Žijeme v obezitogenním prostředí, ponižování nepomůže, tvrdí Ahmedová. Lékař: Je to o životním stylu

Je větším problémem body shaming, tedy necitlivé či urážlivé komentování tělesné konstituce, nebo tloustnutí populace? A to při vědomí, že jde o různé úrovně a navíc obojí spolu souvisí.

Ridina Ahmedová: Často okolo sebe pozoruju matení pojmů. Musíme si definovat, co je to body shaming. Já se často setkávám s námitkou, že přece můžeme říkat věcem pravými jmény. S tím souhlasím.

Ale to není body shaming, protože já vnímám, že jeho definicí je urážení, ponižování, stigmatizace, verbální agrese. A to v pořádku není. Už proto, že to nepomáhá řešit problém.

Shodneme se na tom, že obezita nese zdravotní rizika a rozhodně není žádoucí. Ale tím, že budeme někoho ponižovat a snižovat mu sebevědomí, mu nepomůžeme. 

A co je tedy věší problém? Body shaming, nebo tloustnutí populace? 

Ahmedová: Mám pocit, že to jsou spojené věci, které se velmi těžko porovnávají. Osobně si myslím, že veliký problém je obojí a že to spolu úzce souvisí. Věřím, že když se zlepší jedno, tak by se posunulo i to druhé. 

Pavel Suchánek: V současné době je problém s obezitou a nadváhou opravdu extrémní. A ještě nevidíme všechny důsledky. Ty se začnou promítat do spotřeby zdravotního pojištění, protože víme, že člověk s obezitou má až sedmkrát vyšší čerpání zdravotního pojištění. Tohle všechno se začne promítat do udržitelnosti zdravotního systému.

Čtěte také

Daň ze slazených nápojů sníží obezitu, soudí ekonom. „Nápoje za to nemůžou,“ míní liberální institut

Osobně si myslím, že body shaming je věc závislá i na vzdělání a prostředí, ve kterém se člověk vyskytuje, a jak je kultivován svým prostředím. Většinou je to tak, že pokud někdo s obezitou omezuje životní prostor toho, kdo se body shamingu dopouští, tak to se může stát. 

Otázkou je ovšem, jestli si ten, kdo se dopouští body shamingu, dokáže uvědomit, že jde o nemoc. A za druhé, že ne vždy za to ten který člověk může, je velké množství nemocí, které přispívají k nárůstu tělesné hmotnosti. 

Na druhou stranu bychom neměli zastírat, že až 60 procent obezity je způsobeno nevhodným životním stylem. A že poměrně velká část nadváhy a obezity je léčitelná změnou životního stylu do udržitelného stavu. Ale je to jako se vším, musíme edukovat, edukovat, edukovat.

Prostředí, nebo vůle?

Jak je možné, že když je zdraví kultem současnosti, tak společnost tloustne?

Ahmedová: Já nejsem lékař. Ale přestože velkou část vlivů můžeme ovlivnit, tak lékaři sami používají pojem obezitogenní prostředí. Což je souhrnný pojem pro synrrgii vlivů, které nás ovlivňují.

Mezi to určitě patří masivní marketing potravin, nedostatek spánku, protože na nás působí modré světlo, stres, finanční situace. Sama jsem samoživitelka a vím, jak je někdy těžké kupova drahé jídlo.

Čtěte také

Nežer! Budeš jako vepř. Bolavé vzpomínky v člověku pulzují pořád. Zrcadlo Ridiny Ahmedové, autorky podcastu Sádlo

Přijde mi zajímavý pohled socioložky Terezy Stöckelové, která mluví o delegování odpovědností. Pokud bychom říkali, že tlustí lidé jsou tlustí, protože nemají vůli a jsou líní, tak to by se asi populace od základu změnila, protože obezity přibývá. Ale pokud se shodneme na tom, že není pravděpodobné, že by se najednou změnila povaha lidí, tak v tom hrají roli i další vlivy.

A tyhle vlivy jsou systémové, i když sociologové upozorňují, že velká část zodpovědnosti je delegována na jednotlivce. 

Pane Suchánku, nakolik jsme zodpovědní sami za to, že trpíme nadváhou?

Suchánek: Myslím, že bychom měli rozlišovat. Ve spoustě případů je člověk v tak rizikovém, obezitogenním prostředí. Začíná to v rodině, kde se formují stravovací návyky dětí. A pokud má ta rodina návyk, že nejvíc se jí večer u televize a dávají se k tomu pochutiny, tak je velmi těžké z toho prostředí vystoupit.

Čtěte také

Dětská obezita na vzestupu: Tři mladí hrdinové otevřeně o své cestě za zdravím

A opravdu je tady obrovský vliv reklamy. Většina reklam není na zdravé potraviny, ale na ty energeticky velmi bohaté, velmi zpracované. 

Na druhou stranu by neměl zaniknout vliv vlastního životního stylu a přístupu. Neměli bychom to všechno svalovat na okolí. Neměli bychom říkat, že je to nemoc a genetika. Je tam určitá část naší vlastní energie, i když zásadní problém je, jestli nám ta energie ještě zbývá. 

Pracovní vytížení, časové vytížení, finanční režim, starost o rodinu, bydlení, to všechno člověka natolik vyčerpává, že už mu v podstatě nezbývá energie na starost o sebe sama. A zejména ženy dávají sebe až na poslední místo poté, co všechno zařídí v rodině.

Poslechněte si celou debatu.