Změny v mezinárodní přepravě, nezaměstnanost v Německu a nový lék proti rakovině

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Provoz mezinárodních autobusových linek z Česka na Slovensko a naopak dozná od června velkých změn. Slovo dostanou za malou chvíli zástupci českých dopravců a Slovenského ministerstva dopravy.

Počet nezaměstnaných v Německu přesáhl citlivou hranici 5 milionu lidí. Jde o nejvyšší počet lidí bez práce od roku 1933.

Milník v léčbě rakoviny, tak označují rakouští lékaři nový lék avastin. Čeští onkologové varují před přílišným optimismem. Téma pro profesora Pavla Klenera.

Už na 10 tisíc lidí podepsalo petici, ve které žádají, aby se do televizní soutěže o největšího Čecha vrátilo jména Járy Cimrmana. Námět pro fejeton Jana Pokorného.

Takový je stručný souhrn témat dalšího Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Změny v mezinárodní přepravě

Hana Hikelová: Pokud využíváte služeb mezinárodních autobusových linek k dopravě pouze po České republice nebo pouze po Slovensku, od června pro vás tato možnost s největší pravděpodobností skončí. Na konci května vyprší platnost licencí pro mezinárodní autobusovou dopravu z České republiky na Slovensko a naopak. Slovenská strana se rozhodla využít tohoto termínu a licenční podmínky bude měnit. Slovensko chce dát povolení jen těm spojům, které budou přepravovat cestující výhradně z české zastávky do slovenské. Téma pro následující minuty. U telefonu je teď náměstek pro dopravu ČSAD Kladno Lubomír Landa, hezký podvečer.

Host (Lubomír Landa): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pane Lando, jak konkrétně se oproti stávající situaci budou měnit pravidla pro provozování mezinárodních linek?

Host (Lubomír Landa): Při předkládání žádosti i nové licence nebo o prodloužení licencí k 1.6. nás ministerstvo dopravy informovalo, že bude zrušena současně platná možnost vnitrostátní přepravy cestujících. To znamená, že při jízdě ve směru z Čech na Slovensko bude možno v zastávkách na českém území nakládat pouze cestující, kteří budou mít výstupní zastávku na slovenském území a opačně.

Hana Hikelová: Vy konkrétně provozujete linky z Kladna do Košic a do Spišské Nové Vsi, jak tyto změny pocítí cestující?

Host (Lubomír Landa): Domnívám se právě, že pocítí. Ke zhoršení dojde nejenom u ekonomik linek pro dopravce, ale dojde to i ve vztahu k cestujícím, ve zhoršení nabídky, protože existuje řada relací, řada přepravních spojení, kdy přepravu zajišťují pouze mezinárodní linky a není souběžně vedena žádná vnitrostátní linka, ať už autobusová nebo železniční. Například v tom našem případě jezdíme z Kladna do Košic, jezdíme z Kladna do Spišské Nové Vsi, ve směru do Košic máme nástupní zastávky na českém území ještě Praha a Brno, ve směru do Spišské Nové Vsi Praha, Hradec Králové a Olomouc. A právě z Kladna do Brna, do Hradce Králové a do Olomouce neexistuje jak jsem říkal jak po silnici, tak po železnici žádné přímé spojení, to znamená, to bylo využíváno pouze mezinárodní linkou a tato možnost v té chvíli padne. Domnívám se, že podobné vazby jsou určitě i na slovenském území.

Hana Hikelová: Laicky řečeno, rozhodující bude tedy přejetí státní hranice. Cestující budou moci využít mezinárodních linek pouze pro přepravu z jedné země do druhé.

Host (Lubomír Landa): Přesně tak, ano.

Hana Hikelová: Vyplatí se vám tyto linky nadále provozovat po konci května?

Host (Lubomír Landa): Tak jako každý dopravce i my budeme muset vyhodnotit, jaké procento cestujících v současné skladbě, jsou cestující, kteří jedou přes hranice a kolik je tam cestujících, kteří jedou pouze ve vnitrostátní dopravě. Podle toho jak to procento bude, tak buďto linka určitě se zhoršenou ekonomikou, ale bude ji možné provozovat dál nebo nastane krok nějaké zatraktivnění té linky, buďto přibrání, ubrání zastávek nebo zrychlení, no a pokud by byla situace nejhorší, tak pak už bude asi dopravce žádat o odebrání licence, takže stejné kroky čekají i nás.

Hana Hikelová: My už jsme zmiňovali, že toto opatření navrhuje slovenská strana, tedy slovenské Ministerstvo dopravy. Proč se ale to omezení linek bude týkat i českého území, proč ne pouze tedy slovenského?

