Zuzana Válková: Historie hysterie a dějiny změkčilosti
Člověk by se nad tou scénou rozčílil ještě dnes, a to k ní došlo před 420 lety. Slečna Mary Gloverová, 14letá dcera londýnské obchodnice, vyráží do města vyřídit pro svou máti nějaké pochůzky a doručit vzkaz sousedce, místní jedubábě Elisabeth Jacksonové.
Sousedka nemá dobrý den, a nejspíš ani život, a proto se rozhodne vybít si zlost na Mary. Sotva se děvče ocitne za prahem, ženská za ní přibouchne dveře a hodinu Mary laje za to, že její dceři ušpinila šaty, a vůbec je to nezdárnice, drbna a spratek. Propustí ji s kletbou, jaká by otřásla dospělým, natož dítětem: „Moje holka bude mít šaty, a ty budeš hnít v hrobě.“. Pak se pochlubí ženské odvedle, jak Mary pěkně počechrala peří, s dodatečným přáním, aby děvče „postihlo všecko zlo, co by ho rovnou zabilo“.
Čtěte také
Druhý den se lítice Jacksonová vydá do krámu, který patří Maryině matce, a protože dívku vyhmátne za pultem, ještě si přisadí. Mary v tu ránu zesiná, nedokáže polknout ani doušek vody, oněmí a dočasně oslepne. Čtyřikrát denně má záchvaty a její tělesná paralýza se časem zhoršuje: nemůže jíst, a tak ji rodiče krmí násilím. Při náhodném setkání s babicí Jacksonovou Mary vyděsí své okolí novým typem utrpení: prohne se v zádech do luku a ve strašné, bezhlesné křeči se válí po zemi. Lékaři i strážníci zjišťují, co jí je, a ověřují, jestli to Mary náhodou nehraje – jenže když má dívka záchvat, necítí na dlani ani plamen svíčky.
Touto pozoruhodnou historkou z dubna roku 1602 o děvčeti, kterému nakonec pomůže až exorcismus, a jeho trýznitelce, kterou společnost překvapivě neodsoudí jako čarodějnici, začíná výtečná „biografie nemoci“. Portrét dnes už neexistující choroby, známé jako hysterie. Jejím autorem je britský sociolog a historik medicíny Andrew Scull, respektovaný odborník na psychiatrii a podle všeho taky vtipný pán.
Čtěte také
Změkčilé generace
Jeho nejčerstvější knihou jsou rozsáhlé dějiny americké psychiatrie s názvem Desperate Remedies, které, kupodivu, na stránkách deníku Wall Street Journal chválí i psychiatři. Scullovy knihy nabízejí jedinečný způsob, jak se projít dějinami v době, kdy si čím dál víc lidí stěžuje na psychické potíže související se světovým děním. S pandemií, s válkou na Ukrajině nebo strmě rostoucími náklady na život. Poměrně často přitom ve veřejném prostoru zaznívají tvrzení, že naše generace jsou „změkčilé“, protože v minulosti si lidé takový luxus nemohli dovolit.
Troufám si tvrdit, že to není pravda. Existují dokonce období, kdy se duševní potíže považovaly za úmorný, přesto však jasný příznak rozvinuté civilizace – v Anglii 18. století by mohli vyprávět. Nejde tedy o objev dnešních uštvaných manažerů: rozšiřování držav a dominií bylo nejspíš taky o nervy. A už tehdy se vědělo, že kdo kvůli řízení mezinárodního obchodu moc vysedává a cpe se importovanými lahůdkami, tak si koleduje.
Lidé se trápili vždycky. Určující je, kdy jsme o tom začali pořizovat záznamy a jestli se duševní potíže dotýkaly společenských vrstev, jejichž osudy, s prominutím, někoho zajímaly. Platí ovšem, že kdo chce, může se k psychickému utrpení stavět nezměkčile a postaru: jako kúra se nabízí pití litrů sirné vody, pouštění žilou, zvracení, užívání diuretik nebo laxativ, tedy postupy populární v 17. století. V případě zájmu lze experimentálně odejmout některý z nadbytečných reprodukčních orgánů – to máme 19. století. Příznivci tradičnějších řešení se mohou stát alkoholiky nebo se projíst k morbidní obezitě – to je nadčasová věc.
No, a ti změkčilejší z nás si holt zajdou s někým promluvit.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
