Zuzana Válková: O Cassidy Hutchinson a třetím druhu hrdinství

10. červenec 2022

Existují hrdinové, z jejichž odvahy je člověk dojatý a zahanbený. Jiná kategorie hrdinů páchá dobro svou empatií a drobnými projevy péče. A pak je tu skupina hrdinů, která narovnává světu páteř tím, že dělá jen to, co se má: například nelže, i když pravda je místy poněkud trapná. A dotčený odvážlivec se cítí trochu jako osel, že se do té šlamastyky vůbec dostal.

Takto by se dala číst situace, ve které se na konci minulého měsíce ocitla šestadvacetiletá Američanka, jejíž kariéra měla vzkvétat v chodbách Bílého domu, kde by si mladá žena vyměňovala vzrušující informace s význačnými lidmi. Místo toho se Cassidy Hutchinson, někdejší asistentka personálního šéfa Bílého domu Marka Meadowse, nechala hodiny grilovat v televizi. Šesté zasedání speciální vyšetřovací komise ji přimělo dopodrobna líčit, co všechno věděli její nadřízení v době, kdy se schylovalo k loňskému marši lůzy na Kapitol.

Jiná kariéra

Čtěte také

Člověk nemusí znát Cassidy Hutchinson osobně, aby tušil, že takto si svou budoucnost nejspíš nepředstavovala. Cestu do Bílého domu si vydřela stážemi pro tři politiky, včetně texaského senátora Teda Cruze. Kdo zaregistroval republikána Cruze, může si pustit fantazii na špacír a představovat si, jaké asi je pracovat pro popírače covidu, milovníka zbraní a jednoho z prominentních přitakávačů lži o ukradených prezidentských volbách.

Cassidy Hutchinson se ale podařilo dojít ještě dál. A výsledkem její dřiny jsou nechtěné historky o tom, kterak Donald Trump v záchvatech vzteku házel jídlem o zeď nebo jak se s tajnou službou přetahoval o volant limuzíny, aby se mohl přidat k ozbrojeným primitivům. Toto jsou odhalení z řádu trapných (pro Trumpa). Horší ale byly chvíle, kdy žena před miliony diváků líčila, co všechno zaměstnanci Bílého domu věděli o lidech, kteří se scházeli u washingtonského památníku National Mall večer 5. ledna a pak 6. ledna ráno.

Trumpova přání

Čtěte také

Hutchinson a její kolegové měli zprávy, že protestující jsou ozbrojeni noži, tupými předměty, spreji, pistolemi i útočnými puškami. Že mají neprůstřelné vesty a někteří z nich nesou kopí místo vlajkových stožárů. Když se Hutchinson svého přímého nadřízeného zeptala, co s tím budou dělat, nezvedl prý oči od telefonu. Po druhé a třetí stejné otázce se jen ujistil, že o tom ví prezident. Pak se řešilo Trumpovo přání vypnout v Bílém domě bezpečnostní rámy – to, aby se „jeho lidé“ mohli volněji pohybovat.

Zdaleka nejhorší ale byly okamžiky, kdy se Hutchinson vracela k tomu, co její nadřízení věděli, že přijde, pokud se splní Trumpova přání. Když zmiňovala možná obvinění z maření spravedlnosti, volebního podvodu a podněcování ke vzpouře, bylo vidět, že se bojí. A těžko říct, jak moc se bála, když sledovala mocné lidi, jak nechávají událostem přirozený vývoj.

Když si člověk od vystoupení Cassidy Hutchinson odečte stresový faktor „přímý přenos“, pořád mu zbývá faktor „Liz Cheney“, místopředsedkyně vyšetřovací komise, která jí kladla většinu otázek. Právnička, dcera někdejšího amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho a druhdy vysoce postavená členka republikánské strany o svou funkci přišla proto, že se po útoku na Kapitol postavila jejímu trumpovskému křídlu. Je to podle všeho ostrá dáma.

Mluvit o Cassidy Hutchinson jako o hrdince se může zdát trochu přepjaté, dokud si člověk neudělá výčet věcí, kterým se rozhodla postavit: Svému egu. Svým dvakrát tak starým nadřízeným. Někdejšímu prezidentovi Spojených států. Jeho pomahačům, kteří se jí od výpovědi pokoušeli odradit. A taky Liz Cheney.

Ona je ta odvaha k trapnosti nakonec taky dost působivá.

Autorka je publicistka

autor: Zuzana Válková
Spustit audio

Související