Host (Lubomír Landa): No, toto asi není otázka na dopravce, to je na zástupce ministerstva dopravy. Já se domnívám, že tady asi působí funkce reciprocity, to znamená, že na obou územích by měly být potom stejné podmínky.

Hana Hikelová: Říká náměstek pro dopravu ČSAD Kladno Lubomír Landa. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Lubomír Landa): Na shledanou.

Hana Hikelová: No a do Bratislavy teď zdravím ředitele sekce silniční dopravy Slovenského ministerstva dopravy Jaroslava Hnatiče. Hezký podvečer.

Host (Jaroslav Hnatič): Dobrý den přeji.

Hana Hikelová: Pane řediteli, proč jste se rozhodli měnit licenční podmínky dopravcům, kteří zajišťují autobusové spojení mezi Českem a Slovenskem?

Host (Jaroslav Hnatič): Rozhodnutí bylo dané z toho důvodu, že pro Českou republiku i Slovenskou republiku platí nařízení Rady Evropy číslo 684/92 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu osob autokary a autobusy a je to jen na mezinárodní přepravu. Znamená, že do termínu 31.5. bude platit starý stav, od 1.6. ti, kteří si požádají, budeme vydávat nové licence.

Hana Hikelová: Nové licence tedy pouze pro dopravce, kteří nebudou v žádném případě provozovat vnitrostátní dopravu, ať už na českém nebo slovenském území.

Host (Jaroslav Hnatič): Trochu předbíháme, protože je to správné konání a každý jeden dopravce, ať slovenský nebo český, může požádat o vydání licence, konkrétní stát, konkrétní státní správní orgán a je to Ministerstvo dopravy České republiky anebo Ministerstvo dopravy Slovenské republiky. A my máme na to 2 měsíce čas, abychom rozhodli, buďto povolíme, anebo nepovolíme. To znamená, že teoreticky je možné, že český dopravce požádá o licenci na linku Praha Bratislava Košice, ale chci i obslužnost vnitrostátní na slovenském území. To znamená, že konkrétní případ budeme posuzovat a slovenská strana zamítne obslužnost území na Slovensku, protože ji to neumožňují a tak stejně i České republice nařízení Evropské unie.

Hana Hikelová: Pane řediteli, vy jste tady teď mluvil o tom, že ten proces teprve začne, bude se rozhodovat dva měsíce, tedy lhůta, kterou máte na vyřízení. V českých médiích se objevily informace, že ale v podstatě tu výjimku na vnitrostátní dopravu, ať už na české nebo slovenské straně, když se podíváme teď na tu slovenskou, budou moci zajišťovat pouze čeští dopravci, kteří si zřídí dceřinou společnost na Slovensku. Je tato informace pravdivá?

Host (Jaroslav Hnatič): No, víte co? To je velice otázek hned v jednom, to znamená, že když se slovenský dopravce rozhodne podnikat v této oblasti na české straně, musí dodržet všechny právní předpisy České republiky. Když český dopravce se rozhodne vykonávat vnitrostátní obsluhu na Slovensku, znamená, že musí postupovat podle zákona o silniční dopravě 168/96 Sbírky a ostatních novelách podle našeho právního předpisu. Znamená, že musí mít registrovaná vozidla na Slovensku, společnost na Slovensku a dodržovat všechny právní předpisy u nás.

Hana Hikelová: Čeští dopravci tvrdí, že se toto opatření může dotknout cestujících, například provozovatel linky z Kladna do Košic už nebude moci cestující vést ani z Kladna do Brna v rámci vnitrostátní přepravy. Přitom jiná přímá linka například mezi těmito městy neexistuje. Je to stejné i pro slovenské dopravce? Tedy například slovenský provozovatel linky z Košic do Brna už teoreticky nebude moci vést cestující například z Košic do Bratislavy, pokud nebude mít na to výjimku.

Host (Jaroslav Hnatič): No ano, protože to je mezinárodní linka a v tomto případě se mohou brát cestující z Košic do České republiky a nemohou vystupovat na území Slovenské republiky. To stejně platí i pro slovenské dopravce i pro české dopravce. No a to obdobně by mělo platit i v České republice, že z Prahy do Brna nebo kde jste říkala, ne. No ale je to, u nás je to postavené tak, že kompetence pro obslužnost na Slovensku vnitrostátním autobusem jsou na vyšších územních celcích, ne na ministerstvech. Znamená, že my nemůžeme povolit obslužnost, kterou nemáme kompetenčně danou.

Hana Hikelová: Souvisí to i s tím, že právě ty celky, na české úrovni tedy kraje v podstatě dotují některé spoje, a tímto přicházejí například o peníze?

