Zuzana Válková: Trochu se radovat povoleno
Na svět už měsíce dopadá příval špatných – nebo v lepším případě stopově povzbudivých – zpráv z války na Ukrajině. Není velkého sporu o tom, komu se fandí, přinejmenším u nás. Od začátku je člověk vděčný za každou informaci o symbolickém nebo faktickém vítězství Ukrajinců nad imperiální mocností, která v psychotickém záchvatu likviduje svého souseda, a v reálném čase se rozkládá zevnitř.
Ale v jádru je stejně všechno špatně: ruští vojáci na Ukrajině pořád jsou. Ubližují, komu chtějí. Ničí všechno, kolem čeho projdou.
Čtěte také
Zprávy o jejich zvěrstvech působí na morálku přihlížejících jako pumelenice z hospody třetí cenové. Člověk ví, že má být takzvaně dospělý, a tvářit se, že dávno pochopil, že kreatury mívají navrch. Dělá, že přijal, že zlo v reálném světě nemusí prohrát. A že i když nevyhraje, vítězství „našich“ nemusí být selanka.
V uplynulých dnech jsme však od imaginární mlátičky dostali nečekanou výjimku. Postup ukrajinských jednotek během protiofenzivy v chersonské a charkovské oblasti, odkud Ukrajinci vymetají okupanty jako vojska krále Kazisvěta, je ohromující. Říkají to i lidé, kteří se jinak příliš ohromit nedají. Patří mezi ně třeba někdejší velící generál amerických vojsk v Evropě Mark Hertling, ale i mnoho informovaných komentátorů z celého světa.
Přesto: reakce na dobré zprávy se nám vyjevují na škále, která ukazuje, jakou máme odvahu k optimismu. A jak moc se bojíme, abychom zase nebyli zklamaní.
Realistický pohled
V uplynulých dnech se ve veřejném prostoru prokmitli jinak vcelku příčetní lidé, kteří v sebeobraně tvrdí, že ve skutečnosti žádná protiofenziva neprobíhá: že se pouze jedná o soustředění ruských vojsk na původní vojenské cíle, tedy Luhansk a Doněck.
Čtěte také
Generální inspektor německých ozbrojených sil Eberhard Zorn zase podle agentury AFP uvedl, zjednodušeně řečeno, že zisk individuálních území nemusí mít na celkový vývoj na frontě valný vliv a ukrajinská vojska by k výraznému postupu potřebovala přečíslit Rusy v poměru tři ku jedné. Nezapomněl také upozornit, že „všechno, co německá armáda na Ukrajině vynaložila, bude potřebovat zpátky“, patrně aby to Ukrajinci zbytečně neničili.
Na pozitivnější, a zároveň chmurnou notu: bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý v České televizi konstatoval, že barbarské útoky na ukrajinskou civilní infrastrukturu znamenají, že Rusové nevěří, že by dokázali zemi udržet, a tak ji prostě zdevastují. Nejčastější reakcí na úspěchy v blízkosti Chersonu a Charkova, kterou autorka této glosy zaznamenala, je však euforizující pocit zadostiučinění z toho, že dobro nemusí být pořád jen boxovací pytel.
Je to riskantní pozice? Samozřejmě. Kdo se otevírá naději, koleduje si o lekci praxe. Na druhou stranu: jak daleko by se dostali Ukrajinci, kdyby se k ruské invazi postavili s „realistickým pohledem na věc“? Od Kyjeva až k řece Oskil nejspíš ne.
Autorka je publicistka
Související
-
Analytik Nerad: Putin ztrácí surovinové zbraně proti Západu. Z obnovitelných zdrojů už Unie nesleví
„Je to něco, k čemu se evropský blok zavázal, a teď musíme najít, jak to provést, aby to evropskou ekonomiku nezničilo,“ zdůrazňuje analytik.
-
Kyjevané nechtějí žít ve strachu. Tím by pro ně Putin vyhrál, vysvětluje ředitel Člověka v tísni
Slyšel příběhy, které mu nedají spát. Příběhy těch, kteří přišli do center pro uprchlíky z Donbasu a Mariupolu. Petr Drbohlav byl na Ukrajině už na třech misích.
-
Lída Rakušanová: Putin není car. Kopíruje Stalina
„Údělem ruského vedení je navracet území a upevňovat moc,“ prohlásil před pár týdny Vladimir Putin u příležitosti 350. výročí narození ruského cara Petra Velikého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.