Zuzana Válková: O městečku zkázy a kouzlu vymyšlených nadávek
K testování účinku nového sprostého slova chlapec přistupuje zodpovědně – a podobně jako ke zkoušení nového typu pumy. „Promiň, co teď řeknu, jo,“ praví osmiletý kluk s vážným výrazem a špatně skrývaným těšením.
Rodič zpozorní, ale v duchu se směje: omluva za přešlap, ke kterému teprve dojde, je zralá manipulace. Možná by mohl dítěti experiment se sprosťačením rovnou zakázat, ale na druhou stranu – není lepší, když se verbální bomba otestuje v domácím prostředí, než aby ji chlapeček rovnou trousil v kolektivu?
Čtěte také
„Tak já to teda řeknu,“ spráskne ruce dítě a rodič se připraví na nejhorší. Hlavou mu bleskne vzpomínka na městečko Doomstown v nevadské poušti, kam Američané v roce 1951 shodili v rámci operace Ranger několik atomových bomb. Chtěli vidět, co z města obydleného plastovými figurínami, povětšinou usměvavými příslušníky střední třídy, zbyde. Doomstown se při jedné příležitosti prakticky vypařil.
Z Doomstownu je mastný flek
„… je tohle moc sprostý?“ dotáže se kluk ve chvíli, kdy pustí z pusy vulgarismus střední průraznosti. „No, říkat bys to neměl, ale jsou i horší,“ ubezpečí ho rodič. Kluk je trochu zklamaný, ale nevzdává se. V atmosféře vzájemné důvěry se obratem tasí s výrazem, kterým ho onoho dopoledne počastoval spolužák – a teprve to je okamžik, kdy rodiči spadne čelist. Z Doomstownu je mastný flek.
S nadávkami se člověk musí naučit zacházet. V ideálním světě – a v neděli – samozřejmě nenadává nikdo, jenže ani takové „himbajs, šůviks“ neexistuje zbytečně. Americký magazín The Atlantic před několika dny komentoval nová data týkající se trendů v používání nadávek ve Spojených státech. Česko je zemí, kde jsou data o čemkoliv vzácná jako černé diamanty, musíme se tedy spokojit s přeslechy ze zámoří.
Čtěte také
Z citovaných studií vyplynulo, že používání běžných nadávek na Facebooku mezi lety 2019 a 2021 poskočilo o 41 procent, na Twitteru o 27 procent. Během pandemie se prý roznadávaly děti, nadávali však i lidé v práci – pokud jim tedy nějaká zůstala. Magazín však z rostoucího objemu sprosťáren nedovozuje, že se naše civilizace řítí do záhuby – stovky let omílané řeči o zkaženosti „dnešních mladých“ protentokrát necháme stranou. The Atlantic místo toho upozorňuje třeba na výzkumy nadávání ve vztahu ke zvládání bolesti.
Britský experiment
Jedna studie z roku 2020 je obzvlášť zábavná: britští psychologové tehdy požádali 92 lidí, aby strčili ruce do extrémně ledové vody. Část z nich si mohla ulevit peprnou nadávkou, druhá skupina měla použít neutrální slovo, jaké by se hodilo k popisu blízkého předmětu – třeba „pevný“ –, zbytek se mohl uchýlit k vymyšlené kletbě, například slovu „džumbajkvín“.
Podobnost se slovy „himbajs, šůviks“ je samozřejmě čistě náhodná.
Ukázalo se, že ti, kdo spálili něco kyslíku nadávkami, zvládli bolest lépe než ti, kdo museli udržet fazónu. Ale lépe než slušňáci na tom kupodivu byli i ti, kdo si pomohli „džumbajkvínem“ – prostě existují situace, kdy je jakákoliv nadávka lepší než žádná.
My si o nadávkách povídáme na veřejnoprávní stanici, a navíc v neděli, což je den, kdy samozřejmě většina z nás servíruje oběd na slavnostním porcelánu, pánové mají vycházkové obleky, dámy čerstvou ondulaci a děti bílé podkolenky. Že by někdo klel, to můžeme téměř s jistotou vyloučit.
Ale pokud už taková potřeba vyvstane, přimlouvám se za strategii navrhovanou citovaným magazínem – tedy za „vědomé klení“. Ne proto, že bych někoho chtěla vychovávat, ale proto, že existují okolnosti a padouchové, s nimiž se zatím bohužel jinak vypořádat nedá. Tak když už za nimi z ústraní pošleme verbální atomovku, ať dopadnou jako Doomstown.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.