Zuzana Válková: Buď vychytralý a vař jako Květoslav

14. listopad 2021

Není to nehezký člověk, a nejspíš není ani hloupý. Bude mu něco ke třiceti a ve srovnání s ostatními účastníky kuchařské soutěže má souvislý, vcelku spisovný projev. Hlavně ovšem nepěstuje falešnou skromnost. Co falešnou skromnost! Náš hrdina, říkejme mu třeba Květoslav, se rozhodl pro prudkou vychytralost.

Do estrády, ve které si lidé vzájemně vaří obědy a večeře, které si pak chválí, pomlouvají nebo do nich roní slzy, přichází s taktikou. Květoslavovi není líto zdrojů ani času k tomu, aby na ostatní vyzrál. Ano, jistě, jde mu o peněžitou výhru – čím déle ho ovšem člověk sleduje, tím je mu zřejmější, že to pravé vítězství se má odehrát v mravní rovině. Je jím věta: „Já to věděl.“

Čtěte také

Květoslavova taktika prudké vychytralosti navíc, zdá se, funguje. Ať mu spolustolující předloží cokoliv, je to málo vazké, jindy málo tekuté. Někdy je to slané, když to mělo být sladké, případně to vypadá jinak než by si strávník, který už v televizi viděl kus světa, představoval.

Brzy začne Květoslava předcházet pověst znalce. Květoslav nejenže není falešně skromný, je uvěřitelně sebevědomý. Vidíme ho suverénně krájet kus libového hovězího. Sebejistě obsluhovat mixér. Odměřovat červené víno, protože v poslední omáčce, kterou ochutnal, ho bylo málo. Přátelé, Květoslav bude vítězem. Jeho kolegové, kterým z principu rozdává nejnižší možné bodové hodnocení, se s tím smířili.

Kostka bujónu zalitá teplou vodou

Čtěte také

Konečně má Květoslav servírovat vlastní menu. A protože je vychytralý, ví, že musí taktiku přizpůsobit skutečnému výsledku. Květoslav rozvaří hovězí na kaši a nechá z něj odpařit sós. Polévka mu vzkypí na indukční desku. Dezert, kterým je sklenička s vrstvami barevné hmoty, svědčí o jisté bázni ze složitější cukrářské práce. Květoslav přiznává, že vlastně moc vařit neumí. A ani ho to nebaví... Proto se rozhodne, že to uhraje na soucit. Oběd podává pokrotle. S varováním, že to asi nebude dobré. S lítostí, že byl přísný. A pak se stane zázrak.

Lidé sedící u stolu mu odpustí. Ne, vážně, vezmou ho na milost. Máme-li občas pochybnosti o lidské povaze, tu je důkaz, že nůž bodnutý nikoliv do zad, ale do rozšmelcovaného guláše, z něj lze vyjmout a člověka, který nám kejdu předložil, přivinout k hrudi. Pro vychytralost, ze které lautr nic není, máme v této zemi obrovské pochopení.

Čtěte také

Kdyby si člověk nedával pozor a chtěl šlápnout na hrábě, které si na sebe sám nastražil, dopustí se dokonce úvahy o národní povaze: Nedá se podobným květoslavováním vysvětlit ledasco z toho, čeho jsme dnes svědky?

Třeba historku o paní, která se v nemocnici nechává zachraňovat před těžkými následky covidu a potají vylévá do umyvadla infuze. Není snad chytřejší než doktoři? Je. Nebo politik, který sice ví, že mu na šmé s evropskými dotacemi někdo přijde, ale až později – každý průšvih vychytrale odsunutý na potom je průběžné vítězství.

Zuzana Válková

No, a v neposlední řadě je tu ta věc s vakcínami. Každý samostatně uvažující člověk, který zvládne rozvařit hovězí, je přece dost brilantní na to, aby věděl, že to, co připraví vědci v júesej, je ve skutečnosti kostka bujónu zalitá teplou vodou. Nejlepší na tom všem samozřejmě je, že jakmile se ukáže, že to byly všechno blbosti a projevy čirého nýmandismu, dovedeme to chytrolínům odpustit. Stihlo se aspoň říct „já to věděl“ – a za to to stálo! Takže asi dobrou chuť?

Autorka je publicistka

autor: Zuzana Válková
Spustit audio