Život obyvatel mrazivého ruského severu už tisíce let určují hlavně ryby a sobi

Ruský sever za polárním kruhem láká stále víc a víc turistů. Přijedou na pár dní, vyfotí se na břehu Severního ledového oceánu a pak rádi zamíří do teplejších končin. Na okraji Arktidy ovšem už několik tisíc let žijí původní obyvatelé. Drsnému severu rozumějí a naučili se s ním vycházet. Do mrazivých končin se za nimi vydal zpravodaj Martin Dorazín.

Před vstupem do kočovné osady chovatelů sobů na Jamalském poloostrově nás vítají tradičním pokrmem všech severských národů – stroganinou. Jsou to kousky nasolené a hluboce zmražené ryby, v tomto případě čokory, tedy síha nosatého, lososovité ryby, která žije na dolních tocích a v ústí řek do okrajových moří Severního ledového oceánu.

Za polárním kruhem pořádně přituhuje. Při jeho překročení ruští šamani doporučují poskakovat

Symbol polárního kruhu na ruském Jamalu

Ruský sever žije svým zvláštním životem s neobyčejnými rituály. Jedním z nich je i překročení severního polárního kruhu. Pokud jej překračujete poprvé, musíte podstoupit zvláštní šamanský ceremoniál. Nevyhnul se mu na konci roku 2018 ani zpravodaj Martin Dorazín.

„Tohle je naše jídlo,“ zdůrazňuje paní Anastasia, a tak zvědavě ochutnávám. A musím přiznat, že celý rok bych to asi jíst nechtěl. Maso je opravdu velmi slané.

Ryby, sobi a zápasy

Osada je určená především turistům, za skutečnými kočovníky musíte mnohem dál. A nejsou ani tak sdílní a příjemní jako ti zdejší, kteří mají vlastně v popisu práce ukazovat své tradice a zvyky návštěvníkům.

Příslušníci původních národů ruského polárního severu jsou zkušenými rybáři. Tyto návyky se už několik tisíc let dědí z otců na syny a rodu zajišťují přežití. Podobně jako chov sobů. Ti jsou téměř posvátnými zvířaty a pastevci slaví jejich i svůj svátek Den soba. To se všichni kočovníci sejdou a pořádají hry.

Sobi jsou hlavním zdrojem obživy obyvatel ruského severu už po tisíce let

Pravidla zápasu

Před mnou na plachtě právě zápasí dva mladíci, které trénuje Alexandr Togolja: „Je to náš národní zápas. Dřív to bývala spíš taková lidová zábava, ale teď je to druh sportu.“ Kdo přetáhne klacek přes dřevěnou desku, vítězí. Smyslem normálního zápasu je povalit soupeře na lopatky – komu se to podaří dvakrát provést čistě, ten vyhrál.

Jak se nejlépe ochránit před velkými mrazy? V Rusku volí výrobky z kozí vlny

Kozám chovaným v Prichopjoru ve Voroněžské oblasti se říká prichopjorské

Zpravodaj Martin Dorazín se chystá na cestu za polární kruh, a tak už se poohlíží, co všechno by na sebe navlékl, aby nezmrznul a přitom nevypadal jako úplný hastroš. Zjistil přitom, že v módě jsou svetry, rukavice, ponožky a plédy z kozí vlny.

„Už za cara se u nás v Tobolské gubernii pořádaly turnaje. Konaly se dvakrát ročně na Den soba – jednou v létě, obyčejně druhého srpna, a pak na jaře, hned poté, co přiletěla první vrána. Závodilo se v běhu přes přírodní překážky nebo v hodu oštěpem. Pořádaly se také závody sobích spřežení a národní zápasy,“ vypráví Alexandr Togolja.

Recept na dlouhověkost

Zdejší Něnci nebo Chanti se dožívají vysokého věku. Je to nejen díky sportu a té nejčistší přírodě, jakou v Rusku můžete najít, ale hlavně díky zdravému jídlu. Alexandr chová soby a žije v čumu, což je velký stan ze sobích kůží a kožešin. A jeho recept na zdraví? Sobí maso a ryby. A co nejméně chleba.

autoři: Martin Dorazín , and

Související