Život v duté Zemi

24. září 2010

John Cleves Symmes, kapitán americké pěchoty, by sotva kdy vešel do dějin navzdory tomu, že se proslavil udatností ve válce Spojených států s Kanadou roku 1812. Po jejím skončení opustil armádu a věnoval se vědám, konkrétně nauce o Zemi. O naší planetě měl vcelku jasnou představu - je to prý pět soustředných koulí, které mají na pólech otvory o průměru několika tisíc mil. Život měl na tomto pozoruhodném tělese existovat vždy na vnitřním i vnějším povrchu každé sféry, a moře mohlo volně proudit otvory na pólech.

Symmes vystoupil se svou teorií roku 1818 a současně rozšířil leták volající s vojáckou řízností po stovce odvážlivců ochotných vydat se hledat pod jeho vedením otvor na sever-ním pólu. Takovou odvahu však neměl ani v pionýrských dobách Ameriky nikdo, a tak v následujících deseti letech cestoval výstřední vysloužilec po celé zemi, aby hledal spřízně-né duše, a hlavně peníze. Ty se nescházely v očekávaném množství, nebyly vyslyšeny ani Symmesovy žádosti o subvence adresované americkému Kongresu, třebaže jedna z nich získala hlasy pětadvaceti kongresmanů. Nakonec kapitána zradilo zdraví a v Hamiltonu (Ohio) zemřel. Jeho myšlenky však přežily ve dvou knihách, které měly různé autory, ale stejný název: "Symmesova teorie soustředných sfér." První dílo vydal roku 1826 James McBride, kapitánův přívrženec, druhé v roce 1878 Symmesův syn. V obou jsou shrnuty úvahy i jejich odůvodnění, včetně svérázné teze, že dutá planeta podobně jako duté kosti v těle byla ve skutečnosti pro stvořitele úspornou cestou v aktu tvoření.

Symmesovy názory nepřiměly tehdejší vědu k přehodnocení stanovisek. Sluší se dodat, že to nebyly názory původní, zdá se však, že Symmes o svých předchůdcích opravdu ne-věděl. Kdyby se víc zajímal o astronomii a její minulost, zjistil by že roku 1692 Angličan Edmund Halley (1656 - 1742), druhý královský astronom, soudil, že Země má 500 mil silnou kůru, pod níž se skrývají dvě vnitřní sféry zvící Marsu a Venuše, a konečně uvnitř, v dutině druhé sféry, je vnitřní jádro velikosti Merkuru. Všechny tyto sféry měly být obydle-ny. Protože bylo těžko uvěřitelné, že by život bujel v naprosté tmě, tvrdil Halley, že atmo-sféra mezi jednotlivými sférami září. Sama od sebe. Když pak roku 1716 spatřil polární záři, nepochyboval o tom, že se stal svědkem úniku této atmosféry z nitra Země. A protože věděl, že naše planeta je pólech poněkud zploštělá, bylo mu jasné, že právě tam je zemská kůra tenčí a tudíž únik plynů navýsost pravděpodobný. Představa duté Země neztrácela na přitažlivosti ani později.

Logo

Další Američan, farmářský syn Cyrus Reed Teed, narozený roku 1839, byl hluboce zbožný baptista. Ani on se nevyhnul válce, tentokrát občanské, a když svlékl uniformu, věnoval se studiu medicíny. Lékařskou praxi otevřel v městě Utica (New York), a tam se roku 1869 začala rodit jeho teorie, za jejíž uznání bojoval marně následujících třicet osm let. Jeho lékařská činnost postupně upadala a nakonec svou ordinaci zavřel. Zato získal několik tisíc přívrženců svých myšlenek. V podstatě šlo o jedinou: Země je dutá koule a lidé žijí na jejím vnitřním povrchu. Později svou myšlenku propracoval a aplikoval na celý vesmír. Ten je prý jako vejce, na jehož vnitřním povrchu žijí lidé. Uprostřed dutiny je Slunce, Měsíc, planety, prostě všechno, co známe z hvězdné oblohy. Slupka tohoto ves-mírného vejce měla být 100 mil silná a složená ze sedmnácti vrstev. Vně nemělo být vůbec nic. Slunce podle Teedových představ bylo napůl světlé, napůl tmavé, takže při otáčení kolem osy vytvářelo den a noc, zatímco Měsíc byl vlastně odrazem Země na tmavé slu-neční straně.

Idea takového zrna mohla být jedině produktem "osvícení". Nemýlíme se, potvrzuje to drobné dílko nadepsané "Osvícení Koreshovo: Podivuhodné poznání velkého alchymisty z Uticy, N.Y." Ve velkém alchymistovi poznáváme vcelku snadno Teeda, přejmenovaného na Koresh, což je anglicky zapsaný hebrejský ekvivalent jména Cyrus. Když jednou seděl Koresh sám ve své laboratoři, měl prý vidění - promlouvala k němu krásná žena a v rámci své přednášky o pravé kosmogonii mu určila roli spasitele. Ač je to sotva uvěřitelné, v roce 1894 stál Ted v čele čtyřtisícové společnosti Koreshan Unity, kterou založil, a vydával časopis Plamenný meč. Jen v Kalifornii se mu podařilo vybrat šedesát tisíc dolarů. V téže době získal pozemky na Floridě, na nichž založil město Estero, jež původně nazval Nový Jeruzalém. Jeho předpověď, že se stane hlavním městem světa s osmi miliony obyvatel, se nesplnila. Přijely jich jen dvě stě. I ty však Teed roku 1908 zklamal. Prohlašoval, že po smrti vystoupí na nebesa a vezme s sebou své věrné. Od 22. prosince onoho roku bděli věrní u jeho mrtvého těla, až je po Vánocích neklamné známky rozkladu přinutily velkého mesiáše pohřbít. Časopis plamenný meč vycházel až do roku 1949. Po požáru tiskárny, která už beztak živořila podporována několika zbývajícími přívrženci, vzala za své i teorie duté Země.

Logo

Některé prameny: W. M. Miller, "The Theory of Concentric Spheres", ISIS 33 (1941).
C. Zirkle, "The Theory of Concentric Spheres", ISIS 34 (1947).

autor: Vladimír Karpenko
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.