Host (Jaroslav Hnatič): Víte co? Je to související i s dotací, která zabezpečuje obslužnost území vyšší územní celky. Ony jsou zodpovědné za obslužnost území, za poskytování pravidelných linek, za určování slev a výšku cestovného. Přece nemůže ministerstvo dopravy jim v této oblasti diktovat, protože ministerstvo dopravy v tom případě není zodpovědné. To z toho vyplývá. Ale takový stav je jen mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, ale podle nových platných nařízení to nemůže být takto schvalované.

Hana Hikelová: Tato dohoda bude pouze mezi Českou a Slovenskou republikou nebo bude platit i pro jiné země, to znamená v rámci Evropské unie?

Host (Jaroslav Hnatič): Ne, to nejde o dohodu. To jde o nařízení Evropské unie, platné pro všechny státy unie. Znamená, že i Rakousko, Česko, Polsko, Portugalsko a Slovensko. Nevytrhujme a nedávejme to do kontextu, že to je jen dohoda mezi Slovenskou a Českou republikou. My jsme povinni plnit nařízení tak, jako i česká strana.

Hana Hikelová: Říká ředitel sekce silniční dopravy Slovenského ministerstva dopravy Jaroslav Hnatič. Já vám děkuji za vysvětlení a těším se někdy opět na slyšenou.

Host (Jaroslav Hnatič): Dobře, děkuji. Na slyšenou.

Hana Hikelová: A k tomuto problému do třetice. České ministerstvo dopravy tvrdí, že slovenská strana si špatně vykládá evropské nařízení a měla by přehodnotit svou pozici ve výkladu článku 1, nařízení Rady číslo 12/98. Evropská legislativa je ale v tomto směru dost nepřehledná. Jak tedy tuto věc upravuje, na to už se zeptáme do Bruselu naší zpravodajky Pavly Kvapilové, hezký podvečer.

Pavla Kvapilová: Dobrý podvečer.

Hana Hikelová: Tady byla, Pavlo, řeč o článku 1 zmíněného evropského nařízení 12/98. O co v něm tedy vlastně jde?

Pavla Kvapilová: Tak autobusovou dopravou se zabývá skutečně několik v uvozovkách evropských zákonů. Ty mluvíš o nařízení, které stanovuje podmínky, za nichž můžou dopravci z jiných zemí provozovat vnitrostátní osobní dopravu v členském státě. Onen článek 1 je docela stručný a v zásadě říká toto. Kterýkoli dopravce, který vlastní licenci, má povolené za podmínek stanovených v tomto nařízení a bez diskriminace z důvodu státní příslušnosti, dočasně vykonávat vnitrostátní osobní dopravu, aniž by musel být nějak usazený v tomto státě. Celé to je ale každopádně provázené ještě s dalším nařízením, o kterém už také byla řeč, to se pro změnu jmenuje nařízení o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy. Tam jsou tedy velmi detailně podmínky, za kterých to v unii funguje. Když si toto nařízení pročteme, tak tam najdeme pravidlo, týkající se onoho problému, který tady rozebíráme. Říká se tam totiž, že žádost o povolení pro dopravce je možné zamítnout, pokud je prokázáno, že by dotyčná doprava bezprostředně ohrozila existenci už povolených linek.

Hana Hikelová: Jak by se to ale pak muselo prokazovat?

Pavla Kvapilová: Tak, to by mělo být hypoteticky na nějaké určité slovenské firmě, které by se to dotklo, a ta by musela skutečně udělat analýzu, kde by ukázala, že tam jezdí tolik a tolik cestujících, situace je taková nebo maková a další linka by vyloženě způsobila vážné ekonomické problémy. S velkou pravděpodobností by to tedy bylo takto.

Hana Hikelová: Každopádně česká a slovenská strana si vykládají tato evropská nařízení každá tak trochu po svém, jak z toho ven, jaká jsou možná řešení?

Pavla Kvapilová: Já to, co tady říkám, jsem konzultovala s právními experty tady v Bruselu a údajně jsou tu v podstatě dvě cesty. Za prvé, Praha by mohla zpochybnit případně ten slovenský výklad a upozornit na to Evropskou komisi. Ta to pak vyhodnotí, no a pokud by Česku dala za pravdu, tak by vzápětí vyzvala Slováky, aby všechno dali do pořádku. No a pokud by se to případně nestalo, tak by se to mohlo řešit až u Evropského soudního dvora. No a ten druhý možný scénář nebo druhý možný způsob, to je ten, že by to totiž vzala do svých rukou přímo nějaká česká firma, které se to týká, například namátkou ČSAD Kladno, které jsi zmiňovala, a zažalovala by slovenský stát u slovenského soudu, no a ten by se pak obrátil na Evropský soudní dvůr a Evropský soudní dvůr by udělal předběžný rozsudek s tím, že toto stanovisko by vzápětí dodal onomu slovenskému soudu.

