Apolena Rychlíková: „Přítel“ Viktor Orbán se v posledních týdnech nezměnil. Naopak – svými postoji k Ukrajině dokládá svou názorovou konzistenci

Podporu mu dlouhodobě vyjadřovali lidé jako Jaroslav Foldyna (SPD) nebo Václav Klaus mladší, kteří dokonce v roce 2019 vystoupili na jeho podporu jako řečníci na demonstraci, pořádané jedním z českých dezinformačních spolků. A na pomoc si ho – jako svůj politický vzor – povolal i Andrej Babiš (ANO), a to přímo před volbami. Nakonec je ani s podporou maďarského autoritáře nevyhrál.

Čtěte také

Luboš Palata: Orbán sedí na dvou židlích. A maďarští voliči to, zdá se, kvitují

V posledních týdnech ale panuje v některých konzervativních kruzích zděšení. Dobrý přítel Viktor Orbán se prý změnil – neodsuzuje válku na Ukrajině a dokonce odmítá i to, aby se přes maďarské území vozily na Ukrajinu tolik potřebné zbraně. Vedle srbského prezidenta Aleksandara Vučiće, který je dlouhodobým evropským spojencem Vladimira Putina, je Orbán ve svém vztahu k ruské agresi na Ukrajině skutečně nadmíru lavírující.

V Maďarsku se schyluje k volbám a kritiku Orbán odbývá nejspíše pravdivou, leč také problematickou mantrou: Maďarsko stojí za Maďarskem. Premiér členského státu NATO sám přiznává, že maďarské zájmy, které Orbán na dobrých vztazích s Putinem dlouhodobě stavěl, by jasné odsouzení ruské války ohrozilo.

Agresivní politická kampaň

Orbánovy postoje jsou všechno, jen ne překvapivé. Bývalý revolucionář proti komunismu přitom býval ještě v 90. letech liberálem, pak si ale spočítal, že bude lepší budovat svou politiku na populistickém ultrakonzervativním nacionalismu, rozdmýchávání kulturních válek, útočení na menšiny či lidi prchající před válkou až po rozdmýchávání nenávisti k Evropské unii, která, pravda, v Maďarsku není příliš populární i bez Orbána.

Čtěte také

Luboš Palata: Proč pro Česko a celou EU bude dobré, když Orbán skončí. Ale šéfka parlamentu to psát nemá

Orbán si během dlouhých let svého vládnutí dokázal vybudovat svou autoritářskou pozici, i když bychom neměli zapomínat, že se těší velké lidové podpoře. Jenže jeho politika se demokratickou nedá nazývat už dlouho. Ve chvíli, kdy v roce 2010 získal ústavní většinu, začal měnit mediální prostředí a dostal všechna média pod svůj vliv. Nezávislost veřejnoprávních médií v Maďarsku neexistuje, to, jak tato média fungují, určuje vláda a pokud se média vymezí, čekají je pokuty a postihy.

Orbán vedle útoku na nezávislost médií vyštval svou agresivní politickou kampaní z Maďarska prestižní Středoevropskou univerzitu, když na ni útočil jako na „Sorosovu“ a řadou právních kroků de facto znemožnil její svobodné fungování.

Podobně se staví k otázkám menšin – nejčastěji zneužívá tématu LGBT komunity a hlavně translidí, proti nimž zavádí různé represe a rétoricky na ně útočí a dělá z nich hrozbu. Od roku 2020 platí v Maďarsku antiLGBT zákon zakazující „homosexuální a transgender propagandu“, která zamezuje trans lidem změnit svou identitu nebo vůbec zobrazovat témata, související s LGBT tématikou.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zmínit také můžeme aféru se špehováním novinářů pomocí aplikace Pegasus, které se Orbán také zúčastnil. A výše zmíněnými kauzami výčet Orbánových politik zdaleka nekončí.

Divit se, že maďarský premiér nyní váhá s jasným odsouzením ruské agrese, může snad jen ten, kdo dříve před jeho politikou zavíral oči, nebo nevěděl, jaká je. Což se však o plejádě jeho českých politických podporovatelů říct nedá.

Naopak přesně takového Orbána, jakým je dnes, podporovali a vychvalovali v minulosti. Třeba teď konečně uznají, že to byla od začátku chyba.

Autorka je komentátorka serveru A2larm