Česká ochránkyně přírody v Jižním Súdánu: Kdekoliv se sloni vyskytují, tam si je pytlák najde

23. únor 2017
Den podle...

Do Prahy se na pozvání České zemědělské univerzity (ČZU) sjelo několik osobností ochrany africké přírody. Mezi nimi i Markéta Antonínová, někdejší absolventka univerzity s osmiletou praxí z ochrany zvířat v Africe. Českému rozhlasu Plus popsala, jak afričtí profesionální ochránci přírody, s nimiž spolupracuje, čelí pytláctví a nelegálnímu obchodu zejména se slonovinou.

Ochranáři mají v Jižním Súdánu na starost území o rozloze desítek tisíc kilometrů čtverečních. To zahrnuje i spolupráci s kriminalisty, kteří vyšetřují připady vývozu slonoviny. „Snažíme se předejít tomu, aby byli sloni chyceni, nebo aspoň zadržet pytláky ještě v terénu,” popisuje strategii afrických národních parků Markéta Antonínová.

Chudoba a korupce

Česká odbornice působí v Jižním Súdánu jako poradkyně státní ochrany přírody, tedy ministerstva životního prostředí a vedení národních parků. Podílí se na obou zmíněných protipytláckých aktivitách a školí v nich také místní experty.

Zkušenosti získávala předtím také v Čadu nebo v Kongu. Mimo jiné ví, že ten, kdo byl se slonovinou chycen, mnohdy nebývá klíčová figura nelegálního obchodu s produkty zvířat:

„Prvotním důvodem pytlačení a destrukce přírodních zdrojů v Africe vůbec je chudoba a korupce, které zásadním způsobem ovlivňuje jakékoli aktivity spojené s ochranou přírody,” vysvětluje Antonínová.

Kalašnikov a oštěpy

Sloni jsou jak v chráněných oblastech, tak i mimo ně. To klade na ochranáře vyšší nároky, protože se rozšiřuje území, kde slony chránit. „Kdekoli, kde se sloni vyskytují, si je pytlák najde,” poznamenává Markéta Antonínová.

Slon africký - sloni

„Nejběžnější způsob lovu je kalašnikov, výjimečně se setkáváte s oštěpy,” popisuje česká odbornice situaci v Súdánu a okolních afrických zemí. Setkala se i s případy střílení slonů automatickými zbraněmi z helikoptéry. Součástí práce ochranářů je nejen proto i sledování slonů a jejich sezónní migrace. Podle těchto poznatků národní parky upravují opatření proti pytlákům.

Zlomek populací

Pytláky bývají nejčastěji mistní chudí lidé. Ochranáři ale také narazili na ozbrojené bandy na koních, které přijížděly třeba do Čadu či Kamerunu z ciziny. V Jižním Súdánu žijí momentálně dva a půl tisíce slonů, v Čadu tisíc. Jak ale Markéta Antonínová dodává, uhlídat je v Čadu je o něco snažší.

Ochranáři v Africe dokážou ochránit jen zlomek sloních populací. V případě Jižního Súdánu se ochrana zvířat navíc komplikuje nedostupností některých území kvůli občanské válce a nepokojům.

Období dešťů

Ke sledování zvířat v Africe Markéta Antonínová s kolegy běžně využívá moderní technologie. K aktuálním způsobům monitoringu pohybu zvířat patří i tzv. satelitní obojky. „Nejdůležitější národní park Zakuma v Čadu má 3 tisíce čtverečních kilometrů. Sloni se ale v období dešťů pohybují i mimo park, třeba i na rozloze 20 tisíc kilometrů,” uvádí Antonínová důvody pro použití obojků.

Ve zmíněném období bývá zatopená i polovina území národního parku, je proto potřeba nasměrovat několik desítek strážců na přesné místo. „V klidu kanceláře se můžete i každé čtyři hodiny dívat, kde konkrétní slon je a podle toho reagovat. Stihnete poslat někoho, kdo se o zvíře postará, kdyby se objevili pytláci,” dodává česká odbornice působící v Africe.

Poslechněte si celý pořad Den podle Martiny Maškové >>
autor: mam
Spustit audio