Hana Hikelová: Zjistila v Bruselu Pavla Kvapilová. Pavlo, díky a hezký večer.

Pavla Kvapilová: Dobrý poslech Radiožurnálu.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Už na 10 tisíc lidí podepsalo petici, v níž žádají, aby se do televizní soutěže o největšího Čecha vrátilo jméno Járy Cimrmana. Podle regulí se vítězem ankety může stát jen člověk, který žije nebo žil. Jan Pokorný vysvětluje příčiny této situace v pravidelném fejetonu.

Jan Pokorný: "Není divu, že se Česká televize zdráhá říct naplno, že pro většinu Čechů je tím největším Jára Cimrman. Bojí se totiž, že při přebírání vítězné ceny v přímém televizním přenosu by se vnučka Járy Cimrmana, dnes dvaačtyřicetiletá manažerka Jaroslava Cimrmanová Dušná mohla dopustit nepříjemné indiskrétnosti.

Jak známo Jára Cimrman v roce 1914 údajně záhadně zmizel. Jaroslava je jeho jediným potomkem a správkyní Cimrmanovy pozůstalosti. V ní badatelé nedávno objevili žádost k tehdejšímu CK Patentovému úřadu. Stojí v ní, citujeme:

V souvislosti s mým celoživotním úsilím za uznání práv národa českého žádám o zapsání do listiny patentní společenskou hru největší Čech. Vycházeje z toho, že v zemích mocnářství se čile rozšířily soutěže o největšího Rakušana a největšího Uhra, považuji za nezbytné, aby v Čechách a v Moravě bylo dopřáno lidu vybrat si největší postavu vlastních dějin. Její výsledky nechť jsou vyhlášeny na slavnostním večeru, nazvaném Čech Čechovi Čechem.

Potud z žádosti Járy Cimrmana o registraci námětu na soutěž o největšího Čecha. Při dalším pátrání se přišlo na to, že smůla provázela Cimrmana i při snaze o patentování tohoto nápadu. Stejně jako s vynálezem telefonu, dynamitu, ruchadla, přichází i tentokrát Cimrman na úřad pozdě. Větu úředníka, teď tu byl, nemůže Cimrman už ani slyšet a mizí ve vídeňské hospůdce. Čeho se tedy Česká televize vlastně obává, když oficiálně Cimrman autorská práva na soutěž o největšího Čecha nemá. Dramaturgové se právem děsí, aby nevyšlo najevo, že tato soutěž přece jen může být někomu ukradená."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Za chvíli budeme v Týdnu v tahu mluvit o nezaměstnanosti a hospodářských reformách v Německu a také o novém léku na rakovinu avastinu. Zatímco rakouští lékaři ho označují za průlom v léčbě nádorových onemocnění, čeští varují před přílišným optimismem.

Nezaměstnanost a sociální reformy v Německu

Hana Hikelová: Počet nezaměstnaných v Německu překročil v lednu citlivou hranici 5 milionů osob. Na růstu nezaměstnanosti se podepsala sezónnost, protože přes zimu je méně práce ve stavebnictví nebo zemědělství, dále nepříliš příznivý vývoj německé ekonomiky a její velké strukturální problémy. V Severním Porýní Vestfálsku je teď reportérka Radiožurnálu Helena Šulcová, hezký podvečer.

Helena Šulcová: Hezký večer.

Hana Hikelová: Heleno, donedávna byla nezaměstnanost hlavně problémem části bývalého východního Německa, zvyšuje se teď radikálněji ve všech částech země?

Helena Šulcová: Tak, já bych řekla, že je to skutečně problém celého Německa. Samozřejmě východ, tedy bývalá NDR je nezaměstnaností postižena nejvíce, bez práce je tam teď už 20 a půl procenta lidí, což je o 2 procenta více, než tomu bylo před měsícem. Já jsem teď v západní části, jak už jsi říkala, v Severním Porýní Vestfálsku, už i tady začíná dělat nezaměstnanost problémy, teď je tu bez práce přes 11 procent lidí. To je o 3 procenta zhruba více, než tomu bylo loni. Jsou tu ale místa, například velká města, jako třeba Dortmund nebo Diesburg, kde je kolem 15 procent lidí bez práce. Nejlépe je na tom v této spolkové zemi bývalé hlavní německé město Bonn, kde je necelých 8 procent lidí bez zaměstnání v tuto chvíli.

