„Znovu bych to nenatočil,“ vzpomíná Jan Svěrák na Tmavomodrý svět. „A já nenapsal,“ dodává Zdeněk
Uplynulo 25 let od natáčení filmu Tmavomodrý svět. V pražském Kině Pilotů se sešli na promítání filmu Zdeněk a Jan Svěrákovi, připojil se i Kryštof Hádek. „Byl jsem tehdy na vahách, jestli jsem se do toho měl pouštět. Z Ameriky pořád chodily zprávy, že to není moc dramatické,“ vzpomíná ve speciálu pořadu Hovory na psaní scénáře k oblíbenému snímku. „Na natáčení mám silné vzpomínky. Potkal jsem ještě žijící veterány,“ doplňuje Hádek.
Zdeněk Svěrák film v Kině Pilotů sledoval s dojetím. „Pro mě to byl takový nezvyklý úkol,“ vrací se k době, kdy psal scénář filmu. „Vždycky jsem dělal komedie a najednou takový válečný film. Vůbec se divím, že jsem to napsal.“
Čtěte také
Myšlenka vytvořit film o československých letcích RAF přišla podle Jana Svěráka po filmu Kolja. „Společnost Miramax, která Kolju distribuovala ve Spojených státech, podepsala smlouvu s naším producentem, že na náš příští projekt budou mít takzvané právo prvního pohledu.“
„Tak nás nabudili, že jsme si říkali, co bychom tak mohli udělat, na co bychom normálně v našich podmínkách neměli ani peníze, ani energii a možnost natočit,“ vypráví.
„Napadlo nás tohle jako taková největší věc, na kterou bychom snili, ale nikdy bychom se na to neodvážili pomyslet. Tatínek pracoval v rozhlase v armádní redakci a kolem šedesátých let se s veterány RAF měl možnost setkat a vyzpovídat je a podstrkoval mi o nich knížky, takže jsem se stal brzo fanda,“ vzpomíná Jan.
Zdeněk Svěrák dodává, že ho ovlivnila kniha Sestřelen od Františka Fajtla. „To bylo moje čtení, které mě zasáhlo. A představte si, že tenhle generál ještě žil, já jsem se s ním seznámil natolik, že mi říkal Svěráčku,“ přibližuje s úsměvem a pokračuje:
„Pak byl ještě jeden, toho jsem neznal, generál Antonín Liška z Plzně. A podle knížky Františka Fajtla, která se jmenovala Dva údery pod pás, a knížky Antonína Lišky Jak se plaší smrt, jsem ten příběh upletl.“
Milostný příběh a přátelská zápletka filmu z jeho knihy nejsou. Psát o stíhačích bylo podle Svěráka těžší než o bombardovacím letectvu, ve kterém byl kolektiv.
„Stíhači byli sólisti, kteří žili bohatýrským životem po barech a pak na tři čtvrtě hodiny, kdy měli nádrž, šli na smrt. Asi tam musel být tenhle milostný trojúhelník, aby se tam něco mezi nimi dělo,“ přemítá.
Americká kopie
Původní scénář, který se jmenoval Piloti, autorům americká Miramax vrátila jako vlastenecký film, který společnost nechtěla financovat. Během čtyř let, kdy autoři hledali jiné financování – které nakonec přišlo částečně z Německa – Miramax koupil společnost Walt Disney. Ta začala mezitím vyvíjet podobný příběh s koktavým pilotem: Pearl Harbour.
Čtěte také
S nápadem koktavého pilota přišel v původním scénáři Zdeněk Svěrák.
„Táta chtěl každému pilotovi dát nějakou charakteristiku. Jeden se bál a přesto létal, druhý měl rád jídlo. A protože už asi docházela fantazie, tak dal jednomu koktání, ale neporadil se, jestli je to vůbec možné. A Američani to slepě okopírovali,“ směje se Jan s tím, že řečová vada totiž byla pro letectvo za války handicap, pro který by vojáka k jednotce nepustili.
„Když jsem to viděl, tak jsem si říkal: To je tak podezřelé,“ doplňuje Zdeněk Svěrák s tím, že mu opisování Američanů příliš nelichotí.
Energie a drzost
Pro Jana byl rozměr filmu, kterého byl režisérem i producentem, nepředstavitelný. „Na letišti, které se stavělo tři měsíce, pracovalo intenzivně 30, někdy 60 lidí. Já jsem se styděl, že je to jen kvůli filmu, postaví to a pak se to vyhodí do povětří,“ přiznává. Natáčení mělo trvat 50 dní a nakonec to byl dvojnásobek.
Čtěte také
„Nakonec o sobě moc nevíte, svět okolo přestal existovat. Potom tam splývala postava producenta a režiséra do mlžné postavy, která se to jen snažila dodělat,“ uznává.
Když 25 let poté pracoval na knize o tvorbě Tmavomodrého světa, uvědomil si, že už by znovu takový snímek natočit nedokázal. „Neměl bych na to ani energii, ani tu nesmírnou drzost,“ přiznává.
Ani Zdeněk Svěrák by dnes scénář k Tmavomodrému světu nejspíš nenapsal. „Byl jsem na vahách, jestli jsem se do toho měl pouštět. Z Ameriky pořád chodily zprávy, že to není moc dramatické,“ říká. Scénář prošel změnou jedenáctkrát, než se dostal do konečné podoby.
„Byl jsem odměněn tím, že ti, kteří se toho dožili – Fajtl a ostatní – mi po premiéře říkali: Vy jste nás vrátil do těch spitfireů, zase jsme si to prožili. To byl nádherný pocit,“ vzpomíná. „A taky tihle chlapi zůstali na premiéře ze všech nejdéle. Byla tam kapela a oni se vrátili do mládí,“ dodává režisér Jan.
Jak vymýšleli tvůrci Tmavomodrého světa „triky“, jako označování jednoho letadla jinak z každé strany, aby ušetřili na produkci? Jakou chybu udělali ve výběru hudby? A museli čeští herci umět anglicky? Poslechněte si celý záznam besedy s tvůrci i diváky filmu Tmavomodrý svět, audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
