Zuzana Válková: O americkém vymetání chlívku a naději, že to nebude zbytečné

Tehdy se do washingtonských ulic vylily davy fanatiků, primitivů i obzvlášť nebezpečných politických cyniků a pokusily se násilím zvrátit výsledek prezidentské volby ve prospěch poraženého kandidáta Donalda Trumpa.

Čtěte také

Tomáš Klvaňa: Rozjíždí se kongresové šetření možného Trumpova pokusu o puč

Mnohahodinová zasedání zvláštního výboru, která sledují v přímém přenosu miliony Američanů, dosud proběhla tři a jsou významná nejen coby zdroj těžko stravitelných důkazů o počínání někdejšího prezidenta a jeho okolí. Jde o případovou studii metod, jakými se „robustní demokracie“ vyrovnává s útokem na své instituce i společenský pořádek.

Retraumatizaci, které je část americké veřejnosti v těchto týdnech vystavena prostřednictvím výpovědí svědků i videozáznamů z útoku sestavených s působivou dramaturgií, nebudeme přehánět, ale má cenu ji vnímat. Politici, kteří se tamního veřejného života účastní desetiletí, i komentátoři, kteří dle vlastních slov „viděli všechno“, připouštějí, že takovou míru zlovůle, ochoty pustit se za hranu zákona ani lhostejnosti nikdy nezažili. Je mezi nimi třeba devadesátiletý Dan Rather, někdejší hvězda stanice CBS, který kdysi hřímal na prezidenta Nixona kvůli skandálu Watergate.

Nejde přitom „jen“ o barbarské počínání protestujících, kteří vyhrožovali šibenicí dosluhujícímu viceprezidentovi Miku Penceovi za to, že neporušil svou ústavní povinnost při formálním předávání moci. Nejde ani o slzy jedné ze svědkyň, příslušnice policejního sboru zasahujícího v Kapitolu, která se podle svých slov zatím nevzpamatovala z toho, že musela šlapat do krvavých louží, které v chodbách zbyly po jejích zraněných kolezích.

Přijatý narativ

Jádro šoku pro mnoho lidí spočívá ve zjištění, jak prorostlé je schvalování útoku a snah „nějak“ zajistit chybějící hlasy do významné části amerických elit, přičemž lež o ukradených volbách se v řadách amerických republikánů stala převládajícím narativem. Jde o hrůzu z faktu, že je možné, aby někdejší prezidentův poradce veřejně vzkazoval někdejšímu ministru spravedlnosti „přijdeme si pro tebe, brácho“, a jen z povinnosti dodal, že si pro něj přijdou „legálně“. Je to kulturní šok, který můžeme přirovnat ke chvíli, kdy v poklidu sedíme u večeře s vlivnými lidmi, kteří zprvu používají příbor, ale najednou si hodí nohy na stůl a začnou zuby rvát syrové maso z kostí.

Členové vyšetřovací komise, jejíž místopředsedkyní je republikánka a někdejší členka vedení Liz Cheney, vědí, že ve svých závěrech nesmějí přestřelit. Musí odvést precizní argumentační práci, protože pro část veřejnosti, která stále váhá, jak se k dění v zemi postavit, by kauzu odstřelili s heslem „kampaň“. Část svých spoluobčanů samozřejmě nepřesvědčí nikdy. Jejich úsilí je však vedeno přesvědčením, že má-li demokracie svůj chlév, je třeba ho pravidelně vymetat a pak se – bohužel – důkladně probrat odpadem, který se v něm nashromáždil.

Zuzana Válková|foto:Rudolf Kořínek

Nikdo v tuto chvíli neví, jaký vliv budou mít veřejná slyšení na průběh podzimních voleb do Kongresu, potažmo postavení Donalda Trumpa coby staronového kandidáta na prezidenta. Ale otevírání archivů a zveřejňování zvěrstev má význam v každé demokracii. Členové komise budou moci, přinejhorším, usínat s vědomím, že pro tu svou udělali, co mohli.

Autorka je publicistka