Hana Hikelová: A jak vnímají problém nezaměstnanosti samotní Němci?

Helena Šulcová: Tak samozřejmě se tady o nezaměstnanosti hodně mluví, hlavně ve středu, kdy byla ta nová čísla o nezaměstnanosti zveřejněna. Ono samozřejmě když se lidé ze sdělovacích prostředků dozvěděli, že v Německu je přes 5 milionů nezaměstnaností, což je údajně nejvíce od roku 1933, tak to pochopitelně na optimismu příliš nepřidá. Nicméně tady v Porýní nad Rýnem probíhá právě teď karneval, vy si možná říkáte, proč o tom teď začínám mluvit, ale ono to trošku souvisí. Všechny restaurace tu praskají ve švech, lidé sedí v různých kostýmech, maskách a několikrát jsem tu viděla převleky za bezdomovce a na zádech velký nápis Hart 4, což je, Hart 4 je ona reforma trhu práce, která začala od ledna platit a od které si spolková vláda slibuje zlepšení čísel o nezaměstnanosti. Zatím se ovšem tato reforma stala alespoň inspirací pro několik karnevalových kostýmů.

Hana Hikelová: Z Kolína nad Rýnem Helena Šulcová. Na slyšenou.

Helena Šulcová: Na slyšenou.

Hana Hikelová: A po telefonu teď zdravím Petra Robejška z hamburského Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství.

Host (Petr Robejšek): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pane Robejšku, Schröderova vláda sociálních demokratů a Zelených před nedávnem naplno rozjela rozsáhlé reformy v hospodářství. Začaly platit i přísnější podmínky právě pro vyplácení sociálních dávek i podpor v nezaměstnanosti, jak se reformní kroky projevují právě na počtu nezaměstnaných?

Host (Petr Robejšek): Tak zatím se projevuje tím, že stoupají. Dokonce, když se podíváme na ta čísla hodně kriticky, tak někteří autoři docházejí až k číslu 9 milionů nezaměstnaných, když k tomu připočítají třeba ty, kteří šli dříve do penze a vlastně zrovna tak nepracují a dostávají peníze od pracovního úřadu a další a další případy. To znamená ten první dopad je negativní, dlouhodobý dopad může být pozitivní, ale na to, aby skutečně změnil zásadně situaci, nejsou ty reformy dostatečně radikální.

Hana Hikelová: Vy už jste zmiňoval, že někteří odhadují ten počet na 9 milionů. Německý ministr práce Wolfgang Klement připustil, že další milion a půl, kromě těch zmíněných 5 milionů Němců dělá veřejně prospěšné práce. Dramatické problémy tak alespoň podle Německého ministerstva práce má minimálně šest a půl milionu lidí, dá se očekávat, že se tato situace změní?

Host (Petr Robejšek): Tak dlouhodobě se jistě změní, ale krátkodobě prožívá Německo, jak jste již naznačila, konjunkturální potíže a zároveň, a to je ta hlavní, řekněme německá nemoc, základní problémy se svým sociálním státem, se strukturálními problémy, s otázkami jak zacházet s pracovním trhem, jakou kvalifikaci mají ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a tak dále a tak dále. Ke každému z těchto bodů by se dalo delší dobu hovořit.

Hana Hikelová: V čem by Německo mělo v uvozovkách přitvrdit tak, aby ta situace se měnila radikálnějším způsobem?

Host (Petr Robejšek): Úřady by měly udělat mnohem víc, pokud jde o to, jak donutit lidi, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní k tomu, aby převzali práci i takovou, která neodpovídá jejich finančním představám o odměně. Třeba víme, že v posledních letech zaniklo zhruba 1,2 milionů pracovních míst v průmyslu a ve stavebnictví, oproti tomu vzniklo přes 2 miliony pracovních míst ve službách, ale tato pracovní místa nejsou tak dobře placena. A pro dnešního nezaměstnaného se ještě pořád vyplatí žít ze státní podpory, aniž by se snažil o to uživit se nějak, byť i s méně placeným místem. A můžu dát dobrý příklad. Otec rodiny musí vydělávat pořád více, než 1.600 euro měsíčně, aby měl více, než ti, kteří prostě žijí ze státní podpory.

Hana Hikelová: Reformy v Německu ale třeba i problémy v práci ukazují, že model sociálního státu v Evropě má obrovské problémy. Jaká je vůbec vize toho, jak by ten sociální stát v uvozovkách měl vypadat do budoucna?

