Dokud člověk neopustí své postoje oběti, nemůže se změnit, tvrdí kněz a etik Marek Orko Vácha
Útěky od odpovědnosti jsou nejstarším lidským pokušením, tvrdí kněz, etik a biolog Marek Orko Vácha v rozhovoru, který byl natočený ještě před jeho odvoláním z akademické farnosti v Praze.
Čtěte také
„Různé výmluvy, například na to, že za své chování člověk vlastně nemůže – a viní své geny, prostředí, rodiče, společnost a hledá vinu za své činy jen kdesi kolem sebe –, se totiž postupem času stávají sofistikovanější. Dokud neopustíte postoje oběti, nemůžete se změnit,“ dodává v pořadu Hovory.
„Pochopitelně a samozřejmě nás prostředí ovlivňuje, stejně jako nás ovlivňují naše geny. To není tak, že bych se tomu smál a říkal si, že každý člověk je tabula rasa a všichni se rodíme na stejné startovní čáře, protože to pravda není,“ vysvětluje kněz.
Za selhání geny nemůžou
„Pokud totiž mám rodinu, která je různým způsobem rozbitá, prožiji špatné dětství apod., tak mně to život ovlivňuje. Tomu se v žádném případě nesměji a nechtěl bych, aby to tak vyznělo.“
Čtěte také
„I geny ovlivňují i moje myšlenky – nejen hmotné struktury, jako je třeba ruka apod., ovlivňují dokonce i způsob, kterým myslím.“
„Chci tím říct, že nad tím vším ještě je to, co můžeme pracovně nazvat svobodou. To znamená, že s tím, co jsem dostal do vínku, se můžu porvat, můžu v rámci psychoterapie zkusit přijít na své kořeny, můžu to zkusit rozklíčovat nebo se zkusit přijmout takový, jaký jsem. Ne ale to, aby se z toho stal akt hluboké rezignace.“
„Čemu se ale opravdu posmívám – a chci se tomu posmívat nahlas –, je to, že nejrůznější moje životní selhání, pády apod. svaluji na někoho jiného, na něco jiného,“ dodává Orko Vácha.
Celé Hovory Renaty Kalenské o sebelítosti a společenství oběti, najdete v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
