Zuzana Válková: O posledním feudálním experimentu a armádě revizorek

3. červenec 2022

Měla to být příležitost, jak s tou nebesky krásnou bytostí vstoupit aspoň na chvíli do hovoru a pak se zase se ctí vzdálit. Mladý muž se narovnal v ramenou a po boxersku škubl hlavou na stranu. Naposledy pohlédl na kolegu a nechal se od něj bezhlesně podpořit. „Můžu vidět váš platný jízdní doklad, slečno?“ zeptal se revizor dívky ve stanici metra Nádraží Veleslavín, které bylo onoho letního odpoledne plné spařených Pražanů.

Mladá žena spařená nebyla. Něco takového nejspíš nebylo možné. Na to měly její štíhlé údy příliš zlatě kakaový odstín. Její medové lokny působily svěže. Voněla a četla si knihu. Bylo tedy nejen vyloučeno, aby se potila, ale bylo také nemožné, aby jela načerno. Takové typy bez lístku nejezdí. Realita je jistě překvapivější, než by člověk hádal, ale andělé nekradou.

Čtěte také

„Tak jízdenku… Asi nemám,“ špitla dívka a kakaový odstín její pleti ustoupil záplavě rudé, která se jí vehnala do tváří. Zrudnul i revizor. Všichni jsme v tom okamžiku jeho tragickému přehmatu rozuměli: z davu splavených, průměrných a snadno pokutovatelných lidí si pečlivě vybral krásku a zavedl ji do nesnází.

Místo hvězd jim k tomu z našich mobilů svítily watty důkazů o tom, že se s nimi ve vagónu vyskytujeme legálně. Druhý revizor se jal rozptylovat napětí obnovenými pokusy o výběr desátku: přeložili jsme si je jako pokyn „rozejděte se“. Bylo to dojemné. Mohla to být Mladá Láska. Skončilo to jako Minus Litr.

Ženy mezi revizory

Ze všech strašlivých historek, které bychom si mohli o revizorech, a potažmo celém pražském Dopravním podniku vyprávět, schválně volím letní romanci. Protože když se člověk dovzteká nad kauzou Dozimetr, tedy nad dalším příkladem epochálního rozkrádání DPP za bílého dne, všimne si, že celá věc má komický, až pohádkový rozměr.

Čtěte také

DPP je totiž dost možná posledním velkým feudálním experimentem na našem území. Běžný občan se vůči Nejvyššímu přepravci ocitá v roli pologramotného poddaného. Zodpovídá se armádě uniformovaných výběrčích, kteří mají nad jeho životem okamžité pravomoci. Drobnost pro zábavu: revizoři jsou zaměstnanci soukromého subjektu, nejsou ani úředními osobami. Samozřejmě, že dodržují jakási pravidla; občas si ale vybírají, komu slepičku seberou a komu ji nechají – co kdyby v chalupě bydlela nevěsta na vdávání?

Systém vymáhání dluhů na jízdném ve spolupráci s právníky a exekutory zároveň patří k nejefektivnějším, jaký tato země viděla. Občané, v tomto případě vesničané s pytli řepy na zádech, kteří bohužel občas potřebují svézt, přihlížejí tomu, jak měšce s jejich zlatem putují do pevnosti, kam se léta nedaří prostřelit zásadám slušného byznysu, natož řízení zohledňujícímu fakt, že se jedná o veřejný majetek.

Čtěte také

Ne, opravdu, je to úplná komedie: v dějinách existovala období, kdy se daňová povinnost vyhlašovala podle potřeby, tedy když feudálovi došlo kapesné. Zná někdo vzorec, podle kterého dochází k revizorskému rojení?

Nejzábavnější na celé věci je fakt, že s tím občané nemohou vůbec nic dělat. Můžeme se samozřejmě pohoršovat. Pověst DPP je ovšem ve stavu, kdy by jí neublížil ani protestsong od Bona Voxe. Co s tím tedy naložit tak, že si připustíme rozsah škod a vlastní bezmoci?

Zuzana Válková

V papírnictvích se občas prodávají zlaté princeznovské korunky. Zasedání managementu, dozorčí a správní rady DPP by konečně vypadala co k čemu. A taky bychom mohli pozornost napřít k jiné palčivé otázce: Jak to, že mezi revizory pořád ještě není dostatečný počet žen, které by mohly odpouštět jízdné adekvátnímu počtu nelegálně cestujících krasavců?

Autorka je publicistka

autor: Zuzana Válková
Spustit audio