Host (Petr Robejšek): To je skutečně zásadní problém a řekl bych velice velký problém Německa, protože Německo má celý ten sociální systém sociálního státu opřený a financovaný vlastně výlučně z práce. To už začalo před mnoha a mnoha lety tím Bismarckovým sociálním zákonodárstvím. Potvrdilo se to potom nebo utvrdilo po druhé světové válce, kdy opět nebylo nic jiného než trosky a práce a z té práce financovali i teda ten sociální stát. Do dneška se vlastně nic nezměnilo. V tomhle tom ohledu se musí udělat opravdu velmi mnoho, řekněme radikální změna, ovšem samozřejmě radikální změny nejsou ve společnosti, která je ukolébána desetiletími blahobytu a zvyklá na určitý standard a očekává určitý standard, nejsou tak jednoduché, jak bychom si to představovali a paradoxně abych to dokreslil. My mluvíme o nezaměstnaných, ale zároveň zjišťujeme, že Německu vlastně docházejí pracovní síly, když se podíváme na to, že tam žije 82 milionů obyvatel, dejme tomu 9 milionů z toho jsou nezaměstnaní, 20 milionů pobírá důchod, když odečtete děti, tak zbude 25 milionů lidí, kteří musí tenhleten sociální stát svojí prací financovat, a to je v podstatě nemožné. To jsou burlaci, kteří ještě navíc jsou zatěžováni a omezováni státními zákony, odborářským rovnostářstvím a všemi dalšími řekněme ještě ekologickým zákonodárstvím a dalšími omezeními, které samozřejmě tenhleten potenciál, který už sám o sobě je slabý na to, aby táhl tu loď po proudu, když zůstanu u toho obrazu burlaků, aby tuhletěch 35 nebo 30 milionů lidí, aby opravdu bylo schopných tenhleten sociální stát utáhnout. Tady se musí stát zásadně něco jiného.

Hana Hikelová: Má Schröderova vláda vůbec ambici změnit něco razantním způsobem na tomto systému kromě těch reforem Hart 4, o kterých vy tvrdíte, že jsou nedostatečné?

Host (Petr Robejšek): Víte, žádná vláda nemá zájem dělat nepohodlná, nepříjemná opatření. A Schröderova vláda samozřejmě není žádnou výjimkou. Je to trošku paradox a svým způsobem historická tragédie, protože Schröderova vláda je nucena provádět striktně konzervativní politiku, která by spíše slušela CDU, ale bývalý kancléř Khol se soustředil spíše na budování svého pomníku v dějinách a tyhle ty problémy prostě přehlížel, vůbec se jim nijak nevěnoval, takže jeho nástupce z toho jednoduchého důvodu, kasy jsou prázdné, už není v pokladnách vůbec nic, je nucen dělat tyhle ty radikální kroky a dělá je samozřejmě tak radikálně, jak sociálně demokratický kancléř může. Takový kancléř, který má za krkem odbory, který má svoji určitou tradiční klientelu, která mu samozřejmě dá najevo to jsme my, kteří utrpí právě těmito reformami. To znamená vzhledem k tomu, v jakých potížích se to odehrává, jak obtížná situace vnitropoliticky a ideologicky pro Schrödera existuje, tak dělá strašně moc a řekl bych historické kroky, ale fakticky k tomu, abychom ten problém opravdu vyřešili, je to ještě pořád hodně málo.

Hana Hikelová: I když je v posledních letech evidentní, že německé hospodářství má problémy, které se odráží v podstatě i v naší ekonomice, stále ale platí, že německá ekonomika patří k silným a stabilním světovým ekonomikám. Jaká je síla německého hospodářství ve schopnosti určité regenerace?

Host (Petr Robejšek): Když se podíváme na statistiky, tak zjistíme opět jistý paradox, Němci jsou již druhý rok po sobě velmistři v exportu. Překonali Ameriku už dávno a exportují naplno, což vypovídá něco o tom, jak úžasný potenciál, jak úžasnou dynamiku tohle to hospodářství má a je to svým způsobem protiklad a jenom zdánlivě k tomu, o čem jsme tady hovořili. Víte, já žiju v Německu hodně dlouho a co jsem se od nich naučil, vím, že když Němci něco začnou, tak to dělají pořádně a teď prostě zažívají pořádnou depresi se všemi těmi doprovodnými projevy. Angličané a Američané dokonce posměšně říkají o Německu, že to je Angstland - strachozemě, to všecko je pravda, ale Němci prostě nemají sklon k revoluci. Dělají všecko, co dělají, pořádně, teďko nastartovali reformu a tuhletu reformu dotáhnou a pořádně a proto si myslím, že bychom neměli Německo odepisovat, naopak, musíme počítat s tím, že ten obrovský dynamický potenciál tuhleté země se v historicky poměrně krátké době velice rychle zregeneruje a Německo bude opět tou lokomotivou evropského hospodářství, jakou bylo vždycky, a to je i zpráva, která je zajímavá a řekl bych pozitivní i pro nás.

