Životnost neomezená, říká architekt žižkovského vysílače po třech dekádách

Václav Aulický, architekt

Třicet let uběhlo od doby, kdy byl na hranici pražského Žižkova a Vinohrad v Mahlerových sadech položen základní kámen žižkovského televizního vysílače. Pražskou dominantu dělníci dokončili v roce 1992, od té doby věž slouží jako rozhlasový a televizní vysílač, a i po 23 letech zůstává nejvyšší pražskou stavbou.

Autor návrhu architekt Václav Aulický vzpomíná na pokládání základního kamene stavby se smíšenými pocity.

„Na jedné straně je každý moment zahájení projektu pro mladého architekta pozitivní, ale tenkrát všechno bylo spojeno se stranou a vládou, takže tu kromě projektantů a stavařů byli i tehdejší papaláši, a z toho člověk radost neměl.“

Stavba je polyfunkční radiokomunikační objekt, který také sleduje kvalitu ovzduší i bezpečnost.

„Má i veřejnou funkci: ve 62 metrech je vyhlídková restaurace a v 95 metrech je vyhlídková kabina,“ dodal Aulický.

Samotný základ stavby tvoří 15 metrů pod povrchem uložená železobetonová deska, na které stojí tři ocelové tubusy.

Životnost takové konstrukce je odhadována na sto let. „Ale protože jde o stavbu železobetonovou, dalo by se říct, že životnost je víceméně neomezená,“ tvrdí architekt.

V roce 2000 přibyla na pilíře stavby i slavná lezoucí batolata od výtvarníka Davida Černého.

„Dokážu si vysílač představit i bez mimin, ale s nimi se mi moc líbí. Černého nápad se mi moc líbil a podpořil jsem ho. Mimina, která lezou po raketě, co může být lepšího?“ pochválil dominantu Prahy její architekt Václav Aulický.