Život bez rituálů, které by jej kotvily, vede k vyhoření

28. duben 2019

Češi na přelomu dubna a května tradičně pálí čarodějnice. Svědčí držení této tradice o potřebách současného člověka?

Zapalování ohňů v předvečer prvního Máje vychází z pohanských lidových tradic. Dříve se věřilo, že se v tuto noc slétají čarodějnice na svůj sabat. Očistná moc hořícího ohně tak měla lid proti kouzlům chránit.

Později se z tohoto zvyku staly oslavy návratu jara, známé pod různými názvy jako je pálení čarodějnic, Valpuržina či filipojakubská noc nebo Beltain.

„Původně to byl rituál, který měl zahánět tmu. A oheň obecně přitahuje pozornost, lidé mají rádi krby, rádi sedí společně okolo hořících polen. Je to něco ukryté hluboko v nás. Přelom dubna a května nabízí jednu z prvních příležitostí, kdy můžou lidé spolu pobýt pod širým nebem,“ uvažuje historik náboženství a teolog Tomáš Petráček. Mnohé obce podle něj organizují společné pálení čarodějnic jako událost, která je srozumitelná všem.

Nechtěli ji vzít pod střechu, tak ji nechala shořet. Žilinské katakomby vyprávějí příběh zavržené čarodějnice

Historické Mariánské náměstí v Žilině

Mariánské náměstí v Žilině je klasické malebné náměstí jako ze starých českých pohádek – nechybí na něm kostel, socha ani četná podloubí. A pod nimi katakomby. Ty, jak zjistila zpravodajka Pavlína Nečásková, kromě prachu a historických prostor skrývají i několik nevyjasněných příběhů. Třeba o židovských dětech nebo o pomstě jedné čarodějnice.

Psycholožka a pohanská kněžka Beáta Holá připomíná erotický rozměr tradice, kdy se s příchodem května ohřály meze a páry během Beltainu oslavovaly svou sexualitu. Zároveň ale nevěří, že by obliba dubnových ohňů znamenala renesanci zájmu o původní slovanské náboženství.

„Čím dál víc lidí v mém okolí se zajímá o keltské i pohanské zvyky, ale nevěřím, že by se chtěli stát plnohodnotnými pohany. Lidé mají spíše zájem o to hledat hloubku v moderním světě. A ti, kdo se necítí osloveni tradičním náboženství, hledají v přírodních variantách,“ říká.

Lidé mají podle Holé v tradicích zmatek. „Když se občas jdu podívat k ohňům, často se setkávám s tím, že organizátoři pálí figury žen, ale nevědí, co to znamená. Zaměňují je za Moranu. Pálení čarodějnic je skutečně pro většinu lidí prozaickou příležitostí se společně bavit.“

Rituály a jejich hluboké prožívání ale podle psycholožky patří k plnohodnotnému spokojenému životu. „Ve své terapeutické praxi řeším stále dokola, že lidem chybí ukotvení a smysl jejich bytí. Moc rituálů není jen transcendentální a náboženská, spočívá i v prohlubování zkušeností. Umožňuje nám prožívat hlouběji zážitky s námi samými, s našimi bližními, s našimi komunitami. Absence rituálů vede k horšímu snášení následků stresu i k vyhoření. Mám spoustu objednávek na nejrůznější rituály – lidem chybí.“

Přechodové rituály byly vždy součástí křesťanské tradice, část z nich ale převzal stát a staly se mělkými. „Hra rituálu musí být tajemná i srozumitelná zároveň,“ podotýká historik Petrášek a vyzývá génie, kteří disponují transcendentálou, aby vymysleli a nabídli společnosti vhodné rituály pro 21. století, protože bez nich podle teologa společnost nemůže dlouhodobě fungovat. 

Spustit audio