Hana Hikelová: Říká Petr Robejšek z hamburského Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Petr Robejšek): Prosím.

Nový lék na léčení nádorových onemocnění

Hana Hikelová: Milník v léčbě rakoviny. Tak někteří rakouští lékaři označují nový lék, který přijde koncem tohoto roku i na český trh. Evropská unie totiž schválila k užívání přípravek avastin. Ten nádorům brání ve vytváření cév, které jsou důležité pro jejich růst. Nádorové buňky tak časem v uvozovkách zemřou hladem. Čeští onkologové ale varují před příliš velkým očekáváním. Mým hostem ve studiu je teď profesor Pavel Klener, hezký den.

Host (Pavel Klener): Dobrý den.

Hana Hikelová: Pane profesore, dá se avastin skutečně označit za milník v léčbě rakoviny?

Host (Pavel Klener): Já myslím, že rozhodně ne, protože takových milníků už jsme měli mnoho a nakonec se ukázalo, že se třeba jednalo o lék velmi užitečný, ale který jenom doplnil stávající paletu protinádorových léčiv. Myslím si, že podobná situace je s avastinem. Samozřejmě je to lék velmi nebo zdá se, že bude lékem velmi užitečným, protože zasahuje do jisté fáze vývoje nádorového onemocnění, ale není to jediný typ léku, který má podobný mechanismus účinku. Brání totiž vzniku nebo novotvorbě cév a cévy jsou velmi důležité pro výživu nádoru, protože když nádor vznikne a ten původní nádor může mít třeba jenom, může to být jenom trs nádorových buněk a ten může být vyživován průnikem živin a kyslíku takzvanou difúzí, ale jakmile ten nádor dosáhne velikosti jednoho milimetru, tak už ten přísun kyslíku nestačí a aby mohl nádor růst, tak potřebuje živiny a potřebuje kyslík a ten kyslík i živiny dostává prostřednictvím cév, které sám nemá a ty se znovu tvoří. To je velmi složitý mechanismus, kterému se říká angiogeneze a potlačením angiogeneze tedy se omezí tvorba cév a tím i přísun živin do nádoru a nádor nemůže tedy růst a v podstatě teoreticky by měl zaniknout. Ale ono to nikdy není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. Čili, kdybych to měl shrnout, tak jistěže avastin a jemu podobné léky jsou určitou novinkou v léčbě nádorových onemocnění, ale avastin, jak už jsem se zmínil, není jediný lék, který má podobný mechanismus účinku. A teď se prověřuje jeho účinnost zejména u nádoru tlustého střeva, u kolorektálního karcinomu, ale uvažuje se o jeho použití i u jiných nádorů.

Hana Hikelová: Na to jsme se právě chtěla zeptat, na co konkrétně by mohl být používán, které typy onemocnění rakovinou?

Host (Pavel Klener): No zatím uvažuje se především teda u toho kolorektálního karcinomu, ale ne jako jediná léčba, ale současně s protinádorovou chemoterapií, uvažuje se u karcinomu ledviny a pravděpodobně se uplatní i u jiných nádorových onemocnění, ale v tom je právě ten problém, že aby se mohlo říct, tenhle lék je účinný u tohoto typu onemocnění, tak se to musí vyzkoušet a musí se to vyzkoušet nejenom proto, aby se ověřila jeho protinádorová účinnost, ale aby se také zjistilo, jaké má nežádoucí účinky, protože každý lék má nežádoucí účinky a v případě avastinu už z těch prvních klinických studií se ukázalo, že skutečně má některé velmi závažné nežádoucí účinky, zejména na krevní tlak, na gastroentistinální tlak, může působit alergické reakce, čili pacienti, kteří ho v těch klinických studiích dostávají, musí být sledováni a ten lék je zatím vyhrazen pouze pro pracoviště, které mají velkou zkušenost s protinádorovou léčbou. Já bych chtěl říct, že vlastně u každého léku, který byl zaváděn do léčby nádorových onemocnění, proběhly takové tři fáze. Nejdřív ohromné nadšení, je to prostě průlom, je to nový lék, pak se ukázalo, že třeba má mnoho nežádoucích účinků a ten lék se téměř zatratil a pak je taková třetí fáze, kdy se řekne ano, je to velký přínos, ale hodí se jenom pro tento nebo pro tento nádor a je takové vystřízlivění a zařazení toho léku do té palety protinádorových léčiv, které máme k dispozici. A podobně to bude jistě i s tím avastinem, protože nepochybně se bude používat v budoucnu nejenom u kolorektálního karcinomu, ale také i u jiných nádorů, dokonce se ukázalo, i když se to zdá nepravděpodobné, že ty faktory té takzvané angiogeneze, tedy novotvorby cév, hrají jistou roli i u takzvaných tekutých nádorů, jako jsou leukémie, ale v této oblasti jsou pouze takové experimentální studie s těmito léky.

