Zuzana Válková: O skvělé pověsti blbých zpráv

Nejdřív si užije trochu škodolibé legrace při představě, jak její autorka, americká novinářka Janet Cooke, sedí u stolu v zakouřené redakci, žvýká tužku, plive třísky a snaží se přijít na to, jak ještě by svému čtenáři otočila v srdci kudlou. Píše se rok 1980 a slavným novinám, které kvůli ní v druhé půli roku potká ostuda jako z praku, šéfuje žurnalistická legenda Bob Woodward. Tedy jeden ze dvou pánů, kteří skvělým reportováním sestřelili prezidenta Nixona.

Čtěte také

Zuzana Válková: Nebul, to už vydržíš!

Novinářka, o které se zatím neví, že si vyšperkovala i vlastní životopis, má od editorky za úkol zmapovat washingtonskou drogovou scénu. Z terénu se vrací s příběhem o osmiletém černošském chlapečkovi, který je od pěti let závislý na heroinu. Drogu prý kluk dostává od druha své matky. Matka jeho závislosti přihlíží, ale protože má, děvenka jedna starostlivá, svědomí, aspoň ji klukovi sama nešlehá. V tomto bodě musí čtenář z roku 2022 akceptovat vlastní cynismus – ta představa je tak strašná, až je komická.

Důvěra jako hodnota

Janet Cooke ovšem v roce 1980 operuje s výhodou, kterou je důvěra, a hodlá svůj nápad, snad skutečně založený na pozorování života drogami zdevastovaných rodin, pořádně podojit. V textu vylíčí chlapečkova hebká předloktí zdrásaná jizvami od jehel. Zasní se nad jeho cherubínskou krásou. A nechá ho melodickým argotem trousit okoralá moudra o životě. Každý, kdo příběh s názvem Jimmyho svět čte, trne a zároveň ví, že to bude hit.

Další tragikomický element celé kauzy: editorce listu se na příběhu leccos nezdá. Dokonce se o svá podezření podělí s nadřízenými. Ale pak odjede na dovolenou a po návratu najde „Jimmyho“ přes celou titulní stranu. Šéfredaktor, který se nenechal tahat za fusekli ani od FBI, text navrhne na Pulitzerovu cenu. Janet Cooke ji vyhraje. A pak to na ni praskne. Napsala moc velký doják a lidé začali nebohého chlapečka hledat. Novinářka cenu vrátí.

Čtěte také

Zuzana Válková: O blbé pověsti dobrých zpráv

Woodward si uřízne další ostudu, když se snaží lapsus vyžehlit. Na příběhu z minulého století je ale zajímavé něco jiného: jak extrémně přitažlivý i hodnotný je pro nás vysoce estetizovaný průšvih. Při pohledu na globálně ceněné texty z posledních let si člověk bude sypat do úst hrsti sušené třezalky anebo si představí, že je Janet Cooke, a zkusí si vymyslet vlastní vítěznou story. Před dvěma nedělemi jsme se na tomto místě usnesli, že psát o dobru je zmarněná energie, jenže v psaní o Božím dopuštění je zase strašná konkurence.

Jak na to

V roce 2022 by tedy mohlo jít o příběh zasazený do Kaskádské subdukční zóny – to je tektonicky aktivní oblast na severozápadě Spojených států. Tam se jednoho dne čeká zemětřesení, jaké celou oblast vymaže z mapy. Viz Pulitzer z roku 2015. Hlavním protagonistou by mělo být dítě, ale tentokrát by to mohla být holčička. Nejspíš migrantka, viz ceny za poslední dekádu. Z příběhu by rozhodně neměla vypadnout pandemie a někdo by měl trpět vzácným postcovidovým syndromem. Na pozadí příběhu by se mohl odehrávat boj o osud liberální demokracie, ale vyhrát by měl konzervativec – to kvůli překvapení. Stačí to, nebo jsem to překombinovala?

Zuzana Válková|foto:Rudolf Kořínek

Pokud je to moc silná káva, vždycky se dá obrátit k běžné produkci největšího českého bulvárního deníku, který má desítky ran egyptských denně. Před pár týdny měl kraťas s ohromným potenciálem. Jeho jedinou slabinou bylo, že se neodehrával v subdukční zóně. Cituji titulek: „Hrobaři varují: Očkujte se, na hřbitově není místo!“ Když člověk vezme v potaz, že je to asi pravda… Není to škoda, přehazovat tak kvalitní zmar lopatou?

Autorka je publicistka