Zvířetice: Hrad, kde se život nezastavil

27. březen 2015
Zvířetice v roce 2008

Ve snímku F.A. Brabce Máj poskytl úkryt lupičské bandě. Nepřehlédnutelný je také při cestě po rychlostní silnici na Turnov. Stačí když se za Mladou Boleslaví podíváte vlevo…

Zřícenina hradu Zvířetice vzbuzuje pozornost neustále, což jí nepřineslo vždycky štěstí. V dějinách najdeme časté střídání majitelů, požáry, ale i snahu o záchranu v minulém století, která nás připravila o možnost přiblížit se více životu této památky. To všechno jsou Zvířetice, které neunikly pozornosti Augusta Sedláčka, když sepisoval Hrady, zámky a tvrze království Českého: Nedaleko stanice Bakovské, asi 35 metru vysoko nad hladinou Jizery, jest na vrchu porostlém stromovím, na jehož patě leží ves Podhradí, zřícenina hradu Zvířetického, jehož trosky vysoko vyčnívajíce krajině okolní panují.Vrch ten jest ostroh, který utvořen jest dvěma hlubokými výmoly, skrze než voda za velikých dešťů s divokým rykem k Jizeře uhání. I bylo potřebí jen čtvrtou, severozápadní stranu překopati, aby utvořeno bylo hradiště k postavení hradu výhodné. Jako většinou hrady panské měl i hrad Zvířetický svoje předhradí, ale nehrazené ( možná jen oplaňkované), jehož se nyní užívá jako ovocného sadu."

Zvířetice v roce 2008

Síla 14. století
Zvířetice byly založeny před rokem 1318 Zdislavem z rodu Markvarticů, jak potvrzují také slova Augusta Sedláčka: Panství staré Zvířetické leželo u velkého území, které od starodávna patřívalo Markvarticům; když ti pak se v mnoho větví rozplodili, povstalo též rozdělováním množství statků. Předek pánův a držitelů Zvířetických byl Markvart, syn Heřmana z Ralska. Od Markvarta pošli čtyři synové - Havel, děd Lemberských, Chval, praděd pánů ze Všeně, Jaroslav z Turnova, praděd pánů z Valdšteina a konečně Markvart, předek pánů z Vartemberka. Havel měl tři syny - Havla, Jaroslava a Zdislava. Ti všichni se psali z Lemberka po sídle otcovském. Zdislav za díl svůj dostal krajinu Zvířetickou, na níž nový hrad založiv počal se psáti ze Zvířetic. Založení hradu toho padá ještě před rok 1287. Výjimkou neobdržel nový hrad jméno německé, nýbrž dědil jméno po staré osadě."

Zvířetice v roce 2008

Hrad patřil Markvarticům až do roku 1504. Do jeho dějin se následně vepsali Vartemberkové, kteří jej v druhé polovině 16. století přestavěli na renesanční zámek. Ovšem barokní přestavby už v druhé polovině 17. století provedli Valdštejnové, kteří Zvířetice začali více využívat jako místo pro úřednické záležitosti. Po požáru v roce 1693 byl hrad ještě opraven, ale plameny v roce 1720 už byly pro památku osudné. Okolnosti konce se pokusil shrnout také August Sedláček.

Proměny života a ztracený poklad
"Hrad Zvířetický ještě na počátku osmnáctého století k obývání byl způsobilým, a ze starých knih purkrechtních seznává se, že tu roku 1666 dne 18. prosince a roku 1677 dne 17. února soudní řízení drženo, k němuž se rychtáři a starší obecní z celého panství sešli. Také hrad od držitelů svých v dobrém stavu udržován. Teprve roku 1720 za Františka Josefa z Valdšteina strhla se v létě nad Zvířetnicemi veliká bouřka, hrom uhodil do vysoké jeho věže a za několik hodin vyhořel celý zámek. Poněvadž již nové střechy dány nebyly, sesulo se stavivo z šestnáctého století pocházející, rychle, a kde živlové ještě milosrdní byli, tam se pomáhalo bouráním a odvážením kamení." Ze slov Augusta Sedláčka možná získáte pocit, že ze Zvířetic mnoho nezbylo, ale není tomu tak. Zvířetice stále ještě patří k rozsáhlejším zříceninám, což je současně jejich nevýhoda. Těžko lze najít občanské sdružení, které by tak obrovskou památku mohlo finančně zvládnout.

Zvířetice v roce 2008

Několik pokusů se zde přesto odehrálo. Nejprve na počátku 20. století, kdy hrad získal Klub českých turistů a začal zde realizovat některé zabezpečovací práce. Dodnes se je nepodařilo dokončit. Největším úspěchem bylo zpřístupnění torza hradní věže. Později zde působilo také Hnutí Brontosaurus, které se sice snažilo hradu pomoci, ale nakonec jejich práce způsobila nenahraditelnou ztrátu v podobě vytěžení hradní studny. Dnes se tak můžete podívat přes mříž do velké hloubky, ale s vědomím, že většina vzácného biologického materiálu zůstala nepovšimnuta nebo z ní nedostatečnou péčí zbylo jen velmi málo. Nejen, že jsme tak definitivně ztratili možnost přiblížit se dávnému životu hradu, ale současně byla změněna cirkulace vody, což způsobuje další problémy. Na svou záchranu tak Zvířetice stále čekají…

Zvířetice v roce 2008

Návštěvou Zvířetic končí naše Putování po středověkých hradech a tvrzích středních Čech, kterým jsme připomínali práci prof. Tomáše Durdíka.

Spustit audio
autor: Adriana Krobová