Zuzana Válková: Trochu se radovat povoleno

Ale v jádru je stejně všechno špatně: ruští vojáci na Ukrajině pořád jsou. Ubližují, komu chtějí. Ničí všechno, kolem čeho projdou.

Čtěte také

Zuzana Válková: Nevěřím. Chudoba není. Jen tedy pozor na selské bouře

Zprávy o jejich zvěrstvech působí na morálku přihlížejících jako pumelenice z hospody třetí cenové. Člověk ví, že má být takzvaně dospělý, a tvářit se, že dávno pochopil, že kreatury mívají navrch. Dělá, že přijal, že zlo v reálném světě nemusí prohrát. A že i když nevyhraje, vítězství „našich“ nemusí být selanka.

V uplynulých dnech jsme však od imaginární mlátičky dostali nečekanou výjimku. Postup ukrajinských jednotek během protiofenzivy v chersonské a charkovské oblasti, odkud Ukrajinci vymetají okupanty jako vojska krále Kazisvěta, je ohromující. Říkají to i lidé, kteří se jinak příliš ohromit nedají. Patří mezi ně třeba někdejší velící generál amerických vojsk v Evropě Mark Hertling, ale i mnoho informovaných komentátorů z celého světa.

Přesto: reakce na dobré zprávy se nám vyjevují na škále, která ukazuje, jakou máme odvahu k optimismu. A jak moc se bojíme, abychom zase nebyli zklamaní.

Realistický pohled

V uplynulých dnech se ve veřejném prostoru prokmitli jinak vcelku příčetní lidé, kteří v sebeobraně tvrdí, že ve skutečnosti žádná protiofenziva neprobíhá: že se pouze jedná o soustředění ruských vojsk na původní vojenské cíle, tedy Luhansk a Doněck.

Čtěte také

Tomáš Klvaňa: Ukrajina je Bidenovou hvězdnou chvílí

Generální inspektor německých ozbrojených sil Eberhard Zorn zase podle agentury AFP uvedl, zjednodušeně řečeno, že zisk individuálních území nemusí mít na celkový vývoj na frontě valný vliv a ukrajinská vojska by k výraznému postupu potřebovala přečíslit Rusy v poměru tři ku jedné. Nezapomněl také upozornit, že „všechno, co německá armáda na Ukrajině vynaložila, bude potřebovat zpátky“, patrně aby to Ukrajinci zbytečně neničili.

Na pozitivnější, a zároveň chmurnou notu: bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý v České televizi konstatoval, že barbarské útoky na ukrajinskou civilní infrastrukturu znamenají, že Rusové nevěří, že by dokázali zemi udržet, a tak ji prostě zdevastují. Nejčastější reakcí na úspěchy v blízkosti Chersonu a Charkova, kterou autorka této glosy zaznamenala, je však euforizující pocit zadostiučinění z toho, že dobro nemusí být pořád jen boxovací pytel.

Zuzana Válková|foto:Rudolf Kořínek

Je to riskantní pozice? Samozřejmě. Kdo se otevírá naději, koleduje si o lekci praxe. Na druhou stranu: jak daleko by se dostali Ukrajinci, kdyby se k ruské invazi postavili s „realistickým pohledem na věc“? Od Kyjeva až k řece Oskil nejspíš ne.

Autorka je publicistka