůli tomu zkouším psát texty. Je to ale vlastně hrozně těžké – mám pocit, že mi to dřív šlo nějak líp, teď to bolí,“ přiznává.

„Přes Báru Polákovou jsem nahlédnul i do toho, co to znamená být sólový interpret, který dělá vlastní hudbu. A v něčem mě to fascinuje, ale také vidím, jak je to náročné. V herectví se stále za někoho schovávám, ale když dělám hudbu, už musím vědět, o čem chci zpívat a jaká jsou má témata,“ popisuje s tím, že až dosud ono téma neměl.

„Ale teď už cítím, že se rodí, třeba právě v New Yorku jsem se zamiloval do afroamerické hudby, do gospelů.“

Gospel je fascinující

„Každou neděli jsem chodil do ,mého‘ oblíbeného kostela a snažil se s nimi zpívat ve sboru – ale pak mi řekli, že se nejdřív musím nechat pokřtít, což jsem nějak nestihl.“

Čtěte také

Za zázrak považuje herec Jan Cina i setkání dvou lidí, kteří se dokáží vnímat a něco si vzájemně předat

„S místními tetkami jsem tam byl už jako jedna rodina. Je to vlastně fascinující, protože je to něco mezi rituálem a náboženským obřadem. Je z toho nesmírně cítit Afrika, je to divadlo, vlastně i koncert nebo technoparty, kde pak taky tancujete, až se zapotíte.“ 

„Byly tam některé až snad i sektářské momenty, ale pro mě to bylo něco neznámého. Něco, co ve mně rezonovalo, takže jsem zkoumal, proč mě to tak bere, dojímá, někdy rozesmává a proč se cítím tak dobře. Často jsem byl v celém kostele jediný běloch, ale cítil jsem se jako doma,“ dodává Jan Cina. 

Čtěte také

Už od školky jsem chtěl být zpěvákem Danem Nekonečným, vzpomíná herec Jan Cina

Herec pobýval, v jak sám říká, v Americe Donalda Trumpa. „Když se podíváme na sousední Slovensko nebo Maďarsko, říkám si, že máme štěstí, protože je tu svoboda. Nevím, jestli to není iluze. Ale obezřetnost je na místě, protože se dějí věci, které bychom si ještě před pár lety nedokázali představit.“ 

A dodává: „Umění pořád cítím jako bezpečný prostor, který se nebude bát reagovat na to, kdyby ho něco ohrožovalo.“ 

Celé Hovory Michaela Rozsypala najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.