Hana Hikelová: Pane profesore, vždycky po zveřejnění podobné informace v médiích telefonují nemocní lidé, je to pro ně nová šance na vyléčení, jsou podle vás etické některé výroky především farmaceutických firem, které z některých těchto preparátů dělají v podstatě všeléky?

Host (Pavel Klener): Já si myslím, že to je velmi neetické, já jsem rozhodně proti tomu, protože dávají těm nemocným falešnou naději. Každý nemocný, který má nádorové onemocnění, tak on a jeho rodina se samozřejmě snaží sehnat to nejlepší a každá informace, která může zlepšit někdy beznadějnou situaci, je pro ně zajímavá a jsou ochotni podniknout cokoliv, aby ten lék dostali. Jenomže léky, které jsou v klinickém zkoušení, jsou prakticky nedostupné a takže ti pacienti nebo jejich příbuzní vynaloží ohromnou energii, často i finanční prostředky, aby lék sehnali, protože vycházejí vlastně z té nepřesné informace, protože pro jejich pacienta nebo pro jejich nádorové onemocnění zatím vůbec ani není použitelný ten lék, takže já rozhodně jsem proti takovéhle neseriózní reklamě, která samozřejmě někdy je iniciována farmaceutickými firmami, ale někdy za to ani farmaceutické firmy nemohou, protože tu informaci prostě dodají a média se toho ujmou, poněvadž je to velmi atraktivní téma, které zajímá mnoho lidí, takže jenomže právě proto, že ta naděje je v mnoha případech zcela falešná, tak já to považuju za velmi nešťastné a neetické.

Hana Hikelová: O rakovině se desetiletí mluví většinou jako o nevyléčitelné chorobě, nazval byste to tak i vy, i když vím, že rakovina v tomto směru je velmi široký pojem?

Host (Pavel Klener): No, nevyléčitelných chorob je mnoho, nejenom nádorová onemocnění. A já musím říct, že za léta, po která jsem v klinické praxi, došlo k ohromnému pokroku. Dneska existuje mnoho nádorových onemocnění, která jsou úplně vyléčitelná, některá jsou léčitelná, to znamená, že léčbou můžeme dosáhnout stavu, kterému říkáme remise, kdy pacient je v podstatě bez obtíží, má dobrou kvalitu života a jeho život se prodlouží o celou řadu let. I když to onemocnění se nevyléčí. Ale aby ty výsledky byly dobré a byly čím dál tím lepší, tak je potřeba, aby pacienti přišli k lékaři včas, protože včasná diagnóza znamená mnohem větší šanci na ty příznivé výsledky, o kterých jsem hovořil. Pokročilé onemocnění se dneska také dá léčit, zřídkakdy se dá vyléčit, ale ta léčba je velmi nákladná a přináší mnoho nežádoucích účinků a výrazně zhoršuje kvalitu života toho pacienta. Takže já bych tady apeloval na pacienty nebo na lid obecný, abych tak řekl, aby nepodceňoval příznaky, takzvaná varovná znamení, těch varovných znamení je celá řada, je to například přítomnost krve ve stolici, přítomnost krve v moči, změna mateřského znaménka, kašel, který nesouvisí s předchozím nachlazením, aby v těchto případech včas vyhledal lékaře a ty příznaky nepodceňoval. Já myslím, že se to postupně bude měnit, protože nevyléčitelných chorob je celá řada a přesto nevzbuzují takovou hrůzu. Možná, že částečně ta obava pramení z toho, že někdy v konečném stádiu nádorových onemocnění pacienti trpí bolestí a právě se bojí těch komplikací a obtíží. Jenomže dneska i v takzvané paliativní a podpůrné léčbě došlo k ohromnému pokroku a dneska máme takové prostředky, že tou bolestí trpět nemusí ten pacient. Bohužel i jaksi v našich podmínkách mnoho pacientů tou bolestí trpí, protože ne všichni lékaři jsou obeznámeni s moderními metodami léčby na tlumení bolesti, ale skutečně jen ve výjimečných případech nejsme schopni tu bolest patřičně utlumit.

Hana Hikelová: Říká profesor Pavel Klener. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.